Článek
Sovětská hymna
Docela exot, tenhle asistent. Jako trenér reprezentační jedenadvacítky Jakub Dovalil loni prošel celý šampionát v Dánsku s pozoruhodným rituálem. Před odjezdem na každý zápas si na pokoji pustil z laptopu sovětskou hymnu. Vždy třikrát za sebou jako smyčku!
„Vážně, nedělám si legraci. V kabině tím hráče nezatěžuji. Jde ještě o starou verzi z dob Sovětského svazu. Neříkám, že je hezká. Za totality jsem ji moc rád neměl. Ale je libozvučná. A nabudí mě," prozradil Dovalil loni ve Viborgu.
A sovětskou hymnu vyznává také ve Vratislavi. Před tréninky i zápasy. „Nevynechal jsem ji ani před prvním duelem s Ruskem. Žádný vnitřní rozpor jsem neměl. Je to přece hymna sovětská, ne ruská," chechtá se asistent.
Uložit prstýnky, zatejpovat náramky
Hráči se dělí do dvou skupin. Jedni pověrčiví jsou, druzí ne. „Prstýnek musím nejprve ze všeho uložit do peněženky. A pokaždé na stejné místo. Stulpny mám ustřižené, takže nejprve natahuji ponožky, které musí být podle nařízení UEFA ve stejné barvě jako stulpny, pak přijdou na řadu chrániče. Z pověrčivosti navlékám jako první vždy ten pravý," líčí obránce Marek Suchý.
„Nejdřív pravý chránič a pak levý. I když jsou stejné, nikdy to nespletu. A když vstupuju na hřiště, tak vždycky pravou nohou," zdůrazňuje Vladimír Darida. „U mne to je s chrániči obráceně, začínám tím levým. Na ruce nosím náramek, který si musím pečlivě zatejpovat, aby mě s ním rozhodčí nevyhnal," dodává Michal Kadlec.
Stačí, že vytáhli Pata a Mata...
„Já nic takového nemám. Neřeším, jestli si obouvám nejdřív pravou nebo levou kopačku nebo navlékám pravou či levou rukavici. Před tím si nandám přilbu, ale to není rituál nýbrž nutnost, protože v rukavicích by to bylo obtížnější," směje se gólman Petr Čech.
„Ani já na rituály nevěřím, ale poslední dobou nechodím na hřiště před rozcvičením. Vždycky, když se přijede na stadión, kluci se jdou podívat na trávník, sáhnout si na něj, což je také určitý rituál. Já už to nedělám. Asi trochu z pověrčivosti," přiznává Theodor Gebre Selassie.
„Já dřív rituál měl, obouval jsem si první pravou kopačku. Teď už žádné nemám. Nevěřím tomu. Neumím si představit, že bych v kabině vytasil nějaké plyšáky. Stačí, že jsme zase vytáhli z krabice Pata a Mata," poukazuje František Rajtoral na postavičky vyhlášených nešiků, s nimiž přišli náhradní brankáři.
Čtyřlístek aspoň na chráničích
Zvláštní rituál má Milan Petržela. „Přítelkyně pro mě před šampionátem hledala čtyřlístek, ale žádný nenašla, tak ho mám nakreslený alespoň na chráničích," vypráví. I borec patřící do kádru plzeňské sestavy je pověrčivý... „Nejprve si před zápasem nachystám kompletně pravou nohu od chrániče, stulpny a kopačky, pak teprve levou. Navíc mám na chráničích napsaná jména přítelkyně, rodičů a nakreslenou českou vlaku," dodává.
Pověrčivý je i kapitán týmu Tomáš Rosický. „Nějaké rituály nemám, ale nezpívám hymnu. Jen tak vnitřně pro sebe. Kdysi jsem ji zpíval i nahlas, ale pak jsme prohrávali, tak jsem s tím přestal. Jenže ono to nijak neúčinkuje," přiznává.
Limberský do kostela nechodí, spadl by...
„Nejdříve si natáhnu levou stulpnu, nasadím levou kopačku, pak chránič. Teprve potom nastrojím pravou nohu. A pokaždé se před zápasem trošičku pomodlím a pokřižuji," vypráví David Limberský. „Nejsem úplně věřící, ale je třeba toho nahoře dostat na svoji stranu. Začala jsem s tím v Plzni před třemi lety, když se nám začalo dařit. A držím se tradice," popisuje obránce patřící k oporám Západočechů.
„Vím, že Tomáš Sivok zašel do kostela, který máme ve Vratislavi přímo proti hotelu. Někteří další kluci byli s ním. Já ne, protože nechci, aby kostel spadnul. Víc to nebudu rozebírat," omlouvá se s úsměvem Limberský.
Mně rituál zakázali, stěžuje si zarostlý Rezek
V prekérní situaci je na šampionátu jeho bývalý klubový spoluhráč Jan Rezek. Ten se před každým zápasem holí, což teď nesmí. „Kluci mi trochu vzali vítr z plachet. Zůstanu tedy jen u stříhání. Vždycky také oblékám nejdřív pravý chránič, stulpnu i kopačku, na hřiště musím vstoupit pravou nohou," stěžuje si na zákaz holení Rezek. „Kdo s tím tak asi mohl přijít... Vymyslel to Jarda Drobný, který se holí jednou za dva měsíce. Z jeho strany je to evidentní vyčůranost," šklebí se záložník.
„Když se neholíme, utuží to partu. Nikdo si to netroufne porušit, protože pokuty jsou velké. Zveřejňovat je nebudu. Rozhodně je nelze srovnávat třeba s pozdním příchodem. Držíme spolu. Je tam zohledněné, že jsme v reprezentaci," vysvětluje gólman Jan Laštůvka.
