Článek
Z Fenerbahce jste odcházel před pěti a půl lety. Udržujete v klubu kontakty?
Vazby držím spíš v realizačním týmu, s maséry či fyzioterapeuty. Hráčský kádr se tam hodně protočil, myslím, že už tam není nikdo, s kým jsem hrál. Ostatně i prezident je jiný, hodně lidí se v klubu od té doby vyměnilo. V kontaktu jsem také s Filipem Novákem (český obránce, jenž ve Fenerbahce aktuálně působí).
Nežádal vás někdo z Turecka o informace ke Slavii?
Volal mi jen bývalý manažer týmu, protože mě přes něj sháněla kvůli rozhovoru turecká média, kterým jsem vyhověl. Ale jinak v dnešní době nemusíte nikomu nic vyzrazovat. Technologie jsou tak vyspělé, že si každý informace dokáže opatřit.
Fenerbahce se nenachází v optimálním rozpoložení, v lize je až šesté. Tušíte, co se s klubem děje?
Sleduji každý klub, kde jsem působil. Ono celá turecká liga je teď postavená trochu na hlavu. Dobře, vede Trabzonspor, ale nahoře jsou Konyaspor nebo Adana, Fenerbahce a Besiktas se tam taky drží, ale třeba Galatasaray je na tom výrazně hůř. Těžko říct, proč to tak je. Co jsem slyšel, fanoušci Fenerbahce určitě nejsou spokojení, nedávno se tam zase vyměnil trenér. Nejsou v ideálním stavu, i když poslední zápas vyhráli. Myslím, že duel v Konferenční lize budou brát podobně jako Slavia. Tedy jako možnost nabrat sebevědomí a jako odrazový můstek do ligy.
Jaký tlak je teď na Fenerbahce?
Tlak je určitě, ambice klubu jsou vždy nejvyšší. Tohle se nikdy nemění, a když se nedaří, lidé jsou naštvaní. Navíc tohle není nová situace, Fenerbahce se na těchto příčkách plácá už několik měsíců. Co mám zprávy, fanoušci protestovali i proti prezidentovi. Není to nic příjemného.
Zážitků ze štace v Turecku máte asi hodně, že?
To ano. Dělo se tam všechno možné. Když něco v Evropě nejde, v Turecku to šlo. Bylo to tam divoké.
Povídejte.
Jednou stříleli na náš autobus, pak po nás zase házeli kamení. Tehdy jsme ani neměli svůj autobus, přijížděli jsme uličkou na stadion a kluci, co seděli u oken, se najednou posouvali do uličky, brali zimní bundy a dávali je na okno. Nejdřív jsem nevěděl, co se děje, a pak fanoušci vysklili okna.
V obou případech šlo o příznivce Trabzonsporu, že?
Ano. Jednou v Trabzonu na nás na stadionu zase házeli mince. Když šel spoluhráč kopat roh, těžkooděnci ho museli krýt štíty, aby mohl vůbec rozehrát. To byl extrém, v poločase zápas ukončili, pryč jsme jeli obrněnými policejními transportéry. Docela síla.
Co dalšího vám utkvělo v paměti?
Když jsem jel jednou na nároďák, zastavili kvůli mně letadlo. Byla zácpa, volal jsem do klubu, že to nestíhám, a oni zastavili letadlo. Všechno se tam dá zařídit (usmívá se). Na letišti jste mohl mít v kufru klidně kilo voňavek, nikoho to nezajímalo. Ale musím říct, že jsem tam nikdy neměl žádný konflikt.
Byl jste také u dosud posledního titulu Fenerbahce.
Je to tak a pak jsme ještě porazili Galatasaray v Superpoháru, kdy jsem proměnil rozhodující penaltu. Na tyhle momenty samozřejmě rád vzpomínám, vždyť jsem tam prožil kus kariéry. Nikdy nezapomenu ani na život v Istanbulu, to byl blázinec. Je to tam trochu víc stresující než v Uherském Hradišti (usmívá se). V budoucnu se budu chtít jet do Istanbulu určitě podívat, ale bude mi to stačit na dva až tři dny. Víc už asi není pro mě.
Ruch velkoměsta vám nechybí?
Mně už nechybí ani Praha. Přehodnotil jsem všechno, už zůstanu v Uherském Hradišti, mám tu klid, nemusím se stresovat. Když potřebuji zařídit jednu věc, nemám kvůli tomu hned celý den v čudu jako třeba v Istanbulu.
Ve Fenerbahce jste potkal i řadu zajímavých a slavných fotbalistů. Hrál jste tam například s Robinem van Persiem, Raulem Meirelesem, Nanim, Simonem Kjaerem nebo Dirkem Kuijtem. Jací byli?
Všichni byli nebo stále jsou hvězdami světového fotbalu, byla to pro mě skvělá zkušenost. S některými jsem se bavil víc, s některými míň. Někteří mi připadali víc v pohodě, někteří víc namyšleně. Nechtěl bych nikoho jmenovat. Ale tohle je na jednu stranu kouzlo Turecka a zároveň možná jeden z důvodů, proč to v klubu nefunguje. Nenajdete tam takovou soudržnost, jako máme třeba teď ve Slovácku. Tam se mísí hodně národností a kultur, do toho Turci, vždycky bylo složité udělat tým. Navíc se tam někdy odkrývaly i platy, a když Turci najednou zjistili, že někdo bere dvakrát nebo třikrát víc a nehraje dobře, byli naštvaní.
Vaším spoluhráčem byl ve Fenerbahce i Miroslav Stoch. Drželi jste spolu?
Samozřejmě. Když jsem tam přišel, byl pro mě takovou kontaktní osobou, na všechno jsem se ho ptal. Provedl mě Istanbulem, ukázal mi dobré restaurace, vyrazili jsme spolu i na diskotéku. Ale to člověk moc nemohl, protože fotografové tam byli na každém rohu. Vybavuji si, že jsme z diskotéky odjížděli lodí. Hlavně na začátku mi Miňo hodně pomohl, bavíme se dodnes, sem tam si napíšeme. Jsem mu za pomoc v Istanbulu vděčný.
Miroslav Stoch ze Slovanu Liberec
Jak vidíte nadcházející zápas mezi Fenerbahce a Slavií?
Asi bych tipoval remízu. Nevím přesně, jaké problémy má Fenerbahce. Uvidíme, jakou zvolí Slavia taktiku, jestli bude také vyčkávat jako v neděli proti nám na Slovácku nebo bude presovat. Vidím to vyrovnaně.
