Článek
Jak se v této pozici cítíte?
Samozřejmě je to pěkné a asi to k mému věku už patří. Mám toho za sebou trochu víc než někteří aktivní mladší hráči. Jsem pochopitelně rád, že jsem měl možnost zkusit si všechny soutěže. Beru to pozitivně a mám z toho i radost, ale není to až tak důležité. Sám bych to ani nedokázal. Vždy k tomu potřebujete tým a klub, aby měl člověk možnost se do těchto soutěží kvalifikovat a hrát je.
Připadáte si kvůli tomu už jako opravdový veterán?
Jako starší hráč si připadám už delší dobu... Na druhou stranu na to člověk nemůže myslet. Vždy jsme se bavili o tom, jestli má smysl pokračovat dál a pokaždé ještě mělo, proto stále hraju. A přede mnou ještě bylo pár soutěží, které jsem nestihl. Třeba Intertoto nebo PVP, takže zase až tak starý nejsem, že bych zvládl všechny soutěže, které UEFA pořádala. (směje se)
Jak na tento unikát reagovali spoluhráči v kabině?
Kluci mě znají a vědí, že tyhle věci moc neprožívám. Spíš naráželi na to, co za to dám do kabiny. Někdo zmiňoval, že když jde o čtyři soutěže, mělo by to být čtyřikrát. (směje se) Něco kluci dostanou, ale teď je program nabitý, takže asi až v repre pauze.
Všechny čtyři soutěže jako vy zažil ještě Chris Smalling a Vágner Love a proti oběma jste hrál.
Víckrát jsem se určitě potkal s Vágnerem Lovem, protože jsme s CSKA hráli i v přípravě či na turnajích. A s Chrisem Smallingem jsem se potkal, když jsme se Šachtarem hráli s Manchesterem United. Ale osobně se neznáme, nejsme v kontaktu, vzájemně jsme si negratulovali. (usměje se). S Vágnerem jsme podobně staří, ale Chris Smalling je mladší.
Je mu 31 let.
Takže je mladší skoro o deset let. Je pěkný, že v takovém věku stihl všechny soutěže. V tom našem věku nám nic jiného nezbylo. (směje se). V tom případě začal asi docela brzo. Je to však i o štěstí. Kdyby byl v týmu, co hraje jen Ligu mistrů, nikdy nepozná třeba Evropskou ligu.
Tomáš Hübschman patří k nejzkušenějším hráčům v lize
Pamatujete si vy na svůj první zápas v pohárech?
Na Bayernu Mnichov ještě na starém Olympijském stadionu. Se Spartou jsme hráli 0:0.
Shodou okolností je tomu skoro přesně dvacet let. Nepřijde vám to teď jako věčnost?
Právě že ne. Uteklo to hrozně rychle. Když se ohlídnu, ani bych neřekl, že je to už dvacet let. Ten čas hrozně letí. Už zůstávají jen vzpomínky. A někdy ani to ne. (usměje se)
V evropských pohárech jste odehrál 126 zápasů. Zbyl vám vůbec nějaký stadion, na kterém jste si chtěl zahrát a zatím se vám nepoštěstilo?
Snil jsem o tom zahrát si na Barceloně, což se mi povedlo s Šachtarem v Lize mistrů. Děda měl totiž možnost tam na jednom zápasu být a přivezl mi nějaký suvenýry a fotky. Měl jsem z toho velkou radost. Taky si pamatuju Spartu na Barceloně v památném zápase Lumíra Mistra a možná celého klubu. Takže pokud se bavíme o nějakých oblíbených klubech, Barcelona je jedním z nich a na Nou Camp jsem si chtěl zahrát. Ale jinak jsem už žádný vysněný neměl. Mám rád, když je dobrá atmosféra, lidi si fotbal užívají, neřeší soupeře a spíš se soustředí na fandění vlastnímu týmu.
Pokud jste i vy vozil suvenýry, musíte jich mít doma plno. Jak to je?
Něco jsem někdy určitě přivezl, ale spíš jen pokud si někdo vyloženě o něco řekl, že to sbírá a chtěl to sehnat. Nejsem typ, že bych kupoval suvenýry soupeře. Spíš jsem vozil dárky rodině, které ani nesouvisely s fotbalem, spíš s městem, regionem a podobně.
Na jaký zápas z těch 126 vzpomínáte nejraději?
Je jich hodně a nějaké pořadí dělat nejde. Samozřejmě nikdy nezapomenu na ten první. Alespoň doufám, protože za deset let nemusím vědět, kolik je hodin a co jsem měl k snídani... (usměje se) Zajímavý zápas byl Superpohár v Monaku (s Barcelonou v roce 2009, 0:1 po prodloužení). Šlo o zajímavý dlouhý zápas, byť se špatným koncem pro nás. Myslím, že pro nás ještě celkem služná vizitka, že jsme tak dlouho dokázali vydržet 0:0. Dál třeba na trochu překvapivé vítězství na Barceloně. Na spoustu zápasů se Spartou, doma s Realem nebo s Laziem, kdy Mára Kincl dával v 93. minutě postupový gól. A jelikož teď hrál Šachtar s Interem, připomínali mi utkání v roce 2005, kdy jsme s ním hráli v předkole Ligy mistrů a oni měli zavřený stadion. Doma jsme 0:2 prohráli, ale tam remizovali 1:1. Pamatuju si útočníka Adriana nebo Recobu, zajímavých hráčů měli hodně.
Ptají se vás spoluhráči v jablonecké kabině často, co všechno jste zažil, proti komu hrál?
Řekl bych, že vůbec! (směje se). Jak kdy, někdo se občas zeptá, jestli jsem hrál tam nebo tam, tak jim to rád řeknu, ale sám od sebe ne. Nejsem žádný vypravěč. Nechtěl bych, aby to vypadalo tak, že jsem hrál tam, tam a tam. To není můj styl.
Tomáš Hübschman z Jablonce a trenér Petr Rada během utkání v Plzni.
V Alkmaaru jste hrál?
Hrál ještě na starém stadionu. (v Poháru UEFA 2005)
Jaký zápas tam Jablonec čeká?
Abych řekl pravdu, taky jsem zvědavý. V mých očích je soupeř díky svým zkušenostem a jak se dlouhodobě prezentuje favoritem skupiny. Vedle Ajaxu, Eindhovenu a Feyenoordu patří ke špičce holandský ligy. Ale letos to od nich úplná sláva není a my jsme na tom hodně podobně. Minimálně v lize. V Konferenční lize jsme odstartovali o trochu líp než oni, ale zase hráli venku. Myslím, že jejich aktuální dvanácté místo v lize není vypovídající a postupem času půjdou v tabulce nahoru.
Po výhře nad silnou Kluží vedete skupinu, posílily se vaše ambice na postup?
Zápas s Kluží byl od nás byl určitě v první půli dobrý. Měli jsme dvě, možná tři pěkný možnosti. Paradoxně po našem gólu a vyloučení jejich hráče jsme spíš zalezli, ale důležité je, že jsme utkání dotáhli do vítězného konce. Jinak ambice asi nejsou potřeba teď na začátku ještě řešit. Budeme se snažit v každém zápase nějaké body udělat, čím víc, tím líp, a po dvou třech zápasech uvidíme, jestli nějaké šance na postup budou. Zatím jedno vítězství nic neřeší. Ještě máme pět zápasů před sebou a tabulka se může všelijak zamotat.
