Článek
Zažili jste bouřlivou noc po výhře nad Skoty?
Neřekl bych bouřlivou, ale moc příjemnou. Už před tréninkem tu zabili berana, což je místní rituál. Celá země brala a bere tuhle výhru jako historický úspěch. Tak silného soupeře Kazachstán nikdy neporazil.
Pro vás to ale není nic mimořádného. Vy máte se Skoty pozitivní bilanci...
V kvalifikaci na EURO 2012 jsme je doma porazili 1:0 a v Glasgowě jsme remízovali 2:2 po té slavné Rezkově penaltě, o níž se tak dlouho mluvilo, a postoupili jsme na šampionát, kde jsme se pak dostali až do čtvrtfinále. Hezky se na to vzpomíná. Ta čtvrteční výhra byla neskutečná. Nikdo ji nečekal, ale kluci hráli opravdu skvěle, brzy jsme dali dva góly, pak třetí, všechny po vypracovaných akcích. Měli jsme i další šance. Branek mohlo být ještě víc.
Jurij Percuch (8) se spoluhráči z Kazachstánu oslavuje gól proti Skotům.
V neděli ale přišla studená sprcha s Ruskem. Bylo z toho velké rozčarování?
Smutek ano, rozčarování ne. Kazachstánci, a teď nemyslím jen vedení federace, ale i hráče a fanoušky, jsou realisté, stojí nohama na zemi. Rusové byli nad naše síly. Hráči nebyli schopní podat dvakrát po sobě v krátkém časovém rozmezí a proti velmi silným soupeřům tak kvalitní výkon. Projevilo se, že domácí soutěž teprve začala, chyběly síly.
Připomněl vám někdo porážku s Rusy 1:4 na lavičce české reprezentace na zmíněném mistrovství Evropy 2012?
Ruští novináři hned na pozápasové tiskovce, ale mně bleskla hlavou už po třetím inkasovaném gólu.
Kouč Kazachstánu Michal Bílek (vlevo) a ruský trenér Stanislav Čerčesov před utkáním kvalifikace ME.
Mluví se v Kazachstánu o možnosti postoupit na EURO?
Vůbec ne. Lidé tu vědí, na co národní mužstvo má a jsou vděční za každé vítězství. Ve skupině jsou s námi Belgie a Rusko, to jsou jasní postupující. My to budeme mít těžké i v boji o třetí příčku, kromě San Marina a Skotů máme ještě Kypr. Třetí místo by bylo bráno jako veliký úspěch, ale čtvrté by nebylo neúspěchem.
Máte široký výběr hráčů?
Poměrně úzký, v téhle nominaci byli jen dva krajánci, kteří nastoupili - ofenzívní záložník Zajnutdinov z Rostova a Merkel z Heraklesu. Ostatní hrají doma, základ tvoří hráči Astany a Almaty, tedy místních špičkových klubů, ale vzhledem k velkému počtu cizinců se na hřiště moc nedostávají.
Jací jsou kazachstánští fotbalisté ve srovnání s českými?
O něco techničtější, ale mají problém s disciplínou. Neřeší ztrátu míče tak jako my. Rádi útočí a kombinují krátkými přihrávkami. Ale srdcaři to jsou velcí.
Co všechno jste musel stihnout za ty dva měsíce od jmenování trenérem reprezentace?
Společně s mým asistentem Michalem Hippem jsme viděli hodiny a hodiny videí kazachstánské reprezentace, a pak i Skotů a Rusů. Jelikož jsou odehraná teprve dvě kola místní nejvyšší soutěže, tady je pořád velká zima, byli jsme se podívat naživo i na hráče.
Žije se v Astaně příjemně?
Docela ano, místní lidé jsou fajn. Hodně se tu staví, snaží se z města vybudovat supermoderní metropoli a daří se jim to. Je tady i spousta restaurací a kaváren, ale čas někam zajít jsme ještě neměli. A musím vás opravit (úsměv). Město už se nejmenuje Astana, ale asi týden Nur-Sultan, na počest prvního prezidenta samostatného Kazachstánu Nursultana Nazarbajeva.
Kdy se podíváte domů do Prahy?
Teď vůbec nebyl čas. Naplánované to mám v dubnu, ale nevím na jak dlouho.
