Dvě piva, bago na dětském hřišti. A pak jsme dali na Letné čtyřku Lyonu!

„Na sychravý únorový večer roku 2002 na stadionu Sparty nezapomenu do konce života. A mí tehdejší spoluhráči Honza Nezmar, Jirka Štajner, Vašek Koloušek nebo Tonda Kinský jakbysmet. S Libercem jsme rozstříleli 4:1 úřadujícího francouzského mistra Olympique Lyon a postoupili do čtvrtfinále Poháru UEFA, předchůdce nynější Evropské ligy. Úspěch byl podložený výkonem, nejednalo se o žádnou náhodu. Herně byl vynikající už úvodní duel v Lyonu (1:1), který mnozí čeští fotbaloví novináři řadí mezi nejlepší venkovní vystoupení českého týmu v historii evropských pohárů.

Na střety s Lyonem jsem si vzpomněl nedávno při telefonátu s trenérem Josefem Csaplárem, který tenkrát Slovan vedl s Ladislavem Škorpilem. Hodnotil pro Sport.cz derby pražských S, mimo jiné se pozastavil nad názorem v médiích, že Sparta hrála úmyslně přes obránce Ousoua. Prý byl slabším ze stoperské dvojice Slavie. Jen se zasmál a povídá mi: Tak chytré hráče Sparta nemá. Museli by za ni hrát Koloušek se Štajnerem. Když jsme jeli do Lyonu, Olympique porazil tři dny předtím doma PSG tři nula. V kabině jsem vám říkal: Lyon má slabinu krajního beka. Jenže ten borec měl přitom padesát reprezentačních startů.

Lyon neměl tenkrát ve Francii konkurenci, získal sedm titulů v řadě. A my jsme stáli před odvetou krok od jeho vyřazení. Spali jsme na známém hotelu Praha na Hanspaulce. Ale nedělali jsme z bitev s Lyonem zase vědu. Měli jsme za sebou povedené zápasy s Liverpoolem, nebyli jsme žádní nazdárci. Naopak jsme jeli podle osvědčeného scénáře. Po večeři jedno, dvě pivka na pokoji, po snídani bago. Tehdy jsme obsadili jedno z dětských hřišť na Hanspaulce, balony nám utíkaly až na Kotlářku. Nejhorší z baga popřáli ostatním k obědu.

„Pánové, je úplně jedno, kdo proti nám stojí. Jo, jsou dobří, jenže my se jdeme prosadit svým fotbalem. Jako obvykle se držte tohoto: na hřišti létám jako motýl a bodám jako vosa," řekl nám Csaplár na následné taktické poradě.

Proti nám však stál tým plný reprezentantů Francie (Carriére, Coupet, Brechet, Luyindula), Brazílie (Edmílson, Sony Anderson, Juninho), plus skvělý Belgičan Deflandre nebo vynikající Kamerunec Foe, který rok poté zemřel na zástavu srdce během semifinále Konfederačního poháru FIFA. Šokovali jsme je po pár vteřinách, kdy se trefil Nezmič. Olympique ale rychle kontroval hlavou po rohu, výsledek 1:1 držel dlouho.

Po hodině mi kouč Csaplár řekl, ať se jdu rozběhat. Mířil jsem vpravo pod hlavní tribunu, kde už se nějakou chvíli rozcvičoval Juninho. Nynější sportovní ředitel Olympique. Když se střetly naše pohledy, usmáli jsme se na sebe a pozdravili. Vtom nastavil dlaň, plácl si se mnou. Tenhle borec, kterého znal celý svět! Skvělej kluk, na jeho gesto nikdy nezapomenu.

Společně jsme vběhli posléze na hřiště. A začaly se dít věci. Za tři minuty se prosadil hlavou Štajny, vzápětí Nezmič. Ránu do vazu jsem Lyonu zasadil já. Nezmič mi krásně přihrál zprava na malé vápno, Coupetovi jsem to šoupnul pod víko.

Letná byla v neuvěřitelné euforii. Když jsme obíhali vítězné kolečko, všiml jsem si v hledišti spolužáka z gymplu Honzy. Naznačoval mi, abych mu hodil svůj dres. Má ho prý doteď. Snad z něj není už cítit pot, ale jen vůně toho báječného letenského večera..."