Článek
Jsme jeden tým. Toto heslo vyznávají i čeští fandové. Zatímco příznivci ruské sborné se projevili jako individualisté, Češi hráli podle taktiky „v jednotě je síla". Třeba zahrádku před John Bull Pubem v ulici Kielbasznicza obsadili úplně celou. Rozložili vlajky s nápisy Nedašov, Vimperk, Sebranice a jiné. A začali notovat.
Když odzpívali tradiční fanouškovské šlágry „Kdo neskáče, není Čech, hop, hop, hop" nebo „Vysoký Jalovec" a přešli k národní hymně, Rusům poklesla čelist a televizní štáby ze všech koutů Evropy měly pohotovost.
V plném provozu už je také oficiální fanzóna, kde běží program na několika pódiích. V prodejně licencovaných suvenýrů tady lze pořídit český dres za 220 zlotých. Carlsberg teče proudem a tudíž nechybí ani zákoutí s mobilními záchody.
Čeští fanoušci ale raději obsadili restaurace mimo fanzónu. A svůj klid chtěli mít i hráči. Dopoledne vyrazili z hotelu Monopol na procházku do centra a někteří i do botanické zahrady. Oběd měli v jednu hodinu a pak od kávičky v recepci kynuli přes velká okna hotelové restaurace fanouškům. A třeba David Lafata si šel k zábranám ohraničujícím celý areál hotelu popovídat s kamarády, kteří ho přijeli povzbudit.
Kdyby tohle viděl Karel Brückner, který na šampionátech hráče nejraději ukrýval na samotě u lesa, asi by jen nevěřícně kroutil hlavou.
„Nemám žádný problém s tím, že bydlíme v centru a kluci se mohou jít projít do města. Vybrali jsme si hotel, který se nám zdál nejlepší," ujišťoval kouč Michal Bílek ve chvíli, kdy šampionátová horečka stoupala na maximum.