V reprezentaci začínal proti Portugalcům, pak Čechy dovedl do čtvrtfinále. Darida vzpomíná na své účasti na Euru

Lipsko (od našeho zpravodaje) - Tehdy 21letý mladík duelem s Portugalskem odstartoval svoji reprezentační éru, během které zažil tři evropské šampionáty. Na tom posledním měl kapitánskou pásku, po čtvrtfinálovém vyřazení s Dány se v slzách s reprezentací rozloučil.

Český tým narazí v Lipsku na Portugalce, za které nadále hraje Ronaldo. Co tomu říkáte?

Je neskutečný. Když se podívám, kolik zápasů na nejvyšší úrovni má za sebou, smekám klobouk. Musí být extrémně profesionální, co se týká přístupu k sobě. Je vlastně na vrcholu celou kariéru.

Bylo pro vás pikantní, že jste při premiéře v základní sestavě nastoupil proti takové hvězdě?

Pro mě byl nejvíc první zápas za nároďák. Se vším respektem k Ronaldovi, hrát proti němu bylo druhotné. Celé Euro pro mě bylo neskutečné. Vždyť jsem na něm ani neměl být.

V původním výběru jsem nebyl. Na přípravný kemp v Rakousku ale nebyl fit Tomáš Rosický, trenér Bílek mě vzal, abych doplnil kádr. Počítal jsem s tím, že v Rakousku odtrénuju a pak pojedu domů. Den před koncem soustředění si mě trenér zavolal a oznámil mi, že pojedu na úkor Daniela Pudila.

Pudil dodnes cítí křivdu.

Bylo mi líto, že pojedu na úkor někoho jiného. Na druhou stanu jsem byl rád. Euro pro mě byla obrovská zkušenost. Bylo mi necelých dvaadvacet, měl jsem za sebou povedenou sezonu v Plzni. Bylo neskutečné, že jsem se dostal i na mistrovství Evropy.

Co se ve vás tehdy odehrávalo?

Snažil jsem se si turnaj užít, načerpat co nejvíc zkušeností od starších hráčů. Od Milana Baroše nebo Jardy Plašila. Moc mi pomohla plzeňská enkláva - Milan Petržela, David Limberský, Venca Pilař. Měl jsem vedle sebe partu nejbližších z Plzně, o kterou jsem se mohl opřít a nasávat zároveň reprezentační atmosféru.

Atmosféra ale nebyla ideální, fanoušci pískali na kouče Bílka a útočníka Baroše. Nakonec ale turnaj vyzněl…

…pozitivně. První zápas s Ruskem se nepovedl, přišla negativní vlna od fanoušků a od některých novinářů. Což byla škoda, protože další dva zápasy jsme zvládli a šli jsme do čtvrtfinále dokonce z prvního místa. A nebyli jsme úplně daleko od semifinále. Kdyby se nám povedlo nějakou akci dotáhnout do konce… I tak byl pro mě turnaj obrovským zážitkem.

O čtyři roky později jste na Euro do Francie přijel mnohem zkušenější, obroušený zápasy z bundesligy. Jenže turnaj skončil pro český tým už ve skupině.

Všechno bylo špatně. Herně i výsledkově. Navíc celé Euro bylo ovlivněno teroristickými útoky ve Francii. Bydleli jsme v menším městě Tours, byli jsme zavření na hotelu s ochrankou, nesměli jsme ven. Byli jsme odříznutí od světa. Jen jsme jeli na zápas a zase zpátky.

A rozlítané. Byla škoda, že se hrálo po celé Evropě. Čtvrtfinále s Dánskem jsme hráli až v Ázerbájdžánu. Cestování bylo hodně. Osobně ale na šampionát vzpomínám dobře. Bydleli jsme v Praze, kde jsme měli všechno. Věděl jsem, že jsou to moje poslední zápasy v nároďáku, neskutečně jsem si je užíval. I kabinu.

Vzhledem ke konci v reprezentaci, bylo pro vás Euro jiné?

Co se týká atmosféry v týmu, bylo úžasné. A pro mě dojemné.

Tohle byla pro mě těžká chvíle. Zranil jsem se na tréninku, cítil jsem velkou bolest. Nemohl jsem pořádně chodit, natož běhat. Říkal jsem si, že přece není možné se takhle loučit. Byl jsem šťastný, že kluci osmifinále zvládli. Proti Dánsku jsem byl schopný na pár minut vyběhnout, i když jsem se necítil komfortně. Ale skončil jsem na hřišti.

A přemohly vás emoce.

Měl jsem slzy v očích. Pak i v kabině, kde jsem klukům o konci v reprezentaci říkal. Pak jsme to jaksepatří zapili na hotelu. Čtvrtfinále i rozlučka byly hezké tečky.

Může český tým na probíhajícím Euru čtvrtfinále zopakovat?

Uvidíme, jak zvládnou kluci první zápas s Portugalskem. Klíčové bude jeho vyznění. Aby se jim utkání i v případě neúspěšného výsledku povedlo herně. Aby si věřili dál. Jsem optimista, věřím v postup ze skupiny. Klukům budu držet palce na dálku. Mám teď jiné starosti, čekáme druhé mimčo.