Článek
Hodně se nyní připomíná, že současná Slavia může vyrovnat účast v semifinále, kam jste došli v památném tažení v roce 1996. Oživují se ve vás vzpomínky?
Ani ne. Myslím, že se to nedá porovnávat. Osobně jsem však rád, že se Slavii takhle daří a že pravidelně bojuje o to, aby vyrovnala, nebo dokonce i vylepšila ten náš výkon z roku 1996. Přeju si, aby se jí to povedlo, protože v prvním utkání v Rotterdamu ukázala, že přes Feyenoord může přejít."
Jak se vám první zápas v Nizozemsku líbil?
Byla to houpačka, zápas byl dramatický až do konce. Řekl bych, že se opět ukázalo, že Slavia disponuje hráči, již mají velice dobrý pohyb a jsou schopní využít šance, které se jim nabídnou. Je škoda, že dostala docela zbytečné góly, které u některých hráčů mohly pramenit z určité nezkušenosti nebo obavy o výsledek. Nakonec to ale dopadlo celkem dobře, odveta je otevřená.
Co bude klíčové pro postup?
Spoléhám na skvělou diváckou kulisu, věřím, že fanoušci hráče k postupu dotáhnou. Slavia musí dát branku. Její neúspěšné pohárové zápasy pramenily z toho, že gól nevstřelila, přestože si šance vytvořila. Ale myslím, že sebevědomí teď hráčům roste každým utkáním. Věřím, že zkušenosti z minulých let promění v postup.
Cítíte, že některým hráčům Slavie, především například Yiru Sorovi, zápasy v Evropě sedí víc než v české lize?
Tohle je těžké posoudit. Soupeři na domácím poli jsou jiní, Slavia v Evropě nastupuje proti soupeřům, kteří hrají otevřený fotbal. Nebo určitě nehrají zezadu v bloku jako většina týmů v české lize, což Slavii vyhovuje, hlavně hráčům, jako je Sor, Olayinka a další rychlostně dobře vybavení hráči.
Slavia je pro vás favoritem?
Favorizuju ji, domácí prostředí většinou zabralo. Všichni fanoušci včetně mě se těší. Věřím, že atmosféra na stadionu přehluší určitou nervozitu z vidiny postupu do semifinále. Kluci mají výborný tým, bude záležet, kdo bude k dispozici. Ale ti, co byli na hřišti, podali vždy výborný výkon.
Můžete mluvit z vlastní zkušenosti. Tlak na psychiku, když už jste takhle daleko, je velký?
Nějaký tlak samozřejmě je, ale hráči by to měli spíš otočit. Měli by se těšit na utkání, podat skvělý výkon, tlačit se do koncovky, nemít obavy. Myslím, že nastavení ve Slavii tímhle způsobem je. Všichni chtějí postoupit do semifinále a myslím, že mužstvo cítí, že je schopné přes Feyenoord postoupit.
Na co vzpomínáte z vaší cesty do semifinále Poháru UEFA v roce 1996?
Nejvíc vzpomínám na domácí zápas s AS Řím, který byl atypický. Mrzlo, počasí nám, co si budeme povídat, pomohlo. AS Řím jsme porazili 2:0 a vytvořili si dobrou výchozí pozici do odvety. Stadion na Strahově byl plný, panovala fantastická atmosféra, přestože bylo hodně pod nulou. Odveta v Římě byla jiná. Měli jsme utkání pod kontrolou, ale najednou jsme dostali dvě branky a šlo se do prodloužení, kde jsme inkasovali. Gól na 3:1 jsme nedávali za pět minut dvanáct, ale když už tlouklo dvanáct. Potřebujete mít i štěstí, aby se úspěch dostavil.
Bordeaux v semifinále už bylo nad vaše síly?
Do prvního utkání jsme šli kvůli kartám a zraněním trochu oslabení. Navíc za Bordeaux hráli Zidane nebo Lizarazu, budoucí mistři světa. Nám kvalita chyběla, soupeř byl lepší. Měli jsme sice nějaké příležitosti, jak utkání převrátit na naši stranu, ale nepovedlo se nám to. Ale byli jsme spokojení, čeho jsme dosáhli. Bylo to asi maximum našich možností. Celé to bylo vyšperkované mistrovským titulem a pro některé z nás povedeným mistrovstvím Evropy. Byla to hezká jízda.