Článek
Postaral jste se o vyrovnání, ale zdálo se, jako byste ani sám nevěřil, že míč z vaší hlavy přece jen do sítě spadne...
Domníval jsem se, že hlavička nestojí za nic, takže jsem bral nohy na ramena a vracel se zpátky na naši polovinu. Ani jsem neviděl, zda Kuba Hora šel do portugalského gólmana, takže nemohu sloužit, zda na něho sáhl rukama.
Portugalci se sice moc a moc rozčilovali a reklamovali faul, pro vás ale bylo podstatné, že estonský sudí gól uznal. Načal jste tím obrat završený nakonec zaslouženou výhrou...
Byl to určitě klíčový moment celého utkání, protože jsme rychle srovnali vedení soupeře a tudíž si vytvořili od začátku druhé půle tlak. Bylo jen otázkou času, kdy přidáme další góly.
Branky hlavou dáváte zcela výjimečně. Dokážete spočítat, kolik jste jich během kariéry nastřílel?
Snad čtyři a to počítám i ty, které jsem střílel ještě v žácích. Jednu jsem dával za Slavii v zápase na Žižkově proti Viktorce, jednu za dorost Sparty v Pardubicích, další si už ale nevybavím. Ale ta proti Portugalcům byla zřejmě hodně točená a nepříjemná, takže žádný div, že ji gólman neudržel (směje se).
Žerty a dobrá nálada z vás přímo srší. Ostatně, i trenéra Vrbu jste vyrovnávací trefou uvedl do takového rozpoložení, že o vás mluvil jako o hráči netušených možností a schopností a dokonce vtipkoval, že vás příště postaví na hrot útoku...
Já bych si tam troufnul, otázkou je, zda by si on troufnul mě tam postavit. Zvláště když má v kádru hráče, kteří jsou přece jen trochu rychlejší než já.
Právě vyšší rychlostní stupeň, který jste po přestávce zařadili, na Portugalce platil. Čekal jste, že je tak jednoznačně přehrajete?
Myslel jsem, že budou zlobit daleko víc, ale my hráli fakt dobře. Viděli jsme na videu, jak soupeř hraje, bylo nám jasné, že vychází z obranného bloku a spoléhá na rychlé protiútoky, ale až na dva tři momenty jsme ho k ničemu nepustili.
Přesto se pro vás zápas nevyvíjel dobře a přes výraznou převahu jste po první půli prohrávali...
Měli jsme jít hned v úvodu alespoň do dvougólového vedení, a pak bychom zápas dohrávali jinak. Jenže my šance nevyužili, takže hosté nejhorší chvíle přežili a z jediného protiútoku nám dali gól. I tak jsme věřili, že jsme schopni průběh střetnutí otočit.
Brilantním nástupem do druhého poločasu se vám to skutečně povedlo. Právě v tom je největší rozdíl mezi loňskou a letošní Plzní. Zatímco v uplynulé sezóně jste většinou ztráceli body, pokud vám nevyšel úvod zápasu a nedali jste rychlé góly, v té letošní jste schopni výsledek otáčet a o výhrách rozhodovat i ve druhém poločase. Jaká proměna se s vámi udála?
Pravdou je, že loni jsme hlavně v domácí lize hodně chvátali a chtěli o výsledku rozhodnout hned v prvním poločase. Mnohdy se to nedařilo a soupeřům pak stačilo si na nás počkat a trestat nás. Teď jsme na tom jinak... Máme natrénováno, věříme si, na hřišti jsme klidní, i když se utkání nevyvíjí podle našich představ. Jsme totiž schopni držet se naší hry a vnutit ji většinou i protivníkovi, takže dokážeme zápasy rozhodovat i ve druhých poločasech nebo až na jejich konci. Určitě je to i tím, že v šatně vládne pohoda, a když někdo ze sestavy vypadne, noví hráči jsou natolik kvalitní, že do ní naskočí a okamžitě se perou o své místo. I to je hrozně důležité.
