Článek
Remízový duel z listopadu 1982 (góly stříleli Jiří Sloup a Pavel Chaloupka) se hrál na Charmilles Stadium, který hostil čtyři zápasy na MS 1954. „Přišlo patnáct tisíc diváků, takže nic extra. Z Ďolíčku jsme byli zvyklí na víc a na daleko bouřlivější atmosféru. V Československu vůbec chodilo tenkrát na fotbal hodně lidí, klidně i čtyřicet tisíc. Takže nikde v Evropě se nám kolena nerozklepala,“ vzpomíná Levý. Západočeši však budou hrát ve čtvrtek večer na moderním Stade de Geneve pro 30 tisíc diváků, který byl postaven k Euru 2008.
Do švýcarské metropole dorazili tehdy Klokani bez nemocného kouče Tomáše Pospíchala. Asistent Josef Zadina je dovedl k výsledku, který u Botiče proměnili v postup. „Dvakrát jsme vedli, před koncem jsme dostali vyrovnávací gól. Zápas jsme zvládli relativně dobře. Překvapilo nás ale, jak těžká byla potom odveta. Museli jsme ji otáčet. O postupu jsme ale ani na vteřinu nezapochybovali. V té sezoně jsme si šli pro titul, byli jsme neskutečně silní,“ říká bývalý československý reprezentant.
V Ženevě, ani při žádném jiném zápase v západní zemi, neměly české týmy v dobách komunismu podporu fanoušků. Mezi 15 tisíci diváky na Charmilles Stadium byli pouze rodinní příslušníci hráčů, trenérů a funkcionářů. „Můžeme nynějším českým klubům závidět, že cítí i venku velkou podporu. Věřím, že s námi chtěla jet spousta fanoušků, ale v té době to bylo složité. Měli jsme na stadionech opravdu jen rodinné příslušníky. Nebo se tam maximálně vmísili zelináři,“ směje se Levý. V Ženevě mu na tribuně držel palce otec, stejně jako rok předtím ve Valencii.
V éře komunismu se výjezdy na Západ nebraly striktně fotbalově, ale také sloužily k nákupu zboží, které v tuzemsku nebylo k sehnání. „Prioritu mělo samozřejmě utkání, ale… Vezli jsme s sebou každý i seznam věcí, které bylo třeba nakoupit, protože u nás nebyly. Takže když jsme vyšetřili čas, vyrazili jsme na kaufy,“ uvádí Levý.
Co pořídil v Ženevě, si už nepamatuje. Od Servette ale dostal každý z členů výpravy Bohemians klasický švýcarský zvon s údaji o zápase. „Asi nejhezčí dárek v kariéře jsem ale dostal na zájezdu s nároďákem v Austrálii. Přihlásili se k nám čeští emigranti, dostal jsem od nich deštník s klokanem. Mám ho pořád doma,“ culí se Levý.
S Klokany došel na jaře 1983 nakonec až do semifinále Poháru UEFA, kde je vyřadil pozdější vítěz, belgický Anderlecht. „Dostali jsme pro semifinále nejtěžšího možného soupeře. Pokud by nám nalosovali rumunskou Craiovu, měli bychom daleko větší šanci. Ale i tak to byla fantastická pouť, vzpomínky na ni mi nikdo nevezme,“ podotýká Levý.
Napodobí Viktoria tehdejší výjimečnou zelenobílou partu a stane poprvé v klubové historii ve čtvrtfinále některého z evropských pohárů?
