Článek
A vzpomíná rád a s povděkem, i když v Haifě šanci nedostal a za Maccabi nenastoupil ani v jediném zápase.
„Dva měsíce po mém příchodu začalo v izraelském fotbale platit nové pravidlo, podle kterého si každý klub směl ponechat jen pět cizinců. A protože já přišel jako poslední a ke všemu jsem byl ze všech nejmladší, byl jsem na řadě jako první. Chtěli mě poslat na hostování do jiného izraelského klubu s tím, že se časem vrátím," prozradil pro klubové stránky Pražanů Ekpai, jak jeho anabáze s cizinou vlastně začala a proč z Izraele zamířil do Čech.
„Izrael je krásná země. Na fotbal i pro život, protože je tam i moře, jenže já se vydal do světa, abych hrál fotbal. Proto nebylo nad čím váhat, když má manažerka přišla s nabídkou, zda bych nechtěl jít hrát do Čech. Šel jsem... Nejdřív do Liberce, s nímž jsme hráli evropské poháry, pak do Zlína, poté do Plzně, a nakonec do Slavie za trenérem, u kterého jsem v Liberci začínal a on mě dobře zná. I proto říkám, že je mým tátou," připomíná šestadvacetiletý záložník první setkání s koučem Jindřichem Trpišovským.
Ubong Moses Ekpai maká už zase pod trenérem Trpišovským.
„Dal mi šanci, začal jsem pod ním hrát, poznával jsem, co česká liga obnáší. Jen ten rozchod... Zrazoval mě od odchodu do Zlína, říkal, že je ještě moc věcí, které mě musí naučit, jenže já na něho tehdy nedal. Teď vím, že to byla chyba. Proto když jsem skončil v Plzni a přišla nabídka ze Slavie, vůbec jsem se nerozmýšlel a šel za svým fotbalovým tátou. Nelákalo mě Turecko, nezaujala mě ani Belgie, kde se mi rovněž nabízelo angažmá. Možnost trénovat a hrát ve Slavii pod Trpišovským trumfla všechno, " prozradil Ekpai, co letnímu přestupu z Plzně do mistrovského Edenu předcházelo.
„Navíc jsem v Čechách už pět let, takže jsem se naučil jazyk a poznal a zvykl si i na český fotbal," přidává další důvody, proč dal přednost Slavii.
Fotbalisté Zlína Petr Jiráček (vlevo) a Mosses Ekpai oslavují vedoucí gól na Bohemians.
V Edenu si rychle řekl o místo v kádru a začal se vehementně tlačit do základní sestavy. Zvláště po gólu, který se uvedl v kvalifikaci o Evropskou ligu ve Varšavě proti tamní Legii. Novému klubu jím sice k postupu nepomohl, ale demonstroval, co všechno se v Čechách během pěti let naučil a co se v něm skrývá.
I proti mistrovskému Maccabi Haifa k tomu bude mít ve čtvrtečním utkání příležitost, i když poznamenává, že v mistrovském klubu vládne tvrdá konkurence a že musí moc makat, aby se do sestavy procpal.
„Moc bych si přál, abychom Maccabi porazili, i když netajím, že Haifa je tak trochu mým druhým domovem. S klubem mám pořád dobré vztahy, potkám se třeba i s některými z bývalých spoluhráčů. Však jejich zápasy pořád pozorně sleduji a vím, že nás nečeká nic snadného. Maccabi vyměnilo trenéra a teď dvakrát po sobě vyhrálo a potvrdilo, že v Izraeli pořád patří k nejlepším týmům. Ale od spoluhráčů bych dárek v podobě výhry mohl k nedávným šestadvacátým narozeninám dostat," touží Ekpai po tom, aby návrat na stadion, kde do velkého fotbalu vstupoval, byl pro něho návratem vítězným.
