Článek
Do Polska napakoval celou dodávku, před šestnácti lety si v Anglii vystačil s pár bednami. A na dalších šampionátech zrovna tak...
„Puma nám tehdy dodávala dresy, trenky, stulpny a de facto i všechno tréninkové vybavení v jedné velikosti. Všichni oblékali XL, jen pro Lokvence a později pro Kollera jsme objednávali v Herzogenaurachu XXL," zasní se Šíma a zavzpomíná třeba na kapitána reprezentace Jiřího Němce.
„Ten chtěl největší velikost trenek ze všech, protože měl rád, když mu plandaly až pod koleny. Ale i ostatní brali, co bylo... A nebylo rozdílu mezi Nedvědem, Šmicrem, Kukou. A už vůbec nepamatuji, že by někdo chtěl tričko pod dres, elastické trenky, nebo snad ponožky. Dneska jen trochu zaleze sluníčko, a pro Rosického a Plašila musím mít připravené i tepláky, kdyby snad začalo i foukat," přibližuje kustod, jak to v kabině nároďáku chodí.
Ani trpaslík by se do trikotů nenasoukal...
Nejvíc se ale změnily požadavky na velikost dresů. Když některé vyloví Šíma z pečlivě vyskládaných komínků, má člověk pocit, že ani trpaslík, jichž je po vratislavských nárožích plno, by ho na sebe nenasoukal. „A to je přitom triko pro Tea," směje se kustod nad dresem Gebre Selassieho.
„Mám dres velikosti L, hodně na tělo. Důvody jsou dva. První spočívá v módním pohledu. Nynější trend je mít triko upnuté na tělo," přiznává David Limberský. „Druhým je pak praktická stránka věci. Když máte dres obepnutý kolem těla a neplandá na vás, je hned jasně vidět, pokud vás soupeř za triko stáhne k zemi. Pokud vím, přišli s tím Italové na mistrovství světa u nich v Itálii a ten nápad se osvědčil," poukazuje Limberský.
„Dneska kluci posilují, makají na nejrůznějších mašinách a strojích, takže mají vymakaná těla a chtějí, aby jejich vyrýsované svalstvo bylo pod dresem patřičně vidět. Proto požadují dresy velikosti M, maximálně L. Větší nechce kromě gólmanů nikdo z nich. Ani třeba hromotluci Necid s Pekhartem by je na sebe neoblékli," líčí Šíma, jak se i v tomto směru doba změnila.
Kratší dres jako finta na rozhodčího
Zkušenější z fotbalistů jeho slova podtrhují. „Dresy se opravdu zmenšují, takový je trend. Já také své zvyklosti změnil, když jsme v Šachtaru přešli od Adidasu k Nike. Dříve jsem oblékal dres velikosti L, dnes M - a na ‚emko' jsem si už zvykl. Trenýrky mám v klubu XL," líčí Tomáš Hübschman. „V reprezentaci mám také dres M, ale trenky L. Mám radši kratší dres, nemusím si ho pak zacpávat do trenýrek. Někteří rozhodčí jsou na to hákliví," přidává další důvod.
„Kustodi si už na začátku kvalifikace omrkli, kdo jakou velikost potřebuje. Záleží právě na tom, na co je kdo zvyklý z klubu, jaké firmy jim tam dresy dodávají," připomíná Hübschman.
Mladíci módu plandajících dresů nezažili, takže jim nový módní trend ani nepřijde. „Co si pamatuji, hrál jsem vždycky v těchto elastických dresech a jsem na ně tudíž zvyklý. Kustodům jsem ani žádné požadavky nehlásil. Koukli na mě – a trefili mé míry přesně," usmívá se Marek Suchý.
