Emotivní zápas pro Čanturišviliho. Do Zlína se vracím pro body, říká Gruzínec a vysvětluje trápení Jablonce

Asi jo, ale soustředím se jen na to, abychom odvezli všechny tři body. Jsme v těžké situaci. V tabulce se nacházíme dole, kam podle mě nepatříme. Musíme se posunout výš a udělat pro to všechno.

Ne, do Jablonce jsme se přestěhovali kompletně. Ale stále tam mám spoustu kamarádů. Ve fotbale i mimo něj.

Nejvíc asi s gólmanem Rakovanem, Vukadinovičem, Fantišem, Bartošákem. Ale nerad bych na někoho zapomněl. Však jsem tam byl fakt dlouho. V kontaktu jsem se všemi včetně členů realizačního týmu, například s maséry. To jsou skvělí lidi. Myslím, že před zápasem se budeme trochu i hecovat.

S kluky jsem potom mluvil, byli pochopitelně hodně zklamaní. Když dáte doma pět gólů a dostanete devět, není to dobré. Ale ve fotbale se může stát opravdu všechno, už jsem viděl i horší výsledky. Ale překvapilo mě to. Není dobré, když dostanete pomalu každých pět minut gól…

Zvedli se, výsledkově určitě. Získali tím potřebné sebevědomí, a ještě hrají doma, takže nás nečeká snadný zápas. Nového trenére však neznám. Ve Zlíně jsem zažil skoro šest trenérů. Poprvé jsem tam přišel ještě za trenéra Bílka, ale ten po dvou týdnech odešel.

Proč jste ze Zlína v létě přešel do Jablonce?

Ve Zlíně jsem hrál dlouho a už jsem chtěl něco změnit. Byť jsem se tam cítil dobře, jako doma. Ale pořád mám ambice, chtěl jsem se zkusit ještě posunout. A když jsem byl volným hráčem a Jablonec měl zájem, chtěl jsem to zkusit. Hrály se tady ještě nedávno evropské poháry, Jablonec vždycky hrál dobrý fotbal, co si pamatuji.

Znám ho sice dlouho, ale Jablonec projevil zájem ještě dřív, než jsem se dozvěděl, že bude trénovat tady. Ze začátku jsem o tom vůbec nevěděl. Byl jsem pak samozřejmě rád, v Trnavě jsme spolu prožili dobré časy. Hráli jsme Evropskou ligu, ve skupině jsme měli samé dobré týmy, Dinamo Záhřeb, Fenerbahce a Anderlecht. Skončili jsme ve skupině na třetím místě.

Samozřejmě všichni chtějí vyhrávat a mít co nejvíce bodů. Jenže od začátku tady bylo spoustu nových hráčů, což potřebuje čas. Pořádně jsme se neznali, těžko si i rozuměli, ale teď už je vše lepší. Ve fotbale to nefunguje tak, že přijde deset nových fotbalistů a hned budete vyhrávat 4:0. Opravdu potřebujete čas. Vím, že jsme ho měli už celkem dost, ale v posledních zápasech už byl taky vidět posun.

Jsem typ hráče, který chce pořád maximum. Takže je jasné, že nemůžu být spokojený, přestože zatím nemám jednu pozici a někdy hraju pravého halvbeka, někdy střeďáka a nemůžu říct, že jsem třeba jasné křídlo. Jsem však rád, že můžu hrát a pomáhat týmu. A uvědomuju si, že mi chybí body. To je fakt. Ale doufám, že brzy budou a vím, že budou. Furt říkám, že všechno má svůj čas. I ve Zlíně se mě na začátku pořád ptali, jestli nejsem zklamaný, že mám čísla. Jsem mentálně silný a vím, že můj čas přijde. I ve Zlíně tomu tak bylo, začal jsem dávat góly a mít i asistence. Hlavní však je, abychom vyhrávali jako tým. Fotbal je týmový sport.

Něco určitě vymyslím. Teď se však koncentrujeme na zápas. Na takové věci bude čas po něm. Když vyhrajete, pak máte čas na všechno.

Určitě, jídlo máme vynikající. I víno, vodku, ale to by trenér nedovolil. (usměje se) Třeba Hübscha (Hübschman) má gruzínské jídlo určitě rád, protože dlouho hrál na Ukrajině, ke které má Gruzie blízko. Jsme sousedi a máme i podobnou kuchyni. Ale říkám, uvidíme po zápase.

Vám česká kuchyně chutná?

Ano, ostatně některá jídla jsou i dost podobná. S tím nemám problém. Ale je fakt, že někdy mi gruzínská kuchyně chybí. Občas uvaří doma něco manželka, nebo si zajedeme do Prahy, kde jsou vynikající gruzínské restaurace. Když však za mnou přijede rodina, gruzínské jídlo máme každý den. (usměje se)

Doma s manželkou gruzínsky mluvíme, i s kamarády po telefonu. A pak když přijede rodina. V Česku moc Gruzínců nežije. Když jsme hráli s Jabloncem na podzim v Karviné, tak mě překvapil jeden Gruzínec po zápase, který tady pracuje. Chvilku jsme si povídali, dal jsem mu i dres. Příjemné setkání, oba jsme z něj měli radost. Je dobré vidět krajana.

Samozřejmě. Vůbec si nedovedu představit, že zůstanu někde mimo domov dlouho, ale tady jsem už zvyklý skoro na všechno. Však mluvím i česky.

(usměje se) To nemůžu říct, ale snažím se. Samozřejmě Česko beru jako svůj druhý domov. Manželka je tady se mnou dlouho, i děti se tady narodily.

Nevím. Samozřejmě jsem se vždycky chtěl do Gruzie vrátit, ale teprve budoucnost nám všechno ukáže. Nevím, jak dlouho v Česku ještě budu, a nikam ani nespěchám. I na tohle je potřeba čas. Budoucnost nám ukáže, co a jak.