Článek
Česká fotbalová reprezentace při nadcházejícím kvalifikačním dvojutkání stráví jedenáct hodin ve vzduchu. A na evropský kontinent po středečním odletu vkročí znovu až příští úterý v ranních hodinách po návratu do Prahy.
Stadión Fenerbahce, kde se hraje utkání s Tureckem, leží v asijské části Istanbulu. A vedení reprezentace se podařilo společně s dopravcem vyjednat přistání na menším letišti rovněž v asijské části, kde výprava také bydlí, aby minimalizovala přesuny po městě čítajícím třináct miliónů obyvatel a prakticky bez ustání sužovaným dopravními zácpami.
„Turecko je ještě v pohodě, ale pak do Kazachstánu bude přesun hodně dlouhý. Jde o jednu z věcí, která mě na fotbale absolutně nebaví. Cestování mi vadí a nedělá vůbec dobře," přiznal před středečním odletem bez okolků reprezentační kapitán Tomáš Rosický. „Velký důraz budeme klást na regeneraci. Ubytování jsme volili v hotelech, kde jsou maximální možnosti procedur pomáhajících k rychlému odstranění únavy. Ve výpravě jsou dva maséři a dva fyzioterapeuti. Myslím, že jsme udělali maximum, aby měli hráči nejlepší možnou péči," prohlásil trenér Pavel Vrba.
Kazachstán? Nutné zlo
Transfer do Istanbulu ještě není tak záludný. Za necelé tři hodiny byla výprava ve středu odpoledne v Turecku. Ale v sobotu čeká český tým přesun do Astany, která je od tureckého hlavního města vzdálená necelých pět tisíc kilometrů. „Když jsem působil v Plzni, vždy jsme se při losu evropských pohárů cesty do Kazachstánu báli. Ale ta země se nám vyhýbala. Musíme vzít účast tamní reprezentace v evropské části kvalifikace jako fakt," pokrčil smířlivě rameny Vrba.
Hráči berou cestu do Kazachstánu jako nutné velké zlo. „Myslím, že pro ně samotné by bylo jednodušší hrát asijskou kvalifikaci. Zatím jsem měl při všech losováních štěstí, ale naposledy mě opustilo," usmál se brankář národního mužstva Petr Čech.
Reprezentanti alespoň s povděkem kvitují fakt, že cestě k pondělnímu utkání předchází bitva v Turecku. „Je výhoda, že hrajeme nejprve v Turecku, protože při cestě časovými pásmy nepůjde o takový skok. Kdybychom hráli na Islandu, a pak v Kazachstánu, bylo by to mnohem složitější," snažil se brát vše s nadhledem Vrba. „Je fajn, že budeme téměř na polovině cesty. Přesun do Astany tudíž nebude tak dramatický. I když je jasné, že čtyřhodinový časový rozdíl může mít na organismus velký vliv," přemítal Čech.
Stejně jako Rosický doufá, že ani z jednoho zápasu neodejde reprezentace s prázdnou. Pak bude i zpáteční cesta dlouhá sedm hodin lehce stravitelná. „Obecně se v letadle necítím dobře, ale uvědomuji si, že jde o nezbytnou součást. Nejhorší jsou ještě další časové prostoje v podobě čekání na letištích a přesuny přímo v místě. Na druhou stranu jsem rád, že když už to musíme absolvovat, tak budeme mít alespoň dvě nejvzdálenější destinace za sebou," ulevil si Rosický.
