Článek
Hned první ostrá zkouška na plzeňské lavičce vám skvostně vyšla. Lepší vstup do nového angažmá jste si ani nemohl představit...
Nechci mluvit o tom, jestli mi něco vyšlo. Mám za sebou jen tři zápasy, což nic není, takže se zeptejte za půl roku. Samozřejmě jsem spokojený, pochopitelně že už jsem výhru a postup v duchu oslavil. Ale teď už myslím na nedělní ligový zápas se Znojmem.
Nechcete přece tvrdit, že vámi necloumaly emoce...
Bezprostředně po utkání, to ano. Ale teď se mně skutečně honí v hlavě Znojmo, které musíme v neděli porazit, abychom vítězství nad Šachtarem neznehodnotili. To bych byl naštvaný, protože by nás to srazilo dolů a dívali bychom se na sebe skrz prsty.
Když jste do Plzně přicházel, hlásal jste, že chcete Doněck porazit a v Evropské lize postoupit. Myslel jste to vážně?
Samozřejmě, protože zatím jsem hrál se Šachaterem čtyřikrát a nikdy jsem s ním neprohrál. A to jsem proti němu nastoupil s třemi různými mužstvy. I tentokrát jsem byl přesvědčen, že můžeme uhrát dobrý výsledek. Samozřejmě jsme měli štěstí, ale i na štěstí musíte být připraveni. Hráči splnili v první půli stoprocentně všechno, co jsem vyžadoval a já jsem s nimi maximálně spokojen.
Čtyři zápasy se Šachtarem a vedle dvou výher dvě remízy. To si zaslouží bližší vysvětlení...
Pokaždé jsme hráli podobně, což se nám vyplatilo. Doněck má v sestavě hodně Brazílců, kteří jsou sice techničtí, ale i hodně labilní, což bylo i tentokrát patrné. My to ustáli, v první půli jsme byli lepší a oni znervózněli. Kdybychom po přestávce vydrželi ještě trochu déle hrát stejně takticky, jako v poločase prvním, mohlo to vypadat ještě lépe. Jenže hráli jsme venku, proti dobrému soupeři, který potřeboval dát tři góly, takže žádný div, že zapracuje podvědomí a hráči začnou hlavně bránit.
Pro odvetu jste trochu pozměnil taktiku, která vám dokonale vyšla. Co bylo pro úspěch klíčové?
Držet střed hřiště, který jsme neměli vůbec opouštět. Chtěl jsem, aby krajní záložníci zachytávali jejich beky a pomáhali si s našimi krajními obránci. Po Teclovi jsem požadoval, aby s Kolářem hlídali domácí stopery a jednoho defenzivního záložníka. A také přebírat ofenzivního záložníka.
Domácí kouč Lucescu před odvetou hodně zamíchal sestavou a vsadil na vysloveně ofenzivní pojetí. Nahrálo vám to?
Nemyslím, protože upřímně řečeno ani nevím, kdo je v kádru Šachtaru lepší. A bylo mně jedno, kdo nastoupí, protože kádr mají opravdu kvalitní. Záleželo hlavně na naší hře.
A s tou jste musel být spokojený...
Všichni byli výborní, protože dřeli a hráli kolektivně. Postup nás stál hodně sil, ale my prostě víc chtěli než domácí. Hlavně v první půli.... Pak se Šachtar sice probral, ale už to bylo pozdě
A co jednotlivci?
Výborní, a brankář Bolek obzvlášť. Co víc si přát, když mužstvo dělá vše pro to, aby vyhrálo a brankář je podrží?!
Asi se vyplatilo, že jste gólmany v průběhu zimní přípravy střídal a dával jim rovnocennou šanci...
Předpokládal jsem, že se něco může přihodit a ke zranění gólmana skutečně došlo. Věděl jsem, že je Petr připravený, proto jsem chvíli neuvažoval o tom, že by pro nás představovalo střídání gólmanů nějaké oslabení.
Mimochodem, kdy jste začal věřit, že Šachtar udoláte a postoupíte?
Dvacet minut před koncem. Byli jsme pod obrovským tlakem, ale říkal jsem si, že máme zkušené hráče, kteří závěr zvládnou. Možná to mohlo být lepší, kdybych nemusel střídat tak brzy Petrželu, jemuž se udělalo nevolno. Nucená rošáda v sestavě naši hru nabourala, ale nakonec vše dobře dopadlo a jsme v osmifinále.
A pro nás osobně velký trenérský úspěch. Kam ho vůbec řadíte?
K postupu přes Marseille ještě s Mladou Boleslaví.
Jenže to bylo na podzim, kdy se pohárové soutěže rozbíhaly. Teď je jaro a míříte do osmifinále Evropské ligy...
Tehdy byl ale postup také hodně těžký. Přivezli jsme si špatný výsledek, jenže doma jsme konfrontaci otočili. Proto si to cením obou postupů stejně.
