Článek
Nohavicova nová písnička
Vratislavské Divadlo loutek, které se po dobu evropského šampionátu proměnilo v Český dům, se otřásalo v samých základech. Nikoli však pod náporem decibelů, jako tomu bylo při vystoupení bubeníka Petra Čecha za bicími při koncertu kapely Eddie Stoilow, nebo při předchozím koncertování Vojty Dyka, ale pod salvami smíchu.
Nohavica totiž nejen brnkal na kytaru a prozpěvoval své největší hity, ale přidal i pár hlášek nachystaných speciálně pro fotbalisty. O fanoušcích coby dvanáctém hráči, o komentátorech a expertech ve studiu České televize... I fotbalovou terminologii tak, jak je chápána u nich na Ostravsku, za mikrofonem objasňoval.
„Těsný ofsajd je, když dva hráči Sparty stojí ve dvoumetrovém ofsajdu a gól stejně platí," nezapřel v sobě zarytého fanouška Baníku. „Podhrotový hráč je záložník, který už nemůže," sypal ze sebe mezi svými zlidovělými songy i třeba písničkou Růže mezi trním sepsanou pro rozhodčí Dagmar Damkovou.
„A víte, co v sobě skrývá terminus technicus ,Narýsoval kolmici´?" ptal se Jarek fotbalistů. „To je komentátor Pavel Čapek u vytržení, že hráč poslal míč deset metrů rovně před sebe."
„Já tady složil dokonce i jednu vyloženě fotbalovou písničku," pochlubil se Nohavica a premiérově právě pro českou reprezentaci zabrnkal skladbu o tom, jaké to bývaly krásné klukovské časy, když se fotbal čutal za barákem od rána do setmění.
„Až ji doladím a dopiluji, bude se líbit ještě víc. Lidi určitě chytne," liboval si ostravský písničkář, že se přímo v dějišti šampionátu narodil další hit do jeho nepřeberného repertoáru.
„Fakt bezvadné. Dokonce přídavek jsme si vynutili," prozradil Petr Jiráček, když společně s ostatními hráči, trenéry a celým realizačním týmem malou scénu opouštěl a v sále doznívaly poslední akordy Nohavicova Milionáře.
