DVA NA JEDNOHO: Ryba i fotbal smrdí od hlavy. Proto Šmicer volá hned po pěti strahovských hlavách

Také mě to napadlo a řeč na to přišla. Ale jen s kamarády u piva. Asi by to mělo v Anglii slušný ohlas, protože mě tam spousta lidí zná... Jenže my měli během uplynulého půl roku jiné starosti. Bylo jich docela hodně. A důležitých.

Moc klidného spánku jsem si za tu dobu fakt neužil. Vždyť já se budil často už v půl šesté ráno a hlavou se mi honila spousta myšlenek. Ne že by mě snad trápilo svědomí, protože nic špatného jsem nedělal a neudělal, ale neustále jsem myslel na tisíc věcí.

Není to tak černobílé, jak to může být vnímáno, je třeba to vidět v souvislostech. Když jsem do toho v listopadu šel, cílem bylo vyburcovat fotbalové prostředí ke změnám myšlení. Tomu, jak český fotbal fungoval za Romana Berbra, jsem říkal jasné ne. V té době jsem vůbec nepřemýšlel o funkcích. Postupem času, když jsem cítil podporu a sílu prostředí, především na okresech a krajích, pustil jsem se do toho. Podpora mě vynesla až tam, že jsem podal kandidaturu, ke které jsem měl přes dvacet nominací na české straně. Na druhou stranu jsem věděl, že stejně proreformní je i Petr Fousek mající rovněž podporu. U třetího kandidáta Karla Poborského jsem naopak registroval podporu z okresů a krajů, kde my neuspěli. Pak si člověk srovnává možnosti. Kluby na okresech a krajích nám říkaly: Líbil by se nám tandem Fousek-Šmicer. Komu tedy máme dát hlas? Chceme změnu, ale nevíme, jestli tobě nebo Fouskovi. Neumíte se dohodnout?

Snažili jsme se najít společnou řeč a téměř ve všem jsme se shodli. Rozcházeli jsme se v jediném - na postu předsedy asociace. Náš tým cítil, že bych to měl být spíš já, Petrovi lidé naopak chtěli, aby se stal šéfem on.

Věděl jsem, jaké možnosti mám já, Petr i Karel. S mým týmem jsme mohli vyhrát, ale bylo by to na krev a mohli bychom uškodit tomu, co jsme od začátku chtěli pro fotbal dělat. Museli bychom v prvním kole porazit Petra v české komoře, a poté přesvědčit Moravu, aby volila mě, v čemž se skrývalo vysoké riziko. Šli jsme do boje, abychom změnili fotbal, ale přišel prostě moment, kdy jsme usoudili, že nejlepším řešením bude spojení sil. V tom případě je šance proreformního hnutí na vítězství větší. Ale nešlo o jediný důvod.

Mluvili jsme s lidmi na Moravě, od nichž jsem slyšeli, že pro ně je číslem jedna spíš Petr. Jiní nás zase vyzývali ke spojení s Petrem, abychom byli ještě silnější. Cítil jsem, jak tlak narůstá a graduje. A do toho se objevila informace o schůzce Karla Poborského se zástupci klubů třetí ligy a divizí na půdě asociace, z čehož jsem vyvodil, že se protistrana šikuje. V ten moment šlo o jasný signál, že musím zapomenout na osobní ambice. A to i s vědomím možné nevole a zlosti lidí, kteří nás podporují. Já ale rezignaci na předsednickou kandidaturu jako prohru neberu, protože tím dávám šanci změnám. Vzhledem k tomu, že Petr oznámil kandidaturu pouze na předsedu, řekli jsme si, že se pokusíme proreformní hnutí sjednotit.

Šlo o poslední impuls, který mi potvrdil, že tohle řešení prostě zvolit musím, abych dal fotbalu šanci na změnu. To pro mě bylo a je zásadní.

Pokud kandidujete na předsedu asociace, víte dobře, kdo na jaké schůzce je nebo není přítomen. Jde ale především o to, že ji svolává sekretář Řídící komise pro Čechy pan Hořejší, který figuruje v policejních odposleších. A to v situaci, kdy předává sto tisíc korun před sídlem svazu. Špatné je už to, že tenhle člověk na svazu dál pracuje. Samozřejmě nemohu tvrdit, že je vinný. Dokud ale nebude úplně objasněné, zda je či není vinen, měl dostat volno. Klidně placené.

A jak. V ten moment jsem si řekl, že jestli tohle jsou ti, kteří by se měli podílet na dalším směřování českého fotbalu, pak za mě je to špatně. Nechci nikoho obviňovat, ovšem lidé, kteří budou na svazu dál pracovat a působit, by měli symbolizovat důvěru, neboť jen tak lze změnit image fotbalu. Proto chci změny na Strahově. Přitom vůbec netvrdím, že všichni lidé, co tam pracují, jsou špatní.

Je to lež, kterou účelově protistrana používá. Nikdy jsem to neřekl já ani nikdo z mého týmu. Chceme změnit strukturu, není přece možné mít v asociaci patnáct ředitelů. Lidé by se měli vyměnit na pěti zásadních pozicích. Předseda asociace, generální sekretář, finanční ředitel, legislativní ředitel a předseda STESu. O žádnou plošnou čistku nejde, to pochopí každý.

Nesmysl, na svazu jsem dělal čtyři roky, takže vím, že je tam řada lidí, kteří zastávají svoji pozici dobře. Ale myslím, že mohou pracovat lépe, pokud budou mít lepší vedení. Ne nadarmo se říká, že ryba smrdí od hlavy.

Věděli jsme, že docílit změn na FAČR je možné jen když totéž chtějí lidé i dole. A oni změny chtějí, jejich signál byl pozitivní. Teď už chybí jen poslední, nejdůležitější článek, který vzejde z valné hromady.

Jde hlavně o to, aby lidé dole uvěřili, že se fotbal s novými lídry změnit chce. To je pro mě zásadní, to je důvod, proč jsem do toho šel. Proces změn bude samozřejmě trvat dlouho, protože to, co se tady dělalo patnáct, dvacet let, se nedá změnit jednou volbou. Kluby byly doteď rády už jen za to, že je nikdo netrestá, že mají svůj klid. Nikde se na nic neptaly, nestrkaly nikam prsty. Nechci, aby takhle u nás fotbal fungoval. Naopak chci, aby lidé přicházeli s nápady, aby se ozvali, pokud jim je ubližováno.

Ano. A protože chci být otevřený, stáhnul jsem kandidaturu ještě před zmiňovanou televizní debatou. Kdybych to neudělal, musel bych svou hru dohrát až do konce a jít za svým. Ale nic předem domluvené nebylo, to říkám s naprosto čistým svědomím.

Nebylo by fér jít do debaty s vědomím, že existuje dohoda mezi mnou a Petrem Fouskem. Mohl jsem si samozřejmě před kamerami hrát na toho zlého, přičemž Petr by byl tím hodným. Mohli jsme Karla grilovat dva proti jednomu. Mohli jsme prát špinavé prádlo, mohl jsem být i ostrý. Ale to bych hrál vůči Karlovi podlou hru, což jsem vzhledem k respektu, který vůči němu chovám, udělat nechtěl. On sice tvrdí, že oznámení o stažení kandidatury bylo neosobní, ale ať je rád, že jsem do debaty nešel.

Měl jsem jen dvě možnosti. O první jsem mluvil, druhou variantou bylo, že bych do debaty přišel a na jejím začátku přečetl prohlášení, čímž bych ji narušil. Snažil jsem se ve svém vzkazu uvést důvody, proč kandidaturu stahuju. Jde mi jen o to, pomoct co nejvíc fotbalu. Pozice moje a pozice F-evoluce je teď v dubnu a květnu jiná, než byla loni v listopadu. Všechno se posunulo.

Kdyby volila veřejnost, mohl bych si zapálit doutník a vyrazit do Nymburka na valnou hromadu pro razítko na předsedu. Vyhrál jsem o hodně všechny ankety napříč všemi servery a deníky. I proto jsem do kandidatury šel. Jenže volitelů je 199 a rozhodují oni, nikoli veřejnost. Věděli jsme, že pokud budu s kandidaturou pokračovat až do konce, můžu zapříčinit, že změna neproběhne. Že prohrajeme. Potom by se všechno otočilo proti mně a neměl bych zastání.

Tvrdilo by se, že jsme šli po funkcích, že jsme s F-evolucí roztříštili proreformní hnutí. Věřím, že spojení proreformních skupin je rozumnou věcí. Ukážeme, že spolupráce lidí může a musí fungovat. Přitom jsem si vědom, že uspět v české komoře s kandidaturou na funkci místopředsedy je těžší než zvítězit v boji o předsedu. Tam může Petr počítat s velkou podporou moravských delegátů, na české straně bude rozhodovat každý hlas a lidé ukáží, kam chtějí fotbal směrovat.

Přesně tak. Já svou práci v okresech a krajích odvedl na maximum, pracovali jsme víc jak půl roku nepřetržitě bez víkendů a jakéhokoliv volna. Teď je na ostatních českých klubech a delegátech, zda mě chtějí mít za místopředsedu. Ustupovat už víc nebudu.

Absolutní nesmysl. Šlo o přirozený vývoj, při němž jsem fotbalové prostředí poznával víc a víc. V prosinci jsem o kandidatuře vůbec neuvažoval, protože jsem věřil, že se třeba Karel Poborský přidá k nám. A že s Petrem Fouskem budou lídry našeho hnutí. Karel ale pracuje na svazu a oznámil nám, že proti FAČR jít nechce. Petr působil v té době v Řecku a kandidaturu pak rozjel po své ose. Proto nakonec automaticky vyplynulo, že lídrem jsem se stal já. Cítil jsem, že pokud bych měl za zády svůj současný tým, uměl bych si představit, že předsedu dělat budu. Sám bych si na to netroufnul, ale pokud se zeptáte lidí, významných činitelů a komerčních partnerů, řeknou vám, že to pro ně byla a je důvěryhodná varianta.

Zkusil jsem si tento model v posledních osmi měsících, kdy jsem byl pořád někde pryč. Ale tohle s sebou funkce přináší a já bych se musel podřídit. Stejně jako jsem se musel podřídit poznání, že jsem si za poslední týdny a měsíce nadělal spoustu nepřátel. Přitom jsem veselý, pozitivní člověk, ale je to tak. A nejde jen o debaty v televizních studiích, ale o setkání se s lidmi, kteří jsou proti vám. Dochází při nich k názorovým i osobním střetům a některé nejsou skutečně příjemné. Ale to k tomu patří.

U éry Ivana jsem byl, on mi dal nabídku na pozici manažera reprezentace a podepisoval mi smlouvu. Vím, jaké to pro něho bylo být předsedou, byl jsem svědkem, že toho měl plné brýle. Od něho také vím, že je třeba propojit fotbalovou základnu s horními patry. Ivan měl podporu veřejnosti, nikoli však fotbalového prostředí. My se z jeho zkušeností poučili, a právě proto jsme začali s tím, že jsme se snažili dosáhnout podporu zdola a celý fotbal propojit. Základnu s horními patry. Aby i okresy a kraje chtěly mít Šmicra nebo Fouska na vrcholu pyramidy. O to nám šlo v první řadě.

Zatím ne. Těžká situace je to pro nás pro oba a ani jeden z nás z ní nemá určitě radost, protože jsme nejen bývalí spoluhráči ze Slavie a nároďáku, ale i letití kamarádi, kteří spolu navíc chodí pořád hrát za různé výběry a pravidelně se potkáváme.

Ne, to ne. V takových chvílích jde fotbalová politika úplně stranou.

Já se na Karla nesnažím útočit. Říkám pouze věci, které mi vadí. I na něm a jeho názorech, což jsem mu řekl do očí a zahrnul i do vystoupení prezentovaném v momentě, kdy jsem ohlásil konec své předsednické kandidatury. Jestliže mi totiž něco vadí, pak hlavně to, že Karel není na naší straně. Že se k F-evoluci v prosinci či lednu nepřidal a není jedním z našich lídrů.

Pochopitelně, jsou to jeho názory, jeho vize a přesvědčení. Chápu, že po pěti šesti letech musí mít s lidmi na Strahově zákonitě navázané jisté vztahy. Za mě je to ale špatná cesta, kvůli které se rozcházíme, a ještě týden rozcházet budeme.

Potom uvidíme, jak volby dopadnou.

Nejspíš ano, i když Karel ví, jak myslím věci, které říkám a jež mu vyčítám. Nic osobního v nich ale není, naopak jsem rád, že chce ze svého pohledu nějak pomoct fotbalu.

Volební strategii a hlavně tým, který za ním stojí a jenž si mi nelíbí.

On ne, zato lidi, kteří ho podporují. Karel dělal a dělá svou práci na akademiích, které jsou pro český fotbal nesporně přínosné. Jenže má podporu lidí, kteří nejsou důvěryhodní, což se týká i těch působících v asociaci. Image fotbalu nepomohli a měli by z něho odejít.

Mně jde o to, abych fotbalu pomohl v duchu principů Fotbalové evoluce. Zásadně neovlivním, zda se předsedou stane Petr nebo Karel. Spekulovat nemá teď význam.

Ne, to se nestane. Nic stahovat nebudu. Řekl jsem, že chci pomoct, proto jsem nejdřív kandidoval na funkci předsedy. Nakonec jsem dospěl k rozhodnutí, že bude lepší netříštit síly, a proto jsem odstoupil a podpořil Petra Fouska. Chtěl jsem tím dát fotbalu šanci na prosazení změn.

V žádném případě. I kdyby snad Petr Fousek ve volbách neuspěl, já se o zvolení místopředsedou ucházet dál budu. Okresům a krajům jsem dal slib, že když do boje o změny v našem fotbale šli lidé dole, půjdu do něho také. Proto z něho neuteču, chci být u toho, až se začne nás fotbal měnit.

My máme velkou podporu na Moravě a díky spojenectví narostla i naše síla v Čechách, kde někteří lidé neměli dlouho jasno v tom, zda podpořit na funkci předsedy mě nebo Petra Fouska. Teď mají jasněji a vědí, jak jsou karty rozdané.

Myslím, že obě straně přibližně stejně. Kluby z třetí ligy a divize se podle mého bojí změn a nás „revolucionářů", jak nás mylně titulují. Okresy a kraje stojí naopak většinou za námi. A mezi profesionálními kluby jsou volební preference obou protikandidátů rovněž přibližně stejné. Výsledky voleb budou hodně těsné. A i proto si myslím, že jsem se rozhodl správně, když jsem kandidaturu změnil a sjednotil proreformní hlasy.

Zástupcům okresů, krajů i klubů jsme se snažili vysvětlit důvod, proč jsem to udělal. Teď samozřejmě nemohu nikomu nic nařizovat, natož říkat, co má či nemá dělat. Oni si musí situaci vyhodnotit a rozhodnout se. Bude to ovšem i o Petrovi Fouskovi, na němž je, aby zapůsobil na voliče, kteří chtěli dát hlas mně. Já jdu teď do voleb s ním a chci být jeho místopředsedou, protože se ztotožňujeme s myšlenkami F-evoluce. Věřím, že i on provede na asociaci změny, na které jsem se chystal v případě, že bych byl zvolen předsedou.

Tak to netuším.

Je pravdou, že když sto dnů před volbou prezidenta FIFA oznamoval Gianni Infantino svou kandidaturu, byl jsem společně s osmi dalšími bývalými hráči přítomen této oficiální akci. Nakonec vyhrál, prezidentem FIFA se stal a od té doby k sobě máme skutečně blízko. Nezapomněl na mě, posílá mi gratulace k narozeninám, přání k Vánocům, nabízí mi vstupenky na šampionáty.

Bylo by skutečně potřeba, abychom měli zastoupení v různých orgánech UEFA či dokonce FIFA. Je dobré, a hlavně důležité být přímo u zdroje, mít přehled, být součástí dění, mít navázané kontakty.

Teď nemyslím ani na FIFA, ani na UEFA, ale na to, abych se stal místopředsedou českého fotbalu. I to bude těžké. Ale za zamyšlení tahle výzva v budoucnu určitě stojí. Vždyť v našem i Fouskově programu figuruje posílení vztahů s UEFA jako jeden z bodů. Navíc v komisích UEFA se nyní angažuje Luís Figo i další hráči z mé éry. Jsme v kontaktu, fandí mi a jsou v očekávání, co se stane.

Pro mě se nic nezmění. Karel zůstane pořád klukem, se kterým jsem něco prožil a dál s ním budu vycházet dobře. Teď jsme ale ve volebním boji, kdy si navzájem uštědřujeme údery. Já jemu, on mně, což k tomu prostě patří.