Článek
Většině z nich se usínalo špatně. Ani závěr večerního duelu Italů s Belgičany v televizi nesledovali, neboť prožitky z duelu a prohry s úřadujícími mistry Evropy byly příliš živé.
„Prohlížel jsem si šanci, kterou jsem v samém závěru první půle měl. A hned několikrát," přiznával Necid. „Od Daridy to byla krásná přihrávka, chtělo to ale balón lépe umístit. To tomu chybělo," vyčítal si.
Možná i proto nemohl dlouho usnout. V jedenáct večerka, přesto se na posteli dlouho převaloval, než konečně zabral. „Není lehké usnout," vypadlo z Necida, že žádné prášky na spaní nemá ve zvyku polykat. A že by jim doktor Krejčí ordinoval alespoň jedno pivo na usnutí, to rovněž nepřichází v úvahu.
„To pít ani nemůžeme, je zakázané," potvrzoval Necid, že režim je přísný. „Po každém zápase usínám dlouho a ráno se brzy budím," potvrzoval i Roman Hubník, že má se spánkem potíže.
„Ale ráno už jsme na prohru se Španěly nemysleli. Alespoň já ne. Zato únavu jsem v těle cítil. Větší než kdybychom uhráli bod, k němuž bylo blízko," přiznával Krejčí.
V úterý volnější režim
I proto trenér Vrba naordinoval na úterý volnější režim. „Dopoledne stabilizační cvičení, výklus, lehký trénink, odpoledne masáž, odpočinek a rozbor zápasu se Španělskem," recitoval Hubník, co fotbalisty čekalo.
„My si dáme s Pavlem Kadeřábkem nejen pár bazénů v hotelu, ale i nějaký zápas NHL na play stationu," plánoval Krejčí.
„Dostali jsme ale také volno, takže poprvé vyrazíme z hotelu dolů do města. Jen se tam projdeme, sedneme na kávu, trochu zrelaxujeme," vítal Necid, že se konečně dostane ven z hotelového areálu obehnaného vysokou kamennou zdí.
A že by mu snad mělo vadit, že Tours šampionátem nijak nežije? „Mně je to úplně jedno, stejně nikam nechodíme. Proto vlastně dobře, že ani z rodiny nikdo na první zápas nepřiletěl. Stejně bych se s nimi neviděl."