Hlavní obsah

Slzy hráčů i pyro v ulicích, Řecko se zbarvilo do červena. Na tohle čekaly celé generace, zářili vítězové

V březnu příštího roku slaví stoleté výročí od založení klubu a fanouškům dali ten nejlepší možný dárek. Fotbalisté řeckého Olympiakosu Pireus ve středečním finále Konferenční ligy zdolali Fiorentinu 1:0 po prodloužení a spustili nevídané oslavy. Nabité ulice křepčily do ranních hodin a vlastník klubu Evangelos Marinakis byl naměkko. „Všichni věřili, že se bláznivý sen o evropské trofeji jednou splní. Teď se to stalo,“ zářil 56letý Řek.

Foto: Petros Giannakouris, ČTK/AP

Fotbalisté Olympiakosu slaví vítězství v Konferenční lize.

Článek

O vůbec první trofej na evropské půdě ale nejde jen pro Olympiakos. Jedinou kontinentální trofejí pro řecký fotbal byl až dosud pohár pro vítěze Eura 2004. Tehdy se tým pod vedením Otta Rehagela probránil k titulu, což v semifinále odnesl možná i vůbec nejnabitější výběr historie samostatné české reprezentace. Řekové jinak v Evropě nevyhráli nic. Až do středy.

Že už by to pro fandy Olympiakosu nemohlo být lepší? Ale jděte. Finálový duel hostily Atény. Konkrétně stadion konkurenčního AEK, který je od stánku Olympiakosu vzdálený jen deset kilometrů. Což znamenalo možnost okamžitě slavit s hráči i pocit zadostiučinění.

Když tři minuty před koncem prodloužení Ajúb Al-Kaabí rozhodl o výsledku finále, bylo jasno. Noc se přebarví do červenobílé barvy Olympiakosu a málokterého z jeho příznivců čeká brzká večerka.

„Děkujeme všem, kteří při nás stáli. Tenhle tým miluji z celého srdce, dosáhli jsme něčeho neuvěřitelného,“ radoval se kapitán Kostas Fortounis, jenž se při oslavách neubránil slzám.

Stejně jako Marinakis. Vlastník klubu a nesmlouvavý byznysmen, který má kromě Olympiakosu podíl i v anglickém Nottinghamu a portugalském Rio Ave, brečel jako želva.

„Tohle jsme dlužili všem generacím, které podobnou radost nemohly zažít. Všem dětem, které už vyrostly a jako malé odcházely z předchozích zápasů v Evropě s brekem. Splnil se nám sen. Jsem na všechny moc hrdý,“ vyprávěl Marinakis.

On sám pár podobných zklamání zažil. Vždyť Olympiakosu fandil už od útlého mládí.

Kvůli pozdnímu výkopu finále (21:00) a následnému prodloužení se oslavy natáhly do ranních hodin. Pro běžného smrtelníka skoro neexistoval způsob, jak se protáhnout davem. V ulicích doutnaly červené dýmovnice, novopečení šampioni se promenádovali v autobuse bez střechy.

Nešlo ale o první titul Olympiakosu v sezoně. Ne, A–tým nevyhrál ligu ani pohár. Ale kluboví dorostenci v dubnu senzačně ovládli mládežnickou Ligu mistrů, když ve finále zdolali slavný AC Milán.

Jejich dospělí kolegové přidali další úspěch. A prodejci dýmovnic díky nim mohou hlásit rekordní tržby.