Článek
Takhle to vypadalo v kabině národního týmu po výhře v Nizozemsku.
Fotbalisté slaví těsně po závěrečném hvizdu v Amsterdamu.
Překonáte Poborského už letos?
To nezáleží na mně, ale na trenérovi, jestli mě do přípravných duelů se Srby a Poláky povolá. Je to hezká meta, ale mnohem důležitější je, že jsme postoupili na mistrovství Evropy, navíc z prvního místa ve skupině a vyhráli jsme v Nizozemsku. To se počítá.
Tohle je váš čtvrtý postup na evropský šampionát, byl nejsnazší?
Určitě ne, měli jsme těžkou skupinu, ale je fajn, že jsme postoupili už dvě kola před koncem. Ten minulý postup byl mnohem dramatičtější. Museli jsme vyhrát dva poslední zápasy ve skupině, abychom se dostali do baráže. To se povedlo. Teď byl ten závěr klidnější.
Před utkáním jste připomínal, že jste tu s Chelsea vyhrál Evropskou ligu, pak jste potkal legendárního brankáře Erwina Van der Saara. A do třetice jste tady chtěl s reprezentací vyhrát poslední zápas kvalifikace...
Všechno se naplnilo. Jsem maximálně spokojený.
Vedli jste už 3:0, ale nakonec to bylo obrovské drama. Jak jste se cítil v oranžovém pekle?
Domácí hráli o všechno. Od první minuty chtěli vyhrát. My jsme hráli výborně, dali jsme dva góly, které nám dávaly pohodu. Škoda té červené pro Marka Suchého. Přesilovka padesát minut byla hrozně dlouhá, docházely nám síly, ale nakonec jsme vítězství udrželi.
Před druhým gólem domácích to vypadalo, že jste se v obraně nedomluvili a Van Persie jen šťouchl do míče. Co se stalo?
My jsme se nedomlouvali. Z mojí pozice jsem nečekal, že míč odskočí tak daleko, pak už jsem byl u Van Persieho pozdě. Měl jsem jít rovnou a nespekulovat o odskoku míče. Stihl bych ho.
Domácí posílali na hřiště jednoho dlouhého útočníka za druhým. Netočila se vám z nich hlava?
Jim nic jiného nezbývalo. Hráli jednoduše, nakopávali balóny a vytvářeli v naší šestnáctce závary. Neměli čas kombinovat, nemohli se do nás dostat. Vsadili na obrovský tlak. My jsme si s tím ale poradili, a když to šlo, vyráželi jsme i do brejků. Pak jsme už jen bránili výsledek, na víc už nezbývala energie. Oni museli hrát, my jsme měli čas kombinovat. S Turky to bylo vlastně opačně.
Konejšil jste Marka Suchého, který si nejméně první zápas na šampionátu nezahraje?
Z mého pohledu trefil první míč. Myslel jsem, že se hraje dál. Když sudí pískl, bylo mi jasné, že to bude červená. Jestli to bylo jinak, opravdu nevím. Ale Marka nebylo třeba utěšovat.
Je potěšitelné, že vítězný zápas s Nizozemskem uhrajete i s nováčky a málo zkušenými hráči?
Určitě ano. Atmosféra na padesátitisícovém stadiónu strhne každého hráče. A ti méně zkušení kluci se také chtěli ukázat trenérovi, že do reprezentace a výběru pro šampionát patří. Odvedli dobrou práci.
Šli jste do zápasu s tím, že chcete udělat sladkou tečku za kvalifikací poté, co vám v sobotu zhořkl turecký med?
My jsme chtěli vyhrát oba zápasy a zabojovat o první místo ve skupině. Jsme rádi, že jsme výhrou v Amsterdamu první místo získali.
Čím to, že s Nizozemskem jsou vždy tak dramatické bitvy?
Oni nejsou tým, který brání. Jejich mentalitou je útočení, ofenzivní fotbal. Jejich zápasy jsou pro fanoušky zábavné. Hrají otevřeně, nezalézají, dávají góly.
