ANALÝZA: Žádní Beatles. Liverpool přivezl Kloppův heavy metal, který rozbil Spartu

Pro fotbalové fajnšmekry je to známá hláška, kterou před 11 lety použil Jürgen Klopp o trenéru Arsenalu Arsenu Wengerovi.

„Myslím, že se mu líbí hrát fotbal, držet míč, přihrávat. V podstatě je to fotbalový orchestr,“ vyprávěl tehdejší kouč Dortmundu. „Pro mě je to ale tichá písnička. Mám rád jinou. Víc se mi líbí heavy metal.“

Je až pozoruhodnou hříčkou osudu, že autor originální metafory už roky pracuje ve městě, které hudebnímu světu dodalo legendární kapelu Beatles.

Liverpool už roky na trávnících nehraje pohodový, ale chytlavý rock.

Naopak!

A Klopp svůj náročný styl v Anglii zdokonaluje, má pro něj lepší muzikanty než kdysi v Německu. Vyhrál s ním Premier League, Ligu mistrů a nyní na fotbalový heavy metal v nejdrsnější podobě narazila v osmifinále Evropské ligy Sparta.

Budiž jí ke cti, že se mu kurážně pokusila vzdorovat podobně aktivní protireakcí. Nesedla si do zadních řad a nečekala, jak koncert dopadne.

Výsledek je ale dost neslavný, dojem přitom daleko lepší.

Proč?

Liverpool před dvojbojem se Spartou vévodil Evropské lize ve statistice, která počítá zisky míče v útočné třetině hřiště (11,7 za zápas). To je Kloppova muzika. Rázná, ostrá, při níž se extrémně agresivně a místy až fanaticky zběsile napadá.

Reds okradli Spartu o míč v nejnebezpečnější části hřiště šestkrát, což byl navíc ještě jejich těžký podprůměr.

Stačilo pár desítek vteřin, Sparta po soupeřově nátlaku chybovala v rozehrávce a útočník Núñez měl hned tutovku. Za pár minut váhajícímu stoperovi Sörensenovi zase vypíchl ve sparťanském vápně míč záložník Mac Allister. Dán stihl jen faulovat a z penalty se sám faulovaný nemýlil.

Přitom Sörensen v lize hraje s naprostým přehledem, jenže proti Liverpoolu nejen při penaltovém momentu vypadal jak vzrostlý nemotora. Elegantní sparťanský technik Kairinen ze středu pole se ve čtvrtek večer zase měnil spíš v komparz.

„Věděl jsem, že kluky čeká těžká zkouška a dostanou se do situací, které ještě nikdy nemuseli řešit,“ vysvětloval kouč Priske. „Ukázal se rozdíl mezi lídrem anglické ligy a námi.“

Mimochodem, Sparta z předchozích 17 střetů se zástupci anglické ligy vyhrála pouze jediný, na podzim 2016 přemohla doma Southampton. Poslední sezony se navíc jen zvýrazňuje rozdíl mezi evropskými ligami a Premier League, která platí za nejlepší, nejobdivovanější a nejvýdělečnější soutěž světa. A Kloppův soubor v ní i přes personální nouzi v posledních týdnech vládne.

Jak? No jasně, hraje heavy metal, který se projevuje i přímočarostí.

Analytická společnost Opta napočítala, že Liverpool podnikl 69 přímých protiútoků - nejvíc z aktuálního osazenstva Premier League.

Trefně pro The Athletic ale připomíná Pep Guardiola, kouč konkurence z Manchesteru City: „Když rychle zaútočíte, tím rychleji se na vás valí protiútok.“

Proti Liverpoolu analytici evidují hned 50 kontrů, nikdo z uchazečů o titul na tom není hůř.

Jen pro dokreslení, Guardilova parta razí zcela opačnou filozofii. City vytrvale kombinuje, nepůjčuje míč, unaví, až uspí protivníka a mezitím hledá skulinu ke gólu. Ve statistice protiútoků má průměrné skóre 40:30.

Už chápete, jak je styl Liverpoolu divoký? Naplno ho předvedl na Letné. Sparta zaslouží aplaus za odvahu, ale její příležitosti vyplynuly také z riskantní taktiky hostů. Samozřejmě musí zaznít, že se vše zkombinovalo se schopným ofenzivním materiálem Sparty.

Po utkání také její bývalý gólman Jaromír Blažek v televizním studiu přemítal, že by utkání slušel o něco vyrovnanější výsledek.

Asi ano, ale Liverpool podle dat vážně vládl. Sparta držela míč jen 37 procent, vyhrála 44 procent soubojů. Čelila 20 střelám, z nichž 11 letělo na bránu.

Docela vypovídající byly věty univerzála Jaroslava Zeleného v televizním rozhovoru: „Měli výborný presink, ale myslím, že to nebylo nepřekonatelné. Tlakem nás donutili k chybám. Možná jsme to mohli zjednodušit, abychom si oddechli. Na druhou stranu měli vzadu věže, s nimiž to bylo ohromně těžké ve vzdušných soubojích. Zkoušeli jsme to po svém a párkrát jsme se spálili.“

Liverpool neměl jen dotěrnou taktiku, ale i technicky úžasně vybavené jednotlivce. Fyzicky nabušené, míč přilepený u tkaniček, žádné odskoky a laciné ztráty. Všichni toho docela dost naběhají. Není náhoda, že Liverpool pod Kloppovým velením neměl a nemá v kabině zasloužilého veterána či plejera typu Messiho, Ronalda či Ibrahimoviče - výraznou individualitu, která se ale moc nepodřizuje týmovému pojetí.

Spartě se asi také dlouho nestalo, že by její soupeř po střídáních výrazně zesílil. Domácím nejspíš docházely síly, ale také se projevovalo, že se na hřiště dostala extraklasa jako Van Dijk, Salah nebo Szoboszlai.

Sparta si ale vypracovala několik možností, pokusů fakt neměla málo. Ve statistice xG (očekávaných gólů) se podle společnosti Opta vyšplhala na 0,88, zatímco Liverpoolu naměřila 2,76. Ač i tohle kritérium má určité mouchy, víc než trojnásobný rozdíl vyjadřuje, že čtyřgólová prohra není zcela ustřelená.

„Konkrétně rozdíl mezi Spartou a Liverpoolem byl přesně 1:5,“ tvrdí v glosáři Sport.cz i kouč Josef Csaplár. „Zásadní propast je v ofenzivní činnosti a pokutových územích. Co na úrovni českých klubů nedohrajeme, zkazíme, špatně zpracujeme a zahodíme, největší evropští fotbalisté z toho dávají góly.“

Chcete konkrétní příklad? Útočník Núñez první gól vstřelil zpoza vápna ranou s hodnotou xG zhruba 0,03. Znamená to, že pokud by ze stejné pozice zakončovalo stejně 100 střelců, skončily by v síti tři pokusy. Druhá Núñezova trefa ze závěru první půle měla o chlup nadějnější hodnotu xG - 0,04.

Už je nejspíš zřejmé, že se na Letné představil gigant s nevídanou kvalitou.

Sparta se mu postavila, vzdorovala, narazila. Není kapela, aby pořád vyhrávala. Proti mančaftu z města Beatles to platilo obzvlášť.