Článek
Jak se stalo, že se hráč, který patřil k oporám Slavie, dostal ve třiceti letech na Kypr?
Také jsem s tím měl zpočátku problém. Respektive jsem musel absolvovat testovací trénink. Vedení přišlo zvláštní, že chci na Kypr, když jsem hrál ve Slavii. Mně zase bylo divné, že mě nepodepsali hned. Na zkoušku jsem jít nechtěl. Nakonec to byla parodie.
Až tak?
Aris trénoval Srb Spoljarič, který vyznával technický fotbal. Mě znal. Když jsem přijel, řekl mi: Tome, převleč se, pojď si na chvíli zatrénovat. Zahrál jsem si s týmem bago. Sotva pět minut. Spoljarič si mě zavolal a sdělil mi: svlíkni se, zajdi si na lékařskou prohlídku a potom za prezidentem. Podepíšete smlouvu.
Přijel prezident?
Pan Spoljarič měl už tenkrát kyperské občanství, v zemi byl uznávanou fotbalovou celebritou. Kypřané k němu vzhlíželi. Pokud něco řekl, mělo to velkou váhu. Takže ano, jakmile jsem dorazil na hotel, přijel prezident s kontraktem.
Nakonec jste v Arisu strávil dva a půl roku.
Hned po půl roce jsme postoupili do první ligy, vzpomínám na kyperskou štaci rád. Nadále jsem v kontaktu s kamarádem Dimitrisem, který se o mě na Kypru staral. Byl to takový můj druhý táta. Aris je teď podle něj nejlepší mančaft na Kypru.
Má se Sparta obávat?
Těžko soudit. Každopádně si přeju jedničku, budu fandit Arisu. Ale zároveň nejsem proti, aby Sparta postoupila. Důvod? Jednoduchý. Vím, že Slavia vyhraje titul, čímž získá přímý postup do Ligy mistrů. Sparta nám, slávistům, pomůže v koeficientu.
Máte to jasně nalajnované.
Tak to prostě bude. Ještě se vrátím k Arisu. Má teď opravdu všechno. Skvělé zázemí, majitel dokonce založil mládežnickou akademii, aby už i kyperští kluci načichli profesionalismem. Protože Kypřané jsou sví.
Pohodáři?
Jsou citliví na trénink. Pamatuju se, že když se trochu víc trénovalo, všechno je bolelo. Svaly a bůhvíco jiného. Byli věčně zranění. Musejí si ale zvyknout, že jinak než tvrdou prací se ve světě neprosadí. Obecně mají Kypřané na všechno dost času. Že má být zítra výplata? Avrio, avrio, tedy zítra, zítra.
Měl jste s výplatami problémy?
Byla výhoda, že jsem měl k ruce Dimitrise. Zavolal jsem mu, že potřebuju peníze. Že jsem na Kypr nepřiletěl, abych sem peníze vozil. Vyřídíme, Tome, oznámil mi. Druhý den jsem si šel pro výplatu.
Po životní stránce jste ale musel být nadšený.
Nádhera. Kdykoli jsem chtěl, zašel jsem k moři nebo jsem jezdil do hor. Musím se ale smát zmínkám o zdravém životním stylu na Kypru. Když slyším o tom, jak středomořská strava je zdravá…
Není?
Kypřani také jedí čuňárny. (směje se) Třeba přepálený kebab. Je černý od dřevěného uhlí, prodavač ho strčí do housky a hotovo. Místní také pijou pivo nebo si dají kořalku. Takže se zdravým životním stylem to na Kypru není tak horké. Mají ale jednu obrovskou výhodu – prakticky celý rok tam svítí slunce. I proto jsou lidé v pohodě. I když mají dvě práce, protože je na ostrově draho, nestresují se. V Evropě žijeme ve spěchu, tohle oni neznají. Když odpočívají, tak odpočívají.
Vracíte se pravidelně do Limassolu?
Delší čas jsem tam nebyl. Město se ale mění před očima. Žije v něm hodně ruských podnikatelů, staví se výškové budovy. Dimitris mi posílá fotky a natáčí videa. A občas mě provokuje. Zeptá se mě třeba, kde právě jsem. Zároveň mi pošle fotku, jak leží u moře, pije frappé. Dobře ví, že v Česku je právě v tu chvíli pět pod nulou.
