Článek
Táta byl vyhlášený obránce, měli jste jinou volbu než fotbal a pozici v obraně?
Adam: Takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlel. Když hrál táta za Arminii Bielefeld, chodili jsme se na něj dívat. Fotbal mě chytil a začal jsem hrát, ale v útoku, za Spartu jsem dával góly.
Šimon: Do fotbalu nás táta nenutil, prostě to vyplynulo. Oba jsme hráli v útoku, ale postupem času nás to sestavou stáhlo dozadu, přes středovou řadu až do obrany. Asi v tom hrály roli i tátovy obranářské geny.
Kdy jste spolu hráli naposledy?
Adam: Za reprezentační devatenáctku proti Mexiku, před dvěma lety pod trenérem Kozlem. Hrál jsem na pravém kraji obrany, Šimon vedle mne stopera. Vyhráli jsme 2:1. Sešli jsme se letos ještě na přípravném kempu jednadvacítky.
Šimon: Oba věříme, že si spolu ještě zahrajeme. Na naší hře je znát, že jsme dvojčata. Bojujeme jeden za druhého. Na to se můžeme spolehnout. Vždyť jsme léta kopali vedle sebe.
Na podzim jste hráli ve druhé lize proti sobě. Vyhrál Šimon. Máte radost, že jste porazil bráchu, nebo spíš trochu trpíte za něj?
Adam: Brácha mi to nedal zbaštit, jak se říká. Spíš mu bylo líto, že jsem prohrál, já měl radost, že on vyhrál. Zní to divně, ale je to tak. Bratrský instinkt je někdy silnější než týmový.
Šimon: Tohle vidíme oba stejně. Přejeme si především, aby se bráchovi dařilo.
I táta o vás říká, že jste rozdílní. V čem nejvíce?
Adam: Šimon je víc vidět i přes sociální sítě. Ve fotbale šel jinou cestou, víc na něj vsadil, ze Sparty přestoupil do Plzně, pak chodil na hostování. Já jdu postupnou cestou ve Spartě. Budu rád, když se někdy sejdeme v jednom týmu.
Šimon: Jsme opravdu jiní, každý máme jiný pohled na život, jiný styl na hřišti i třeba v módě. Navenek působíme každý jinak. Uvnitř nezapřeme dvojčata, máme obdobný přístup k práci, tréninkům, zápasům. Všechno se snažíme dělat naplno a jak nejlépe umíme.
Dva mladí muži, jak to máte s módou?
Adam: Šimon se umí lépe oblékat. Něco si koupí, a když se mu to přestane líbit, vezmu si to já (směje se). Já módní trendy tolik nesleduji, ale také si dovedu koupit něco, co se mi líbí.
Šimon: Je pravda, že sleduji módu víc, ale s tím, že si Adam bere věci po mně, to není tak horké. Dřív se to opravdu stávalo, teď už ne. Byl jsem v oblékání dál než on. Chtěl jsem se vyrovnat klukům v kabině i v módě.
Pomáháte hodně tátovi zrekultivovat bývalý důl, který vlastní?
Adam: Mám přírodu rád, odpočinu si v ní, vyčistím hlavu, je mi tam fajn. Když se kvůli covidu nehrály nižší soutěže, béčko Sparty bylo tehdy v ČFL, tak jsem měl času mnohem víc a odreagoval jsem se i od nepříjemných myšlenek, co bude. Teď je času méně, ale táta mi dává prostor, abych se realizoval podle možností. Hlásí mi třeba, jak se daří ovocným stromům, které jsme tam vysadili. Sázení stromů mě ohromně baví, když se jim daří, vidíte za sebou výsledek svojí práce.
Šimon: Já mám přírodu také rád, ale nejsem do ní tak zamilovaný jako Adam. Párkrát jsem tam pomáhal, co jsem se odstěhoval z rodinného sídla, už se k dolu tolik nedostanu. Tátovi a Adamovi v tomhle fandím, zajímám se o to, co je nového. S bráchou jsme často v kontaktu, a když se sejdeme doma u rodičů, je to vždycky moc fajn.
Táta už jim do fotbalu nemluví
Bývalý fotbalista Petr Gabriel (48) je na svoje syny Adama a Šimona hrdý, ale rozhodně jim to nedává najevo. Oba hrají v obraně, jako kdysi on. Čtyři tituly získal se Spartou, oblékal dres Viktorie Žižkov, ale také Kaiserslauternu nebo Bielefeldu. Zahrál si i na Euru 2000. Má jim co říct. Nyní podniká a zvelebuje bývalý důl nedaleko Stochova.
„Klukům jsem nikdy neříkal, jaký si mají vybrat sport. V době, kdy jsem hrál v Bielefeldu, kluci chodili na fotbal. Na zahradě jsme si kopali, bavilo je to a já přemýšlel, že bych je mohl přihlásit do nějakého klubu. Radil jsem jim v jejich žákovském a dorosteneckém věku, a oni moje zkušenosti vnímali. Teď už jsou dospělí, takže jim do fotbalu nemluvím, spíš si povídáme, vyměňujeme názory, ale pořád mi naslouchají. Je fajn, že i teď, když se u nás sejdeme, si jdeme zakopat na zahradu," vyprávěl.
Pochopitelně fandí oběma, když ale hrají proti sobě, Adam za Spartu, Šimon za Viktorku Žižkov, prožívá dilema... „Nemám komu fandit, tak sleduji fotbal. Přistihl jsem se párkrát, že jsem fandil útočícímu týmu, pak jsem si uvědomil, že mám syna i v tom, který brání. Rychle jsem se zklidnil a počkal, jak to dopadne. Z posledních dvou zápasů mají bilanci 1:1," bral remízu s povděkem.
„Samozřejmě bych je rád viděl v jednom týmu, v obraně vedle sebe. Věřím, že ten čas přijde. Kluci jsou povahově rozdílní, což se projevuje hlavně mimo hřiště. Máme starý důl kousek od Stochova. Říct, že ho rekultivujeme, by bylo hodně odvážné, ale děláme maximum, aby to prostředí bylo zase hezké. Adam má vztah k přírodě, hodně mi pomáhá, jak se říká, čistí si tady hlavu. Sází stromky a dělá, co je potřeba. Šimona to tolik netáhne, ale nevadí. Fandí nám, a nejspokojenější jsme, když se sejdeme celá rodina," pravil.
