KOMENTÁŘ: Z pěchoty jsou lídři, ze zelenáčů sebevědomí bojovníci. Mistr nabírá sílu

Přitom v Edenu stále zápolí s nebývale velkým počtem absencí. Do zápasů tak naskakují hráči, kteří přišli s vizí, že je v nich skrytý potenciál předurčující je k tomu, aby psali další úspěšné slávistické kapitoly.

V budoucnu, samozřejmě. Poté, co si odsedí svůj čas na lavičce. Co si přivyknou na herní styl mužstva, postupně zapadnou do fungujícího fotbalového soukolí, do nové role dorostou po boku a za pomoci opor týmu. Tak to ostatně v Edenu fungovalo po několik předchozích sezon.

Jenže místo toho teď bojuje onen slávistický potenciál už pár týdnů v první linii. Na domácí i evropské scéně. Ti, které legendární fotbalový trenér Karel Brückner láskyplně nazýval prašivkami. Nikdy totiž netajil, že má své vyvolené a zbytek týmu používá jen v případě nouze. Když však na kohokoliv z lavičky ukázal, mohl si být jistý, že nepozná rozdíl proti první variantě.

Stejně v předešlých sezonách fungovala i pražská Slavia. Její lavička byla tak silná, že trenér klidně mohl do dvou zápasů v těsném sledu poslat více než polovinu sestavy v odlišném složení a stejně červenobílí triumfovali.

Po masivní obměně posledních přestupových termínů však rovnice, že náhradník jest rovnocenným kusem, přestala platit. I proto začala slávistická mašina v úvodu podzimu zákonitě drhnout.

„Potřebujeme čas," žádal o trpělivost trenér Jindřich Trpišovský.

Když Slavia na přelomu září a října vyhrála z pěti zápasů jediný, už se neudržel ani boss Pražanů Jaroslav Tvrdík a hudroval, že by si hráči měli uvědomit, kde hrají. Jaksi pod čarou se dalo číst i připomenutí za kolik, protože není tajemstvím, že Slavia je při uzavírání kontraktů náramně štědrá. Logicky pak očekává adekvátní výkony.

„Vždyť hrajeme s kluky, kteří jsou ve Slavii pár týdnů a kupovali jsme je pro budoucnost. Chybí nám automatismy, návyky tolik potřebné pro naši hru, zkušenosti," hájil mužstvo Trpišovský. „V minulosti se mladí mohli opřít o zkušené, ale teď jsou vůdci pryč nebo jsou zranění," stýskal si s odkazem na fakt, že po opakovaném výprodeji Pražany sráží kalvárie zdravotních patálií, které vyřadily mazáky Kúdelu, Bořila, Masopusta, Hovorku, Stancia, Tecla či před pár týdny ve skvostné formě hrající Holeše s Provodem.

„Klíčové pozice jsou zásadně poznamenané. Ousou hrál minulou sezonu druhou švédskou ligu, Kačaraba u nás byl stoper číslo čtyři. A Mandous si potřebuje zvyknout, že brankář v našem pojetí je vlastně člen obrany," hájil Trpišovský chybující defenzívu.

Tři poslední představení s čistým kontem dávají Slavii naději. Její bývalý kouč Miroslav Koubek věštil, že i přes všechny trable má právě klub z Edenu pořád největší předpoklady ovládnout dostihy o titul. Triumfy nad Sigmou, Plzní a Haifou byly upracované, vydřené a provázené stresem do posledních minut, ale pro Slavii šlo o výhry cenné. Nejen proto, že jí přinesly tři body a tři čistá konta v řadě, ale především pro infuzi sebevědomí.

„Pro kluky je to obrovský impuls. A z mého pohledu je pak nejzásadnější, že už neděláme fatální chyby a zkraty," pochvaloval si Trpišovský. I proto Slavia dokázala složit ligového lídra z Plzně, byť v konfrontaci značně poznamenané rudými skluzy Západočechů. Za čtvrtečním triumfem nad izraelským šampionem se žádná ale či kdyby neskrývají... Slavia si dokázala, že i bez největších opor může uspět.

Trenér Trpišovský po zápasech, které postrádají fotbalový um, hovoří rád o fotbalové válce.

Spanilou jízdu zatím jeho družina nepředvádí, ale zdá se, že konečně má správně sešikovanou armádu. Z členů „pěchoty" se stali lídři a ze zelenáčů respektovaní bojovníci. Proto i slávistický marš za splněním cílů nabírá na síle...