Článek
Trenér Bílek hovoří o Tomáši Hübschmanovi
Hubschmann po postupu
Tomáši, nyní už vás dělí jen krok od vysněného semifinále na mistrovství Evropy v Doněcku, kde oblékáte dres Šachtaru Doněck. Soupeřem ve čtvrtfinále bude pro český tým Portugalsko. Jak daleko tedy máte k představení na vlastním stadiónu?
K naplnění mého přání zbývá poslední krok, ale bude strašně těžký. Portugalci nepochybně touží po semifinále stejně jako my.
Jak moc vás zaujal jejich výkon proti Nizozemsku v posledním zápase ve skupině B?
Upřímně: Měl jsem sice v neděli večer televizi zapnutou, ale že bych zápas sledoval s nějakým velkým zaujetím, to říct nemůžu.
Přál jste si do čtvrtfinále někoho jiného?
Kdo by nám vyhovoval nebo ne, se ukáže na hřišti. Ani Dánsko nebo Nizozemsko by nebylo nijak snadným či příjemným soupeřem.
Jak s odstupem hodnotíte český zápas s Polskem, v němž po vašem skvělém zákroku a následně rozehrané akci vstřelil Jiráček postupový gól? Trumfnul jste vlastní výkon z předchozího boje s Řeckem, o němž jste tvrdil, že byl nejlepší v reprezentaci?
Nechci mluvit o sobě. Hlavní je pro mě vítězství mužstva. Nikdy zápasy nesrovnávám a nerozděluji na lepší a horší. Nemám žádnou stupnici pro vlastní výkony v utkání, nebo jestli šlo o důležitý duel či nikoliv. Hlavní je, že jsme postoupili dál.
A pokud byste měl vyjádřit své pocity z vlastního výkonu?
Cítil jsem se dobře. Určitě jsem proti Polsku sehrál jeden z lepších zápasů.
Jak velkou kuráž má reprezentace po dvou výhrách a vítězství ve skupině?
Nikdy jsme nepřestali věřit, že můžeme postoupit. Hlavně s Řeckem jsme šli úspěchu hodně naproti. Proti Polsku se nám úvod nepovedl, ale konec byl lepší. Splnili jsme si cíl. Ale ještě nechceme končit.
Jste na druhém evropském šampionátu z posledních tří. Zatímco před čtyřmi lety v Rakousku a Švýcarsku jste v reprezentaci chyběl, u bronzového tažení v Portugalsku jste byl. Jak vyznívá srovnání dvou týmů, s nimiž jste EURO zažil?
Před osmi lety jsme na turnaj odjížděli s mnohem zkušenějším mužstvem. V kádru bylo hodně lidí, kteří hráli v nejlepších ligách a byli ve svých týmech osobnostmi, což se o nynějším výběru říct nedá. Současná reprezentace se teprve buduje. Je tady více hráčů z české ligy, což pro Portugalsko také neplatilo.
Jak moc se za osm let změnil Tomáš Hübschman?
Zestárnul jsem. Rychlost jsem nenabral. Možná jsem trošku zbohatnul díky Šachtaru Doněck. Jinak se nic nezměnilo.
A pokud vezmete proměnu z hlediska fotbalového?
Pobral jsem zkušenosti. Jinak netuším. Nejsem přesvědčený, že bych se za osm let výrazně zlepšil nebo zhoršil. Moje výkonnost je pořád stejná.
Nepochybně je však odlišné vaše postavení v národním mužstvu.
Díky věku jsem se posunul do skupiny hráčů, k nimž mají mladší trošku větší respekt. V Portugalsku jsem na starší hráče koukal s úctou. Teď se situace otočila, což přišlo postupně. Není to otázka jednoho reprezentačního srazu.
Platí i v dnešní době, že mají mladí hráči vůči starším a zkušenějším spoluhráčům úctu?
Lze říct, že ano. Najdou se vždy výjimky, ale v našem současném týmu problém není. Mladí jsou v pohodě.
Pro reprezentaci jste se stal nepostradatelným, pravidelně jste sbíral starty už v průběhu minulého kvalifikačního období, kdy jste se do mužstva vrátil prakticky po čtyřleté odmlce. Nemrzí vás, že jste po Portugalsku prakticky nedostal šanci?
V mužstvu byli hráči, které vybíral trenér. Žádný trenér nechce být neúspěšný. Snažil se vybírat fotbalisty, kteří mu vyhovovali a do týmu pasovali. Že jsem v reprezentaci určitou dobu nebyl, není ani moje chyba ani trenérova. Prostě důvěřoval jiným, s nimiž věřil v úspěch.
V Doněcku jste však pravidelně sbíral ukrajinské tituly. Slavil jste triumf v Poháru UEFA. Vážně máte pocit, že byste reprezentaci ničím nepomohl?
Tak jsem na situaci nikdy nekoukal. Trenér měl prostě jiné záměry. Že bych měl být uražený nebo naštvaný... Pracoval jsem na sobě dál v klubu a snažil se do národního výběru dostat.
Cítíte se momentálně z hlediska reprezentace na vrcholu?
Doufám, že půjdeme na probíhajícím šampionátu ještě dál než jen do čtvrtfinále a moje vrcholy v reprezentaci přijdou. Mám být nejen na hřišti v Doněcku při semifinále, ale i na finále v Kyjevě.
Je vážně v silách současného týmu, aby postoupil až do finále a napodobil tak český reprezentační výběr, který na ME v Anglii 1996 získal stříbro?
Rozhodně chceme hrát na šampionátu ještě více než jen jeden zápas.
Jak moc si stříbrný šampionát z šestadevadesátého vybavujete?
Vybavuji si gól Karla Poborského ve čtvrtfinále do sítě Portugalska. A radost celého týmu i národa v té době. Prožíval jsem turnaj jako každý kluk, který hraje fotbal a sní, že bude na šampionátu jednou sám hrát. Měl jsem různé sešity s fotbalisty a sbíral hráčské kartičky.
Snil jste, že jednou budete v opačné pozici a karty s vlastním portrétem budete sám rozdávat?
Ne (směje se)... Ale bylo mi čtrnáct a přemýšlel jsem nad tím, že se chci jednou dostat na EURO a být na místě fotbalistů, kteří tehdy v reprezentaci byli.
Kolik karet či podpisů momentálně tedy rozdáváte?
Netuším. V Doněcku jich moc není. Tam se většinou spíše podepisuji. Navíc je nenosím u sebe na Ukrajině ani u reprezentace. Mě by stejně nikdo nechtěl.
Vyhovuje vám s trochou nadsázky role hvězdy v utajení? Hráče, který je v reprezentaci v popularitě až za Rosickým či Barošem?
Já jsem nikdy nebyl hvězda! A nikdy nebudu. Ani se do té pozice necpu. Je správné, že jsou v popředí zájmu jiní. Oni reprezentaci drží. Bez mé přítomnosti bude národní mužstvo fungovat určitě dál.
Přestože poslední dva zápasy jasně hovoří o opaku?
Vážně nemám ten pocit, že bych byl hvězda.
Česko
Portugalsko
Španělsko
Francie
Německo
Řecko
Anglie
Itálie
