Článek
K týmovému triumfu přispěl i svým rituálem. Do úspěšného finále vyrukoval obrostlý plnovousem, teď je zase vzorně oholený. „Loni to v semifinále Evropské ligy nedopadlo. Letos v Konferenční lize jo, tak jsem si řekl, že je potřeba držet vousy až do konce. Doma nebyli úplně šťastní, za pohár a medaili to ale stojí," culí se Tomáš Souček. „Jsem pověrčivý, takže hned druhý den šly vousy dolů. Aby přinesly štěstí zase příště. Mít je celou sezonu, to by nešlo, ale třeba na EURO, tomu jsem otevřený..."
Triumfální jízda Londýnem, křepčení na balkonu radnice nad zcela zaplněným náměstím. Jaké byly oslavy triumfu v Konferenční lize?
Neuvěřitelné! Ani jsem nečekal, že budou tak velké. Už v Edenu jsme slavili s fanoušky před plnou severní tribunou. Druhý den se mužstvo vracelo do Londýna, tak jsem přemýšlel, jestli už nemám zůstat doma. Ale ne, chtěl jsem jet s nimi, fanoušci na nás čekali. Davy asi 80-100 tisíc lidí, pak triumfální jízda autobusem. Čekali pět až šest hodin, jen aby nás viděli a zazpívali si s námi. Někteří příznivci čekali na takovou chvíli vlastně celý život. Jsem z toho v euforii ještě dnes.
Tomáš Souček vyfoukl Antonínu Barákovi další trofej. Získal Zlatý míč ČRVideo: Sport.cz
Takže největší oslavy, co jste kdy zažil.
Před finále jsem dával na sítě, jak jsem slavil s fanoušky Slavie před jejich tribunou. Kluci to viděli, takže mi dali hned mikrofon, zazpíval jsem hymnu West Hamu i teď. To pro mě bylo speciální. Oslavy tedy byly asi emotivnější než titul se Slavií. S ní jsem slavil na hřišti, na podiu. To samé s West Hamem, na stadionu to bylo velké a srovnatelné. Ale druhý den je nezapomenutelný. Když na vás čeká 100 tisíc lidí, dojde vám, že fotbal je pro ně náboženství. Nejdou ani do práce, jen aby vás viděli na otevřeném autobusu.
Se Slavií jste triumfoval často, můžete tedy srovnávat, jaká jsou specifika oslav v anglickém týmu.
Co je hodně jiné, máme v šatně dost tanečníků. Francouzů, Angličani umí taky. Zvou i mě, což není úplně dobrý nápad, ale užíváme si. Všichni milujeme úspěch, tým je na jedné lodi. Forma je třeba trochu jiná, jakékoliv oslavy jsou ale parádní. Kluci, kteří se sešli a něco dokázali. Zpěvák nejsem úplně dobrý, ale pořád asi na lepší úrovni než tanečník. Nakonec jsem se ovšem i k tanci nechal vyhecovat. Všichni se mi smějí, tak to má být, užíváme si.
Největší úspěch kariéry a pohádka, tak popisuje vítězství v Konferenční lize Tomáš Souček. Slavil i v mixzoněVideo: Sport.cz
Daniel Křetínský, majitel Sparty a spolumajitel West Hamu, vůbec poprvé zamířil do Edenu. Po finále jste si ho jako slávista dobíral, že konečně poznal nejlepší český stadion...
Lehké posměšky jsou správné. I já jsem rád, že Sparta existuje, on zase musí být rád, že existuje Slavia. Že máme jeden druhého. Udělal jsem si z něj srandu, že bude mít na Slavii nejlepší vzpomínky, že tam byl poprvé, a hned jsme získali pohár. Mám taky ze Sparty jen nejlepší vzpomínky. Tak to má být, že celé Česko rivalitou žije, pak se všichni sejdou v jedné hospodě. Pan Křetínský byl nadšený, užil si to na stadionu a pak i na oslavě. S každým hráčem si podal ruku.
V derby jste býval katem Sparty, kterou byste teď mohli teoreticky potkat v Evropské lize. Jak by se vám zamlouvalo přijet s Kladiváři po Edenu také na Letnou?
Je možné se potkat, šance je. Přeju všem českým klubům, ať se dostanou co nejdál (Sparta začne ve 3. předkole Ligy mistrů, která bude jejím hlavním cílem - pozn. red.). Já nemám moc rád hrát proti českým klubům, i když pravdou je, že pak by mě tady mohli všichni známí zase vidět. Uvidíme, co los přinese.
Hráči West Hamu si prohlížejí hřiště v Edenu. Co jim o něm řekli Tomáš Souček s Vladimírem Coufalem?Video: Sport.cz
Pokud jde o vaše trofeje, pomalu vydají na vlastní síň slávy.
No plní se... Mám zatím všechno ve skříni. Jak jsme teď v zahraničí, spíš se starám o rodinu. Těším se, že až skončím nebo se vrátím, udělám si u sebe doma malé své muzeum. Mám taky pár dresů, které jsem posbíral ze zápasů, co jsme hráli. Plus různé trofeje, takže skříň se plní. Abych měl kamarády na co pozvat. Můžu dát i něco do slávistického muzea.
Kolik dresů vlastně máte a s kým jste měnil po finále?
Opravdu hodně, asi kolem stovky, jedna skříň na ně už nestačí. Mám i dresy lepších hráčů, kterých si vážím o trochu víc, ale to je normální. Jinak si zase nevybírám, s kým si dres vyměním. Po finále nebyl moc čas. Samozřejmě bych chtěl Tondu Baráka, s ním hraju v reprezentaci a předtím i ve Slavii dlouho. Byli jsme však upozornění, že nás po převzetí poháru čeká společná týmová fotka na podiu. Na ní bych v dresu Fiorentiny vypadal dost blbě... (smích)
