Článek
Červenobílí jsou nažhavení, koncentrovaní, odhodlaní. Historii si do myšlenek moc proniknout nenechávají. „Moc ji do toho nebereme," ujišťuje trenér sešívaných Jindřich Trpišovský.
Ale samozřejmě moc dobře ví, jak hodnotný zápis do klubových kronik by postup mezi čtveřici nejlepších jakékoliv evropské soutěže představoval. Sám před šestadvaceti lety u televize hltal velké zápasy souboru kouče Františka Cipra, který vypadl až v boji o finále s Bordeaux.
„A pan Cipro má teď (pětasedmdesáté) narozeniny, přáli jsme mu. Na tehdejší čtvrtfinálové zápasy proti AS Řím jsem samozřejmě koukal, ale hrajeme o to, abychom si to semifinále taky zahráli. To je pro nás tou největší motivací, chceme to dokázat, zahrát si dvojzápas o finále," burcuje Trpišovský.
Naladění v kabině je podobné. „Vyrovnat nějaké maximum nebo rekord pro nás není hlavní motivací. Chceme dojít co nejdál," potvrzuje křídelník Ivan Schranz.
Remíza z venku dává Slavii velkou naději. Pod Trpišovským už červenobílí stojí potřetí ve čtvrtfinále na mezinárodní scéně, dvakrát předtím v něm skončili v Evropské lize. Nejprve na Chelsea, pak na Arsenalu, z jehož půdy si přivezli také nadějnou plichtu, ale doma vyhořeli 0:4.
„Každá ta situace byla jiná, je to těžké porovnávat. Ale tohle je jeden zápas, hrajeme doma. I vzhledem k síle soupeře vidím postupové naděje padesát na padesát. Bereme to jako velkou výzvu a šanci," zůstává velmi hladový po úspěchu Trpišovský.
Tým se neustále mění, někdo z hráčů zažil obě předchozí čtvrtfinále, další jedno, někteří žádné. „Ale pro nikoho to není rutina, hrát čtvrtfinále je vždy velká věc. Těšíme se," tvrdí Schranz.