Česko - Chorvatsko 2:2Zázraky se ještě dějí. Střídající Škoda s Necidem se o něj v duelu s Chorvaty postarali

Rakitičovu střelu v začínající 37. minutě ještě Čech vykopl a svůj tým spasil. Zázračně, neboť když si legionář z Barcelony pohrál s Hubníkem jako se školákema objevil se před gólmanem ve vyložené šanci úplně sám.

Pár desítek vteřin poté se Čech snažil na ránu Perišiče rovněž dosáhnout.

Marně, protože chorvatský legionář ve službách milánského Interu dostal po nepochopitelné Plašilově ztrátě balónu od Sivoka tolik času a hlavně prostoru, že mohl pálit, jak se mu uráčilo.

Čech neměl nárok, takže Chorvatsko osm minut před půlí zaslouženě vedlo.

Bylo lepší, aktivnější, hrnulo se dopředu, takže český celek stejně jako proti Španělům jen bránil, aniž se sám na něco zmohl.

Všude byl druhý, nic nestíhal, jen přihlížel a očividně nevěděl, co hrát a jak si počínat. Hledání Lafaty centrovanými míči bylo zoufalým výkřikem do tmy beznaděje, Skalák neexistoval, všichni ostatní za Chorvaty rovněž zaostávali. Pohybem rychlostí, startem na míč, důrazem, o technice nemluvě vůbec.

Statistika střel za poločas byla výmluvná. Držení míče také. Prostě jedna marnost.

Už první rohový kop Chorvatů naznačoval, jak budou v jejich podání standardní situace nebezpečné. Rohový kop Srny zužitkovaný Mandžukičem totiž musel Čech vyhazovat na roh.

To po dvaceti minutách už to bylo horší, neboť centr Strinjiče snášející se k jeho bráně minul, ale i Mandžukič byl natolik překvapený, že nedokázal míč ani zpracovat, natož pak vystřelit. Pár desítek poté na něj Perišič ve skluzu nedosáhl vůbec, i když se dostal před Limberského a měl před sebou jen Čecha.

Dost svízelné chvíle. Chorvati jako by si umanuli, že cesta k vedoucímu gólu vede vzduchem, takže do šestnáctky začaly létat centry ze standardních situací a samo sebou i ze hry. Hubník je odvracel, od jeho spoluhráčů se odrážely pokusy Modriče propasírovat přihrávky na Mandžukiče po zemi či vymyslet jiný úder.

Jenže jen do inkriminované 38. minuty, kdy zaúřadoval Perišič. A to moc nescházelo, aby bylo hůř, kdyby Vida před půlí neukradl po rohovém kopu centr Čorlukovi, jenž mohl na Čecha pálit v další vyložené šanci.

Po čtvrthodině druhé půle už ale hůř bylo, protože Brozovič parádní přihrávkou našel Rakitiče, jenž se zjevil sám před Čechem.

Pochopitelně že ho přeloboval, jasně že vedení Chorvatů zvýšil.

Trenérovi Vrbovi nezbylo, než založit ruce na prsa a po sedmi minutách se pokusit střídáním o zázrak, Sivokovi pak burcováním probrat spoluhráče.

Nic nepomáhalo, protože soupeř zápas opanoval a Manžukič a spol. si připravovali další a další šance.

Nevyužili je, takže po centru Rosického přišel z hlavy střídajícího Škody trest a probuzená naděje na zvrat. Ve výkonu, ale i skóre.

Světlice a dělbuchy létající ze sektoru chorvatských fanoušků zápas přerušily a českému celku pomohly. Chorvati vypadli z tempa a koncentrace, Vida si při hlavičkovém souboji se Sivokem sáhl na míč rukou a Clattenburg nařídil penaltu.

Necid ji ve třetí minutě nastavení nekompromisní bombou proměnil, takže zachránil remízu i postupové naděje. Zázraky se prostě ještě dějí a jeden se udál právě v St. Étienne.

A v podání české reprezentace k tomu. Mohla ho dokonce ještě umocnit, neboť v dalšších nastavených minutách se hnala dokonce za výhrou a moc nescházelo, aby i na ni dosáhla.