Čech, který hrál za Sivasspor: Trénoval ho Roberto Carlos, pomohla mu turečtina. Přál by si remízu 3:3

Navrátil prožil v třísettisícovém městě povedenou štaci, strávil v něm tři a půl roku. Za Sivasspor nastoupil do 114 soutěžních zápasů, víc utkání v kariéře odehrál jen za Táborsko. Na angažmá, které ukončil v létě 2014, rád vzpomíná.

„Klub výborně fungoval, poslední rok mě trénoval Brazilec Roberto Carlos, což je velká osobnost. Bylo příjemné ho poznat," vypráví s odkazem na mistra světa z roku 2002 a někdejší hvězdu Realu Madrid s dynamitem v levé noze.

Bývalý stoper Plzně působil v Turecku v době, kdy byla tahle země pro české hráče docela populární. V Sivassporu se během svého angažmá potkal s Tomášem Radou, Janem Rajnochem a Milanem Černým, mihnul se tam i Roman Bednář. „Turci nás Čechy vzali mezi sebe, což v případě cizinců nebylo moc časté. Nevím, čím to bylo. Možná proto, že jsme se snažili mluvit turecky a nehráli jsme si na žádné machry," soudí Navrátil.

Turečtinu už ale zapomíná. „Tehdy jsem se docela domluvil, ale plynně jsem nehovořil. Teď bych asi ještě něco vypotil, ale moc by toho nebylo. Přeci jen v Česku turečtinu moc nevyužijete," říká.

Kdo působí v zemi na rozhraní Evropy a Asie, často mívá dobrodružné historky. „I já jednu divokou mám. Jednou jsme vyhráli v Burse a řidič pro nás přijel s rozbitým sklem u autobusu a zalepeným okem," popisuje Navrátil.

S fanoušky Sivassporu má ale jen dobré zkušenosti. „Sivas má sice tři sta tisíc obyvatel, ale je to taková turecká vesnice. Jiná města jsou daleko větší. Tam nebylo nic jiného než fotbal. Bylo to příjemné, lidé nás poznávali, ale nebylo to radikální a nestalo se, že by po nás házeli kameny jako jinde. Řekl bych, že fanoušci tam jsou rozumní," přidává své poznatky.

Na dálku pořád sleduje, jak se Sivassporu daří. „Ale jeho sílu odhadnout neumím. Každopádně slabý tým to nebude," varuje sešívané. Jako Čech bude při zápasech Slavie proti Sivassporu trochu rozpolcený. „Přál bych si dvakrát remízu 3:3," usmívá se rodák z Tábora.