Článek
Konfrontace Admiry Mödling s Libercem skončila až po třech hodinách, neboť hned třikrát bylo utkání přerušeno pro opakující se poruchy umělého osvětlení, z nichž první si vyžádala téměř půlhodinový odklad. K tomu zraněný turecký sudí Özkahya, kterého musel o přestávce vystřídat jeho kolega, a ke všemu ještě výtržník maskující se nalepeným plnovousem, jenž vběhl na hřiště!
Ani Baroš něco takového nezažil
„Nikdo netušil, co se chystá provést. Měli jsme strach, aby u sebe neměl bombu a nechtěl se snad odpálit," přiznával autor dvou libereckých branek Egon Vůch, že obavy měli hráči obou mužstev.
„Opravdu jsme se báli vkročit na hřiště, aby se snad ještě něco nestalo," přitakával i trenér Trpišovský.
„Skutečně zvláštní zápas. Pochopitelně se stane, že dojde k výpadku osvětlení. Sám jsem toho byl svědkem během kariéry několikrát, ale aby se utkání přerušilo hned třikrát, to jsem ještě nezažil," marně pátral v paměti Milan Baroš.
Paradoxně právě problémy s osvětlením představovaly pro Liberec větší potíž než domácí Admira.
„Při prvním přerušení přišli domácí s tím, že pokud by se reflektory nerozsvítily, dohrával by se zápas v pátek, nebo dokonce až další týden. Pak zase tvrdili, že mají záložní generátor, ale nemohou najít klíč," líčil Trpišovský chaos, který střetnutí provázel.
Liberec chtěl dohrávat i ve tmě
„Nakonec jsme nabízeli, že klidně dohrajeme utkání ve tmě, protože jsme měli před očima další program, který nás čeká. V neděli ligový prolog v Mladé Boleslavi, ve středu domácí odveta s Admirou, do toho ještě dohrávka prvního zápasu. Nakumulovalo by se toho moc," netajil liberecký kouč, jaká svízel by nastala, kdyby se střetnutí skutečně nedohrálo.
„Pravdou ale je, že přerušení nahrávalo a pomohlo nám. Měl jsem hráče hned třikrát během druhé půle kolem sebe a mohl jim předat pokyny a říct, co od nich požaduji. Bylo to jako při hokeji, takže bych se nebránil, aby se i fotbal hrál na třetiny."
Nakonec se Trpišovskému ulevilo. Zápas po neskonalém martyriu ke konci dospěl, jeho tým v něm vyhrál a alespoň částečně tak zachránil reputaci českého fotbalu. Vždyť z pěti mužstev účinkujících na evropské pohárové scéně to svedl jako jediný.
„Potěšilo to, ale zároveň zamrzelo. S výhrou jsem spokojený, s předvedeným výkonem hlavně v první půli ještě víc, neboť jsme byli jasně lepší a dokázali si, že na postup do dalšího kola máme. Ztráty ostatních českých mužstev jsou však nepříjemné, protože body do pohárového koeficientu náš fotbal potřebuje," připomínal trenér Severočechů nelichotivou bilanci zbývající čtveřice pohárových zástupců ve třetím dějství evropských pohárových soutěží
