Článek
Estonci se připravují v Tallinu na úvodní barážový duel proti Irsku a dostává se jim zájmu veřejnosti a médií, o jakém si dříve mohli nechat jen zdát. I zkušený kapitán Raio Piiroja přiznával, že nic podobného nezažil, a to v pátek nastoupí už ke svému 107. staru v reprezentaci.
Při jeho příletu z Vitesse Arnhem, kde hraje mimo jiné spolu s Tomášem Kalasem a Bonym Wilfriedem, ho lidé zastavovali už v příletové hale a chtěli se s ním bavit o šancích jejich země na postup na EURO. Dokonce mu ani nestačily prsty v jeho zimních rukavicích na obou rukou, aby spočítal všechny novináře na tiskové konferenci v Le Coq Areně, na což rozhodně nebýval zvyklý.
Každopádně sám nevěří slovům trenéra Irska Giovanni Trapattoniho, že do následujícího dvojzápasu jdou oba týmy se stejnými šancemi. „Pan Trapattoni ví, co říká. Snaží se nabudit své hráče. Ale je jasné, že favoritem jsou oni,“ řekl dvaatřicetiletý fotbalista, který si ještě pamatuje poslední, deset let starý vzájemný duel obou týmů v kvalifikaci o MS 2002.
Bulhar Dimitar Makrijev (v bílém) bojuje o míč s Estoncem Martinem Vunkem.foto: Reuters/Stringer
„Tým, proti němuž v pátek nastoupíme, velmi dobře znám. Většina irských hráčů nastupuje v anglické Premier League a v této sezóně dostávají na hřišti hodně času. Takže my budemem určitě jednoznačným outsiderem. To nám ale na druhou stranu hodně vyhovuje, je to pro nás velká výzva. Už teď jsme se v boji o EURO zapsali do historie a baráž proti Irsku nám nabízí nové možnosti,“ nastínil situaci Piiroja.
Jako na houpačce
„Poslední roky pro nás byly jako na houpačce. Když jsme v červnu prohráli s Faerskými ostrovy, všichni jsme si mysleli, že je to celé ztracené. Poslední měsíc jsme ale hráli skvěle, nakonec jsme měli i štěstí a dostali se až sem. Jsme hrozně šťastní, ale uvědomujeme si, že favoritem na postup je Irsko,“ pokračoval estonský fotbalista roku.
Estonci nakonec za sebou nechali proti všem předpokladům reprezentace Srbska, Slovinska a Severního Irska. Ještě donedávna by byly myšlenky na porážky těchto soupeřů čirou utopií. Samostatné Estonsko je na fotbalové mapě teprve dvacet let a úspěchy dosud zrovna nezískávalo.
„Když jsme tehdy začínali, byli jsme opravdu hrozní. Všechno jsme prohrávali rozdílem tří až čtyř gólů. Byli jsme šťastní, když se nám podařilo ukopat bezbrankovou remízu. Teď už je to jiné. Naši hráči působí v zahraničí, hrají na vyšší úrovni a zlepšují se. Další věcí je, že už dlouho hrajeme spolu pohromadě, což je pro úspěch klíčové,“ myslí si.
Poslední baráž proti Francii byla pro iry hodně krutá.foto: ČTK/AP/Peter Morrison
Malý irsko-estonský souboj se odehrál už minulý týden v USA a estonský útočník Red Bullu Joel Lindpere v něm prohrál s LA Galaxy s irskou oporou Robbie Keanem. Irové by se po letech barážových zklamání rádi konečně dočkali postupu na velký turnaj, na nichž chybí od MS 2002. Barážový los jim přisoudil papírově nejslabšího soupeře, kterého si nejspíš přály všechny nasazené týmy. Kouč i někteří hráči však varují před podceněním, které by se mohlo zle nevyplatit.
Víc než jen fotbal
“Chytal jsem proti Estonsku už před deseti roky, kdy jsme oba zápasy vyhráli 2:0. Jenže to je historie. Tohle jejich nejsilnější tým v historii. Porazili Srby a Slovince. Naši hráči i fanoušci by se měli vrátit do reality. Musíme se soustředit na sebe a hlavně dobře začít. Věříme, že teď přichází naše šance,“ burcuje zkušený irský gólman Shay Given.
Sám prožil i poslední zklamání při hodně emotivní baráži proti Francii o postup na MS 2010. „Teď ale odvetu hrajeme doma, což zažiji vůbec poprvé. Kdy se naposledy stalo, že se irský tým někam kvalifikoval z Dublinu? Už nějakých pětadvacet let chybíme na EURO. Pokud se nám podaří v Dublinu se kvalifikovat, bude to něco speciálního. Mělo by to vliv na celou zemi. Je tady teď hodně zkázy a deprese kvůli ekonomice,“ dodal zkušený gólman.
