Divím se, že na Slavii vůbec chodili diváci, vzpomíná legenda. Mluví o Ajaxu i povodních

Nizozemský kolos se ukáže v hlavním městě poprvé od srpna 2007. Tehdy na Strahově překvapivě prohrál 1:2, což poprvé v dějinách posunulo do Ligy mistrů věčné čekatele ze Slavie.

V její bráně tehdy čaroval skoro sedmatřicetiletý Vaniak, který po nezapomenutelném večeru líčil: „Až budu jako důchodce sedět v houpacím křesle, pustím si kazetu a budu ten příběh vyprávět vnoučatům.“

V houpacím křesle nesedá. Kazety nefrčí. A vnoučata? „Zatím nemám. Dcera o nich ještě nepřemýšlí a syn studuje,“ usměje se.

Návštěva Ajaxu je ale víc než vhodná chvíle na vzpomínání, které ovšem protíná tíživá současnost. Legenda Slavie trénuje gólmany v druholigové Opavě, kterou v září zaplavila velká voda. „Vypadá to tady jako po válce,“ poví Vaniak.

Vážně?

Ke stadionu jsme přijížděli den poté, co opadla voda. A neštěstí na vás dýchne, v domcích měli lidé metr a půl vody. Okna jsou otevřená, větrá se. Na ulici jsou pračky, sušičky, postele, skříně a další harampádí. Připomíná to barikády a není příjemné se vžít do pocitů obyvatel. V porovnání s tím je úklid vytopeného stadionu pořád prkotina.

Je těžké se soustředit na fotbal?

V takových chvílích jde sport stranou. Jsem ale rád, že jsme přiložili po trénincích ruce k dílu. Celý realizák, hráči a další dobrovolníci odklízeli trosky, bordel a bahno, což bylo to nejsložitější. Po trénincích jsme nafasovali gumáky a pracovali.

Napadlo vás, že se do úklidu nezapojíte?

Vůbec ne. Společně jsme rozhodli, že pomůžeme. Zapojili se i dorostenecké kategorie, zranění kluci z áčka jako Jirka Janoščin, Adam Rychlý nebo Adam Blecha, který místo tréninku pracoval na stadionu deset hodin. Je to náš domov a klub, který nás živí. Hrajeme za něj a chceme, aby se tam co nejdřív mohl vrátit fotbal.

Může to tým stmelit?

Moc bych si to přál. Někdy trénujeme na umělé trávě. Jsme vděční, že nás okolní kluby pustí k nim trénovat. Kozmice, Kobeřice nebo Dolní Benešov, který nám od pondělí do pátku poskytl i zázemí. Domácí zápasy hrajeme zase v Hlučíně. Je to složité na distribuci a organizaci.

Stíhá člověk vnímat okolní fotbalové dění?

Ale to zase ano. Podíváte se na fotbal v televizi. Přijedete domů a nepřemýšlíte o potopě. A víte, co je zajímavé? I v samotné Opavě je to specifické.

Jak to myslíte?

Vypadá to v ní jako ve válečné zóně, ale pěšky dojdete několik set metrů do centra města, kde se nic nestalo. Lidé chodí do hospod, minulý týden bylo krásné počasí. Přitom katastrofa a dvoumetrová voda byla nedaleko. Je to až neskutečné.

Trochu jsme zamluvili ten fotbal. Těšíte se na zápas Ajaxu v Praze?

Budu přímo v Edenu na stadionu komentovat zápas pro televizi. Volali mi, jestli bych nepřijel. Ve středu máme s Opavou vložené kolo v Olomouci. Ve čtvrtek pozápasový trénink, potom sednu do auta, jedu do Prahy. Odkomentuju, vrátím se do Olomouce, vyspím se a v pátek zase trénink.

Hektické dny; a nejspíš je chápu. Dvojzápas s Ajaxem vás proslavil, že?

Rozhodně. Dobře víte, v jakých týmech jsem chytal. Nebýval jsem na očích a Praha vás může obohatit a proslavit. Slavia v té době byla v přerodu, sestavovalo se nové mužstvo. Pomalu jsme se všichni dohromady potkali před prvním kolem v Jablonci. Mužstvo si sedalo za chodu. A kdybychom neuspěli v Evropě, mohlo to zase zamávat s rozpočtem.

Nestalo se. V předkole jste těsně vyřadili Žilinu. A po ní přišel Ajax.

Zápas byl hodně sledovaný. Dobře se vědělo, jací hráči tam kopali. Nikdo z Česka nečekal, že bychom přes ně mohli postoupili. Netvrdím, že nás Nizozemci podcenili, ale díky tomu jsme měli klid a taky kliku.

Stadion pro 50 tisíc diváků, zatahovací střecha, moderní aréna Ajaxu a velká jména na soupisce. Nerozklepal jste se?

Měl jsem štěstí, že jsem pár pohárových zápasů odchytal v Olomouci. Jen jsme vždycky chytili španělské mančafty, běhali jsme bez balonu a vypadli. Pár zkušeností jsem měl, ale taky jsem měl už nějaký věk, ve kterém jsem neměl co ztratit. Do Slavie jsem přicházel spíš jako záskok.

Co ta slavná jména?

Za Ajax hrál Huntelaar nebo Suárez. Byli to pořád mladí kluci, kteří ještě měli krásné kariéry před sebou. Byl tam taky Jaap Stam, ale jinak to měl Ajax postavené na mladších, které prodával dál.

V Amsterdamu jste vyhráli 1:0, protože jste jednomu z nich chytil penaltu. Měl jste Huntelaara načteného?

Nic takového, čistý instinkt.

Dnes skoro nemyslitelné.

Náš sport se přibližuje k americkému fotbalu. Každého hráče soupeře vám rozebere elaborát. V top týmech to takhle funguje. Klidně sedm lidí se stará jen o videa nebo analýzy. Je to trend, vše se pitvá dopodrobna, protože se hraje o velké peníze.

Ani pro odvetu s Ajaxem jste si nestudoval střelce? Rozstřel nebyl vyloučený.

To vůbec! My jsme měli starosti, abychom zvládli zápas v Kladně. Vrátili jsme se z Nizozemska a řešila se liga. Věděli jsme, že Ajax má sílu, a role outsidera nám pomohla.

Pravda, výhra 2:1, euforie, historický postup.

Slavia měla do Champions League už v minulosti nakročeno, ale s námi se to povedlo. Dorazil plný Strahov, nádhera.

To na ligu nebylo běžné.

No ježišmarja! Liga byla strašidelná, protože chodily dva tisíce lidí. A až jsem je obdivoval, že vůbec na nás přišli. Vždyť na hřiště kvůli atletické dráze nebylo skoro vidět. Bylo to vyhnanství s malou kabinou, ale určité kouzlo to mělo.

Nesrovnatelné s dnešním Edenem?

Za nás se dostavoval, stánek je to pořád krásný. Měl jsem tu možnost ho navštívit při letní kvalifikaci Ligy mistrů proti Lille. Atmosféra byla neuvěřitelná. Já vyprodaný Eden zažil jako hráč jen jednou proti Aston Ville, jinak chodilo do 15 tisíc lidí. Dnešním hráčům závidím, že hrají neustále před plným stadionem.

Čekal jste takový rozmach Slavie? Přivádí drahé posily, kope Evropskou ligu, a vlastně se to bere jako neúspěch.

Vnímal jsem, jak se měnila po mém odchodu. Klub byl v obrovské krizi, ale po příchodu pana Šimáněho nastala obroda. Do chodu klubu se zapojil pan Tvrdík, který dovedl velkého sponzora z Číny. A začal se dělat velký fotbal. Zásadní bylo angažování trenérské skupiny kolem kouče Trpišovského.

Ve Slavii jste po kariéře pár sezon trénoval gólmany. V roce 2014 jste odcházel se slovy: Jednou se vrátím. Platí to?

Snahu mít můžu, ale mám za sebou vlastní životní cestu. Není potřeba, abych se do Slavie tlačil, protože je realizační tým sehraný a rozumí si. Nemám důvod to narušovat. Jsem spokojený v Opavě, když pominu nešťastné povodně. Jsem vděčný, že mě klub oslovil a práce mě baví. Věřím, že bychom mohli s Opavou udělat úspěch. Chci, aby za mnou něco zůstalo a po určité době se postoupilo do ligy, kde bychom nebyli jen do počtu.

Před angažmá v Opavě jste pár let pracoval na stavbách ve Švýcarsku. Proč jste fotbalové prostředí opustil?

Šlo o negativní atmosféru v české fotbalu, vedení asociace, intriky a aféry, které vyplavávaly na povrch. Vadilo mi, že fotbal nebyl čistý. Do toho byla negativní i média, což netvrdím, že nebylo oprávněné. Lidé si těžko hledali cestu na stadion. Jsem rád, že nastal předěl.

Znamená váš návrat, že se fotbal podle vás pročistil?

Věřím, že ano. Na druhou stranu se vždycky něco může objevit, protože fotbal je živý organismus. Nemyslím, že to ale bude extrém jako dřív. Můžeme nadávat na naše rozhodčí, ale nyní jsou pod obrovským drobnohledem a nemyslím, že by úmyslně řídili zápasy tendenčně. Spíš za chybami vidím, že jsou to prostě jen lidé. Víc mi vadí jiná věc.

Jaká?

Reakce hráčů, které bývají až agresivní. Vadí mi i chování realizačních týmů při velkých zápasech. Velké týmy jako Sparta, Slavie nebo Plzeň by měly přece náš fotbal kultivovat. Vím, že trenéři jsou pod obrovským tlakem, ale musí se udržet a zůstat nad věcí. Budu rád, když se z derby nestane zbytečná válka. Je to vyhrocené, ale přece nechcete, aby se mladí kluci koukali na své vzory a napodobovali je, když se perou.

Rozumím a souhlasím.

Celkově ale za poslední vidíme, že český ligový fotbal ušel velký kus cesty. Je úžasné, když se v pohárových zápasech můžeme rovnat se soupeři s obrovskými rozpočty a možnostmi. A my jsme schopni je porážet, a dokonce v zápasech i dominovat. Věřím, že to potvrdí zápas Slavie s Ajaxem.