Článek
Rotterdam (od našeho zpravodaje) - Teď mají do vysněného semifinále blízko. Po šestadvaceti letech... „Pro odvetu skutečně skvělý výsledek. A nic na tom nemění, že už se góly vstřelené na hřišti soupeře nepočítají za dva. Hrajeme doma a věřím, že nás fanoušci poženou za výhrou, postupem a zápisem do historie," pochvaloval si remízu 3:3 před kamerami ČT Ondřej Kúdela, který po zranění odehrál v sešívaném dresu poprvé celý zápas.
„Nebylo to dokonalé, chyb jsem se dopouštěl. Ale šlo o ohromně náročné střetnutí, protože Feyenoord má na křídlech dva extrémně rychlé a technicky výborně vybavené hráče, kteří to s balonem dovedou. Podobné, jako náš Sor," glosoval duel se šťastným koncem a zachráněnou remízou.
„Lepší remizovat, než prohrát 2:3. Do poslední chvíle jsem věřil, že vyrovnáme, protože jsem nechtěl první utkání po návratu samozřejmě prohrát. A když přišel poslední roh, doufal jsem, že to přijde," byl rád, že se naplnila touha jeho i celé Slavie.
„Nemluvil bych o nervozitě, natož snad o nevyřízených účtech z podzimní konfrontace ve skupině," bral s nadhledem jistou nervozitu a rozdmýchané emoce nejlepší hráč Pražanů Tomáš Holeš. „Jednou jsme chtěli my, aby sudí pískal faul, podruhé soupeř, ale přitom jsme nevěděli, jaký rozhodčí nasadí metr," nedělal žádnou vědu z hektiky na trávníku.
„Nebyly tam skutečně žádné záludnosti, i když si oba celky uvědomovaly vážnost utkání. Postoupit chceme my i Feyenoord, sudí to však zvládl skvěle a nepodlehl atmosféře," potvrzoval slova svého spoluhráče Kúdela.
„Jen ty blbé góly, které jsme dostali, mrzí. Hrálo se v podobném tempu, jako na podzim, za začátku jsme skutečně nevěděli, kde nám hlava stojí. Vyrovnávací gól nám ale pomohl, zatímco domácí zaskočil. I tak byli lepší, ale do vedení jsme šli my. Nakonec ale bereme remízu všemi deseti," ohlížel se za devadesáti minutami Konfereční ligy v Rotterdamu Tomáš Holeš.