Fandí Spartě i Liverpoolu, po 13 letech znovu uvidí jejich souboj na Anfieldu: Chci naposledy zamávat Kloppovi

Před týdnem Sparta doma padla 1:5. Aby ještě zabojovala o postup, musel by se stát nemalý fotbalový zázrak. Uspět na Anfield Road je ale lákavé a minimálně zaplněný sektor hostujících fanoušků si zápas užije. Na stadionu bude i Tuček, za normálních okolností příznivec obou čtvrtečních soupeřů.

Mám strašně rád anglický citát, který zní zhruba: „Mladý chlapec si na základě iracionálních důvodů vybere fotbalový tým, aby toho celý život trpce litoval.“ Můj strýc žil a studoval v 80. letech v Londýně. Táta byl za ním na návštěvě a přivezl mi program z utkání Arsenalu s Liverpoolem. Já chodil na Spartu, kde měli programy, řekněme, ne moc hezké. Jenže tohle byl nádherný luxusní papír. Vypadal úplně fantasticky a já si prostě vybral Liverpool. Myslím, že roli hrála ještě kartička Johna Barnese. Klasická od Panini, u nás se za komunistů samozřejmě ještě skoro vůbec neprodávaly. A také do československého sportu pronikly zprávy, jak Liverpool válcuje Evropu. Ovládl PMEZ, anglickou soutěž vyhrával celkem pravidelně. Takže asi rozhodlo všechno dohromady.

Začal jsem číst anglické knížky o fotbale, životopisy hráčů, ať už to byl Jamie Carragher, nebo Steven Gerrard. Člověk se dozvídá více o příbězích kolem klubu. O Kenny Dalglishovi. O tragédii v Hillsborough, kde zemřelo 97 lidí. Najednou mě všechno začalo daleko víc zajímat. Půjčím si slogan Barcelony – Více než klub. Vnímal jsem souvislosti, postupně se zájem dál a dál prohluboval. Vrátím se k Hillsborough. Říká se, že každému ve městě zemřel někdo blízký. Pak čtete Gerrardův životopis, který začíná tím, jak jde k pomníčku. Tragédii v roce 1989 nepřežil jeho 10letý bratranec. Všechny podobné momenty mě s klubem spojily. Nemám v sobě jen čiré fanouškovství. Hrozně rád si čtu například analýzy zápasů. A občas samozřejmě něco vyhrají, to pak mám radost.

Na zápase jednou. Před 13 lety a paradoxně na stejném utkání, jaké uvidím ve čtvrtek. Proti Spartě. A pak ještě s pořadem Applikace. Měli jsme výjezd do Liverpoolu, ale byli jsme jen na prohlídce stadionu. Nejsem Vláďa Šmicer, abych tam jezdil dvakrát do sezony, to vůbec ne. (úsměv)

Rozhodně. Jen co si vzpomínám, tak na rozdíl od týmu jsem o půli za stavu 3:0 pro AC Milán začal zápas trochu ignorovat. Seděli jsme v jedné pražské hospodě a znovu jsem vnímal až po vyrovnání na 3:3. Ale musím říct, že jak jsou evropské poháry specifické, tak poslední ligový titul ze sezony 2021/2022 řadím výš, i když je poznamenaný covidem a kvůli tomu lehce smutný.

Kupoval jsem lístek přes Spartu, vše potvrdil, ale platební brána mě vrátila. Byl jsem dost otrávený, ale nakonec vstupenku mám. Chci mimo jiné naposledy zamávat Jürgenovi Kloppovi, do konce sezony už se na jiný zápas Liverpoolu zřejmě nedostanu. Necelých devět let pod německým manažerem bylo neskutečných, i když si myslím, že měl udělat o titul víc. Bylo by to při pohledu na vše, co pro klub udělal, férovější. Přesto neskutečná jízda.

Byl jsem asi jako všichni paralyzovaný. Říkal jsem si, že je konec. Člověk si ale pak uvědomí souvislosti a Kloppa naprosto chápe. Kocovina bude, tuším, velká, viděli jsme to u Sira Alexe Fergusona nebo Arsèna Wengera, aniž bych chtěl Kloppa s těmito velikány více srovnávat. Propad zřejmě nastane. V Manchester United to začali dělat konečně docela rozumně, Arsenal je vysoko a Manchester City v mých očích na ještě jiném levelu. Chelsea nemůže hrát pořád mizerně a Tottenham dělá svou práci minimálně dobře byznysově. Liverpool podle mě čekají těžké časy, ale vlastně se mi hrozně líbí, jak aktuální stav řeší.

Líbí se mi, jak na to jdou. Nejdřív ustálí sportovní vedení. Vrátil se Michael Edwards, jeden ze spolutvůrců moderního Liverpoolu. Rozhodně lepší, než kdyby přes média naháněli Xabiho Alonsa. I Mohamed Salah řekl, že odešli naprosto klíčoví hráči a k tomu půjde i manažer, že takhle to ve fotbale bohužel chodí.

Samozřejmě. Zaprvé v Liverpoolu hrál a je tam nesmírně populární. A pochází z Baskicka! Víme, že každý třetí Bask je fantastický trenér. Mikel Arteta, Unai Emery, Julen Lopetegui a další. Neuvěřitelné. Evidentně ví, jak se hraje moderní fotbal. Budu v pohodě i s tím, pokud sportovní vedení vybere někoho jiného. Nastoupit po Kloppovi samozřejmě nebude nic jednoduchého, nového trenéra čeká extrémně těžká práce.

Vyrůstal jsem 100 metrů do Letné, takže rozhodně se přidal Liverpool. Spartě jsem fandil odmalička. Občas bývala možnost se přes koleje vetřít na zápas i bez lístku, jako capart jsem to zkoušel. Někdy jsem koukal průhledem z ulice, kde vidíte malou část trávníku. A na stadion jsem začal chodit později.

Přijde mi divné fandit Slavii, když je člověk z takového místa. Ano, historicky na Letné hrála, ale to už je strašně dlouho. Prostě jsem bydlel vedle stadionu, který jednou za čas neuvěřitelně bouřil. Dokonce jsem byl ve Spartě na fotbalových testech. Vůbec by mě nenapadlo fandit někomu jinému.

Asi jsem nebyl tak dobrý. Třeba jsem jednou dal místo trenéra na kluka, kterého jsem viděl poprvé v životě. A pak jsem slyšel, že jsem sice šikovný, jenže strašně neposlušný. (smích) Ale s odstupem času jsem i rád, že fotbal nehraji, musí to být šílená řehole.

Úplně nejsilnější emoce byla, když Sparta ve druhém osmifinále Ligy mistrů v roce 2004 vyrovnávala na AC Milán na 1:1. V tu chvíli asi čtyři minuty postupovala. Pak se Ševčenko a spol. rozhodli, že takhle teda ne. Celkově pro mě nezapomenutelný zážitek. Jeli jsme do Itálie nějakým brněnským autobusem, opravdu surrealistický výlet. Měli jsme dorazit v poledne, abychom si ještě prošli město. Jenže ještě necelou hodinu před výkopem jsme z dálky koukali skrze okna autobusu na svítící San Siro. Při gólu Tomáše Juna jsem se asi nejvíc na fotbale radoval. Možná ještě v roce 2007, kdy jsme porazili Němce v Allianz aréně 3:0. Krásně jsme jim zazpívali Auf Wiedersehen! Ale to už není Sparta.

Co si pamatuji, tak čistě z fotbalového pohledu šlo o příšerný dvojzápas (na Letné 0:0, v odvetě vyhrál Liverpool 1:0, pozn. red.). Ale cestovali jsme na venkovní odvetu s kamarády, každý podobný výjezd je fantastický zážitek. Líbí se mi, že na venkovních utkáních jsou jen opravdoví fanoušci, atmosféra je úžasná. Po utkání nám Angličané v tamních hospůdkách říkali, že jsme fandili naprosto fantasticky. Že oni hlavně zpívají, ale my jsme jeli naplno. Osobně jsem tehdy sledoval daleko více Liverpool a anglický fotbal, Sparta byla tak trochu mizerná. Premier League jsem věnoval mnohem více času. Na druhou stranu v momentě, kdy jsem vešel na Anfield, bylo jasno – jsem chlapec z Letné a postup přeji jen Spartě!

Po losu jsem vůbec nic neřešil a neprožíval, vlastně jsem nemohl prohrát. Spokojeně jsem si říkal, že pokud se povede sehnat lístky, zafandím si a uvidím dva výborné fotbaly. Postup Sparty by byl fantastický pro klub, český fotbal i koeficient. Liverpool by nepřišel o nejdůležitější trofej, soustředí se podle mě hlavně na Premier League. Po prvním zápase je asi jasno, takže v Evropské lize budu dál přát Kloppovi a jeho bandě.

Za postupem asi ne, nalijme si čistého piva. Fandit ale budu hodně. Vedle toho se chci znovu podívat na Anfield, projít si město, navštívit třeba sportbar Jamieho Carraghera, pokud ještě existuje. A jak jsem zmínil – zatleskat Kloppovi.