Článek
„Nebylo to vědomé. Byla to prudká rána, která mně lízla chrániče. Balon trochu změnil směr," líčil Mihálik, který netajil radost z důležité trefy. „Mrzí mě ale, že jsem předtím neproměnil svoji první šanci. Chystal jsem se uklidit centrovaný míč do branky, ale nakonec jsem ho bohužel ani netrefil," litoval.
Těší ho, že Hradišťští sehráli na stadionu postupujícího Partizanu s domácím mužstvem vyrovnanou partii. „Šancí jsme měli dokonce víc. Mohli jsme si odvézt tři body. Soupeř nebyl extra nebezpečný. Dá se říct, že plichta je pro nás málo," přemítal Mihálik. „Je moc dobře, že jsme všech šest utkání ve skupině odehráli velice slušně. V žádném jsme nehráli druhé housle," má radost.
Michal Tomič, po jehož střele by skončil míč v síti zřejmě i bez Mihálikovy teče, parťákovi gól přál. „Jsme jeden tým. A vyrovnávací branka padla díky týmové práci. Je dobře, že jsme na závěr skupiny uhráli důležitý bodík pro český koeficient. Nakonec jsme byli i blíž k výhře. Mohl jsem dát rozhodující gól," připomněl svoji nebezpečnou hlavičku. „Chtělo to přitlačit balon níž," uvědomuje si.
Přestože na stadion Partizanu nesměli fanoušci a tribuny obsadily děti do čtrnácti let, Tomič si atmosféru pochvaloval. „Bylo to mnohem lepší, než kdyby byly úplně prázdné tribuny," míní.
Premiérová účast v hlavní fázi některého z evropských pohárů přinesla podle něj fotbalistům Slovácka cenné zkušenosti. „To samé platí i pro celý klub. Rádi bychom si to brzy zopakovali," přeje si Tomič.
Přestože moravský celek skončil ve skupině s pěti body poslední, udělal si podle něj dobré jméno. „Nikomu jsme nedali nic zadarmo. A naši soupeři už vědí, kde Slovácko sídlí," usmívá se.
