Článek
Stavanger (od našeho zpravodaje) - Žádný kliďas, naopak impulsivní typ. Fanoušci si přehrávají videa, jak dokáže před lavičkou u hřiště řádit. Když je v ráži, vůbec nepřipomíná muže, který se do života vrátil z druhého břehu. Opak je pravdou.
Stale Solbakken, aktuálně kouč norské reprezentace, už byl na sklonku hráčské kariéry klinicky mrtvý, srdce mu sedm minut nebilo. Kolaps způsobený vrozenou vadou zázračně přežil a stal se úspěšným trenérem. A má naději, že jednou do nejcennějšího dresu povolá i svého syna.
Fotbalisté jako Marc-Vivien Foe, Miklos Feher, Antonio Puerta či Gregory Mertens takové štěstí ve stejných případech neměli. On dokázal přežít.
Fotbalista FC Kodaň Zdeněk Pospěch po boku trenéra Staale Solbakkena.
„Kritická chvíle, na kterou nikdy nezapomenu. Mohl jsem zemřít, když jsem měl na sobě klubové barvy..." líčí Stale Solbakken dramatické události z března 2001, kdy ještě sám hrál za FC Kodaň.
Markusovi tehdy nebyl ještě ani rok... „Vezl jsem nejstarší dítě do školy a pak jel na trénink, všechno bylo normální. Ale při rozcvičení jsem dostal srdeční zástavu. Jednalo se o kognitivní poruchu srdeční činnosti, která může nastat při jisté psychické zátěži," vzpomíná táta.
Další sled událostí zná jen z vyprávění. Slobakkenovi šokovaní spoluhráči přivolali sanitku, pokusy o oživení srdce přímo na hřišti byly marné. „Je zázrak, že žije. Byl klinicky mrtvý, jeho srdce přestalo na sedm minut bít," vypráví tehdejší klubový lékař Frank Odgaard, který se o masáž srdce okamžitě pokoušel.
Jsme zklamaní. Ještě jsem tady nezažil soupeře, kterého bychom takto zavřeli, říká Dávid HanckoVideo: Sport.cz
Celý klub zahalil smutek a čekal, že z nemocnice dorazí nejhorší zpráva. Až tam lékaři zjistili, že důvodem byla dosud neobjevená vrozená srdeční vada. Solbakken se ovšem po 30 hodinách z těžkého bezvědomí probudil a za dva týdny odešel po svých domů.
„Když jsem se probral, cítil jsem se o trochu lépe. Ale pro ostatní lidi kolem mě to bylo hrozné. Nevěděli, co se stalo, co se mnou bude, jestli můj mozek bude fungovat jako dřív. Zážitek nebyl traumatizující jen pro mě, ale pro celý tým, rodinu a každého z klubu."
Dlouhý kolaps se obešel bez následků, prostě zázrak. Solbakken dostal kardiostimulátor a navrch svolení, že může hrát fotbal dál. Ve 33 letech ale kariéru raději ukončil. „Srdce bylo znovu silné, riziko jen teoretické. S manželkou a dětmi jsme se však rozhodli, že nemá cenu osud víc pokoušet," vysvětluje norský internacionál.
A tak se stal trenérem, který proslavil svou Kodaň. Kdo však čekal, že po návratu ze záhrobí bude klidným koučem, šeredně se spletl. „Možná se uklidnil v životě, na lavičce rozhodně ne. Je strašně impulsivní," poukazuje bývalý český reprezentant Zdeněk Pospěch, který pod Solbakkenem zažil na Parken Stadionu slavnou éru s Ligou mistrů.
„Šel z bláta do louže, absolutně se neuklidnil. Impulsivní byl už jako hráč, na lavičce prožívá ještě větší emoce. Však také kolují videa s jeho výbuchy," usmívá se Libor Sionko, další český absolvent Solbakkenovy kodaňské školy.
Ne finančně, ale sportovně by Spartu bolelo, kdyby nepostoupila v Konferenční lizeVideo: Sport.cz
Teď se hlásí o slovo také Markus. Mladý záložník je od letošního února hráčem Vikingu. Reprezentace je pro každého vysněnou metou, synátor se ovšem ke spojení s otcem v jednom týmu vyjadřuje s velkou rezervou.
„Pod tátou bych raději nehrál. Z legrace jsme se o tom bavili. A pak, do reprezentace máme ještě daleko. Na druhou stranu, existuje několik dětí trenérů, které si myslí, že to není tak špatné," culí se Markus Solbakken.
O víkendu vstřelil úvodní gól ligového zápasu, v němž Stavanger v Oslu podlehl Valerenze 2:4.
Teď je na řadě Sparta, aby na druhý pokus mladého Solbakkena a jeho Viking řádně prověřila a konečně také porazila...
