Článek
Středočeši čelí týmu nadšených druholigových fotbalistů, jejichž zážitky z letošního premiéry klubu v pohárech nezkalí ani to, že jsou po úvodní prohře 0:3 na české půdě na pokraji vyřazení. "Už jen za tu možnost si zahrát na takové úrovni pro nás je zázrak. Těžko popsat, jak jsme byli hrdí, když jsme cestovali do Irska a Česka. Kluci mají svých starostí dost, ale fotbal pro ně moc znamená. Tohle pro ně byla největší odměna," uvedl manažer Thóru Orri Stefansson.
Fotbal přivýdělkem
Z jeho úst takové věty nezní jako prázdné fráze. Zatímco forvard Hjaltalin se každé ráno vypravuje do přístavu ve dvacetitisícovém Akureyri, druhém největším islandském městě, jeho parťáci z mužstva se živí jinak - fotbal je pro ně totiž jen přivýdělkem. Islandský klub ročně hospodaří asi s patnáctimiliónovým rozpočtem, Boleslav má k dispozici asi sedmkrát víc peněz.
Záložník Ármann Aevarsson učí tělesnou výchovu, další středopolař Kristinn Björnsson a útočníci Jóhann Hanesson se Sigrudurem Kristjánssonem dělají tesařinu. Bek Atli Albertsson je natěračem, jeho parťák z obranné řady Baldvin Olafsson pojišťovacím manažerem a další zadák Ingi Hilmarsson zaměstnancem místních oceláren. Defenzivní univerzál Andri Albertsson se ohání jako projektant u technických výkresů. V týmu je i několik studentů.
A statusem poloprofesionálů se mohou "pyšnit" jen tři členové týmu a zároveň také jediné zahraniční akvizice. Americký brankář Josh Wicks s krajanem a útočníkem Joem Funicellem v klubu trénují mládež, slovinský obránce Janez Vrenko vedle fotbalu stíhá i soukromě podnikat.
Trénink až večer
"Scházíme se každý den až po práci, tréninky máme vždy od půl šesté. Máme štěstí, že našim chlapcům zaměstnavatelé fotbalové povinnosti nijak nekomplikují," poznamenal Stefansson. "Když jsme ale teď jezdili na pohárové zápasy ven, hráči si v týdnu pochopitelně museli žádat o volno," usmíval se Stefansson.
V klubu si obecně na dobrých vztazích zakládají. "Výhodou je, že drtivá většina hráčů v týmu pochází z města nebo blízkého okolí. Navzájem se dlouho známe, držíme spolu a partu nám každý může závidět," pochvaloval si Stefansson, sám také odchovanec klubu a bývalý hráč prvního mužstva.
Všechno má v Thóru, který sice v minulé sezóně postoupil až do finále domácího poháru, ale také sestoupil z nejvyšší soutěže, na povel kouč a zároveň člen klubového vedení Pall Gislasson.
Ferguson z Islandu
"To je takový náš Ferguson," dobíral si Gislassona dobrácky Stefansson. Trenér Thóru je teď šťastný, že "svůj" klub z rodného města, kde vyrostl, dovedl až na evropskou scénu. Když Akureyri před dvěma týdny z Evropské ligy vyřadilo irský celek Bohemians Dublin po drtivé domácí výhře 5:1, Gislasson netajil dojetí.
"Na hráče jsem vážně hrdý. Dali do toho srdce, protože bez něj by náš fotbal neměl velký význam. I když proti Boleslavi už ani to srdce nestačí, její tým je kvalitou úplně jinde," prohlásil Gislasson. "Hráčům říkám, že aby se dostali na podobnou úroveň, musí ještě víc dřít. Ale odvetu si chceme zase vychutnat. To samé jako naši fanoušci, kteří zaplní celou tribunu," pokynul kouč Gislasson směrem k jedinému ochozu, který se "tyčí" nad hřišti v Akureyri. Na tribunku se vejde necelá tisícovka fanoušků.
Vzpomíná, jak bránil Kollera
Trenér si prý připadá jako ve snu, že během své třetí sezóny na lavičce se s Thórem dočkal pohárů. Gislasson nevěřil, že zase nahlédne do evropských pohárů, které si před lety užil jako obránce jiného islandského klubu Leituru Olafsfjordur. A dodnes nadšeně vzpomíná, jak bránil v soubojích s Anderlechtem Brusel českého kanonýra Jana Kollera, který měl nad Gislassonem asi 25 centimetrů výškové převahy k dobru.
"Bylo to šílené, nešlo ho odstavit od míče. Každého odstrčil, prostě unikát. Pak jsme si ale vyměnili dresy. I když mně byl ten jeho skoro ke kolenům," smál se Gislasson při vzpomínce na konfrontaci s Kollerem před třinácti lety. Teď by rád, aby ani pro Thór letošní pohárová zkušenost nebyla jen epizodou. "Ale nejprve musíme postoupit zpátky do ligy," uvědomoval si trenér.
