Článek
V sobotu jste odletěli do Skotska. Konečně šampionát začíná i pro český tým. Cítíte nervozitu?
Spíš natěšení. Mistrovství Evropy je pro každého z nás vrcholem. Určitá nervozita přijde před samotným utkáním, ale ta zdravá, stoupne adrenalin a půjdeme do boje.
A hned na úvod skupiny v pondělí v Hampden Parku domácí Skotové...
Skotům hodláme oplatit dvě porážky z Ligy národů. Bude to pro nás velmi důležitý zápas na úvod skupiny, v němž chceme položit základ k postupu. Hodně napoví, co dál. Skotové jsou houževnatí, budou hrát před svými fanoušky. Nebudeme to mít lehké.
V pátek vás čekají opět v Glasgowě Chorvati a příští úterý ve Wembley Angličané. To bude nejspíš tvrdší oříšek. Je šance s nimi uspět?
Chorvati jsou nevyzpytatelní. Ve skupinové fázi nehrají kolikrát svůj nejlepší fotbal, ale když postoupí do k.o. systému, jsou mnohem lepší. Mají zabijácký instinkt, dokáží přehrát kohokoliv, proto jsem rád, že je potkáme už ve skupině. Věřím, že s nimi sehrajeme vyrovnaný zápas. Anglii máme právě ve Wembley co vracet, narážím na těch pět gólů, které nám tam dali na úvod kvalifikace. Budeme si chtít napravit reputaci a co nejlépe uzavřít skupinu. Kdyby se podařilo ve skupině uhrát šest bodů, měli bychom jistotu postupu. Méně už může být rizikem, že nepostoupíme ani ze třetího místa.
Poslední květnovou neděli jste vstoupili do bezpečnostní bubliny, která může ideálně skončit až dvanáctého července. Dá se to přežít?
To by bylo úžasné, kdyby skončila až 12. července, tedy den po finále! Na bubliny jsme zvyklí, desetidenní i delší. V závěru bundesligy jsme byli zavření na hotelu jedenáct dní. Pro nikoho to není nic nového. Už za sebou máme dva týdny a žijeme (směje se). I v tomhle se projevuje naše velká deviza. Máme v mužstvu opravdu dobrou partu. Dokážeme si čas, který někdy běží pomalu, zpříjemnit. Vyhovíme si, respektujeme se. Není to jednoduché, ale v dobré partě čas běží mnohem lépe. Až začne šampionát na ostro, i když zůstáváme v Praze, a na zápasy budeme létat, poběží to mnohem rychleji. Skutečnost, že zůstáváme doma, nepovažuji za problém, pokud vím nejsme sami. Na zápasy budeme létat den či dva před utkáním, na to jsme zvyklí. Spíš v tom vidím výhodu, jsme ve známém prostředí, na hotelu nám vycházejí skvěle vstříc. Prostě jsme tady doma.
Bez rodiny je to ale těžké...
Pochopitelně, ale i na to jsme zvyklí. Dnešní moderní technologie umožňují se vidět prostřednictvím počítače. Nemůžete děti pohladit, ale příjemná vzpruha je už to, že je můžeme vidět a povídat si s nimi.
Večer nebo i přes den v době volna jste, anebo chcete být třeba sám. Máte s sebou nějakou knížku, filmy?
Sami jsme už tím, že bydlíme po jednom, takže soukromí máme. Vzal jsem si knížku Syn od svého oblíbeného autora Jo Nesbö. Dostal jsem ji už k Vánocům, ale nebyl čas ji přečíst, teď ta chvíle přišla. Mám s sebou i počítač plný filmů různých žánrů. Nejvíc času ale trávíme s klukama, protože jsme si sedli a máme si pořád o čem povídat. Smutno mi není.
Nějakého talismana vám děti nepřibalily?
Ne, talismany nevozím.
Jako kapitán jste provedl národní mužstvo úspěšně kvalifikací o Euro i Ligou národů. Co pro vás páska znamená?
Obrovskou odpovědnost. Zároveň to pro mne je velká čest, nosit kapitánskou pásku v tomhle týmu. Doufám, že to bude šampionát, na který budu nejen já rád vzpomínat a povede se nám.
Vzhledem ke zmíněným úspěchům, necítíte si trochu jako kapitánské Štístko mužstva?
(směje se) Tak to bych neřekl. Za těmi úspěchy stojí výkony celého mužstva. Přestáli jsme těžké chvíle, včetně karantén, kdy jsme nebyli kompletní, ale postup i vítězství ve skupině Ligy národů jsme vydřeli. Právě ta semknutost a síla mužstva bude naší největší zbraní i na šampionátu. V mužstvu máme výborné fotbalisty, kteří to dokazují v klubech. Naše výkonnost má vzestupnou tendenci. V kabině je cítit, jak jsme hladoví po úspěchu, chceme něco dokázat. Nejsme mužstvo světových individualit, ale opravdový tým. Věřím, že naše forma bude gradovat právě na mistrovství Evropy.
EURO 2021
Mistrovství Evropy ve fotbale, jež se původně mělo hrát již před rokem, začíná 11. června a končí 11. července. EURO hostí jedenáct zemí, Česká fotbalová reprezentace postoupila ze skupiny z třetího místa a v osmifinále přehrála Nizozemsko. Finále šampionátu se hraje v legendárním Wembley.
Takže byste se rád podíval do Wembley i později, a nejen na utkání skupiny s Anglií...
To by bylo krásné. Wembley nezevšední, klidně bych tam jel v červenci i dvakrát na semifinále a finále (usmívá se).
Troufnete si tipnout příštího mistra Evropy?
Pro mne je největším favoritem Francie, má fantastické mužstvo. Anglie udělá maximum, aby se dostala doma do finále a vyhrála ho. Ty dva vidím ve Wembley 11. července, tedy pokud tam místo jednoho z nich nebudeme my... (směje se).
Vrátím se ještě k bundeslize. Hertha se zachránila, panuje spokojenost se sezónou?
O spokojenosti rozhodně nedá mluvit, promarnili jsme ji, ale nakonec jsme byli všichni rádi, že jsme se zachránili už kolo před koncem, takže do Hoffenheimu jsme nejeli pod tlakem.
Když se za sezónou ohlédnete, v čem byly největší problémy?
To je na hlubší analýzu. Když to zestručním, nedařilo se nám po většinu roku, při tom mužstvo máme na vyšší příčky. Hertha jako tradiční klub má pohárové ambice, ale ty se rozplynuly velmi brzy. Tvrdým úderem pro nás pak byla kovidová karanténa. Nemohli jsme čtrnáct dní trénovat, jen jsme bezmocně sledovali, jak týmy kolem nás sbírají body. Propadli jsme se až na sestupové příčky. V hodně nahuštěném programu jsme pak dohrávali zápasy, kabina se semkla a naše záchranářská mise byla nakonec úspěšná. Určitě se z analýzy poučíme a příští sezónu začneme úplně jinak.
Vy jste sezónu uzavřel v Hoffenheimu svým dvacátým gólem v bundeslize...
(usmívá se) Jsem rád, že jsem se konečně po čase trefil. Škoda, že jsme nakonec prohráli gólem v nastavení. Slušela by tomu spíš remíza, ale to už nás bolet nemuselo.
V bundeslize jste odehrál osm sezón. Tahle asi nepatří k nejpovedenějším...
To rozhodně ne! Po mentální stránce byla ze všech nejtěžší. A výsledkově patří k nejhorším. Ze svého osobního pohledu ji řadím k těm nepovedeným.
