Článek
„V životě jsou důležitější věci, tohle sportovní život přináší. Snažím se vzpomínat na lepší momenty a na úspěchy. Život rychle běží, nehrabal jsem se v tom. Kdybych se tím užíral, byl bych blázen. Ale bylo to hodně nepříjemné,“ líčí Jarolím.
Slavia v Moldavsku remizovala 0:0 a doma měla Šeriff Tiraspol rozstřílet. V létě posílený kádr, který se stavěl na základní skupinu Ligy mistrů, si měl s outsiderem poradit. Sešívaní rychle vedli po brance Adama Hlouška, ale v poslední minutě propadl míč pokutovým územím až k Nadsonovi, jenž vyrovnal na 1:1. Vzápětí byl konec. Tehdy měl gól na hřišti soupeře ještě vyšší hodnotu, Slavia vypadla a propadla se do hluboké deprese. Vidina milionářské soutěže byla rozmetána.
„Kdybychom přes Tiraspol postoupili, museli bychom pak vyřadit ještě jednoho soupeře,“ připomíná kouč, jenž poté vedl například Mladou Boleslav nebo českou reprezentaci, že by Slavii tehdy čekalo ještě jedno předkolo. „Ale hrozně to bolelo,“ vybaví si bezprostřední pocity.
Jde o jeho největší zklamání v trenérské kariéře? „Takhle bych to nebral, i když v tu chvíli to bylo sportovní neštěstí. Život šel dál. Navíc jsme byli schopní se z toho oklepat a pak postoupit alespoň do základní skupiny Evropské ligy přes Crvenou zvezdu Bělehrad,“ rekapituluje Jarolím.
Při utkání tehdy trpěl na tribuně, protože mu ještě dobíhal disciplinární trest z předchozí pohárové sezony. „To bylo hrozné. Když je člověk dole, je v úplně jiném kontaktu s hrací plochou a hráči, než když sedí na tribuně a může maximálně nějak předávat informace. Ale to je hrozně zdlouhavé,“ upozorňuje bývalý vynikající záložník, který je například nejstarším autorem hattricku v historii české ligy.
„Pamatuji se, že jsme prostřídali, abychom měli výšku, abychom byli schopní eliminovat standardní situace, ale stejně to bylo houby platné. Jsou situace, které prostě nenaplánujete,“ přemítá Jarolím. Mužem, který měl dodat centimetry a sílu při standardkách, byl Libor Tafat. Jenže ten v klíčové chvíli promáchl a propustil míč ke střelci soupeře. „Nikdo nic podobného neudělá schválně. Nikdo nikoho nezatracoval, bylo důležité ho povzbudit,“ vzpomíná trenér. Tehdy mladý útočník Tafat se pak na nejvyšší úrovni nikdy neprosadil.
Vyřazení od Šeriffu Tiraspol nastartovalo problémy. Ten největší spočíval v tom, že slávističtí šéfové tehdy počítali s postupem do Ligy mistrů. Plánovali podle toho i rozpočet. „Dostali jsme se alespoň do Evropské ligy, za to nějaké peníze byly. Nechci nikoho napadat, nikdo tehdy nedělal nic se zlým úmyslem. Ale nejde počítat s něčím, co jisté nemáte,“ míní kouč, který poté na lavičce vydržel osm měsíců.
Ve čtvrtek večer pravděpodobně usedne na tribunu a bude sledovat, jak se současný tým sešívaných poměří s Tiraspolem. „V posledních zápasech není Slavia tak přesvědčivá, má problémy s koncovkou, dává málo gólů. Věřím však, že má za sebou slabší chvilku a že i tohle může být zápas, který to otočí,“ predikuje Jarolím.
Smutné vzpomínky potlačí. „Raději si připomínám to dobré. A myslím, že těch lepších momentů jsem měl ve Slavii víc než těch špatných,“ říká sedmašedesátiletý trenér, který červenobílé dovedl ke dvěma titulům i do základní skupiny Ligy mistrů. To bylo ještě před nešťastným duelem s Tiraspolem.