Dřív ohně, sbíječka i Stalinovy ruce, dnes moderní vytápění. Přesto trávníkáři v Jablonci klidně spát nebudou

V sobotu sněhová vánice duel tak jako ostatních pět utkání odložila. V Jablonci mají Severočeši zápas 17. kola sehrát jako první už po čtyřech dnech. A hlavním tématem většiny hovorů na Střelnici je i v úterý po obědě aktuální předpověď počasí. Vězte, že nejrůznější meteoradary sledují i trenéři.

„Zrovna jsem se hádal s Tomášem Čížkem, který je jak rosnička, on ví o počasí všechno. Mně radar ukazoval, že sněžit bude, on však tvrdí, že do středy padat nebude, a prý mám být v klidu,“ usmívá se po tréninku jablonecký kouč Radoslav Látal.

Pokud by měl jeho asistent pravdu, trávníkáři v Jablonci si pořádně oddechnou. V úterý v poledne hřiště připomíná zelený ostrov v bílém moři. Stačilo by už jen nalajnovat. Jenže na nejvýše položeném stadionu v republice na úpatí Jizerských hor může být vše rychle jinak.

„Koukali jsme se na radar ráno, a nemělo spadnout nic. A nakonec teď zase sněží. Psal jsem si i ráno s Martinem Kovaříkem (tiskový mluvčí Teplic) a u nich prý konec světa, a že se chumelenice řítí naším směrem. Ale tohle se nám nakonec snad vyhnulo,“ vypráví tiskový mluvčí Jablonce Martin Bergman. Na trávník sice dopadají vločky, ale ne v takovém množství, aby představovaly pro vytápění závažný problém.

Přesto hlavní trávníkář Radek Pešat tuší, že na středu klidné spaní mít nebude. „Stoprocentně ne. Často se v tomhle období v posteli jen převaluju, někdy se mi o tom i zdá. Až mi paní říká, že jsem se snad zbláznil,“ prozrazuje správce hrací plochy, který v Jablonci pracuje 23 let.

Až ráno otevře oči, bude se pídit, jestli a kolik sněhu případně přibylo. „Nejhorší je, když mrzne a něco napadne, protože na travním listu se udělá taková ledová krustička, která nejde dolů, protože topení ji nevezme. Pryč ji musíme dát mechanicky, ocelovou sítí nebo ručně, jinak by se na tom hrát nedalo,“ vysvětluje.

A právě odstranění tohoto ledu je oříškem. Těžkou technikou na hřiště nemůžete, lidí je málo. V pondělí se do shrabování zapojili i trenéři v čele s Látalem. „Přišli po tréninku, ale byli tady i kluci z ticketingu či ředitel klubu Petr Flodrman. V Pardubicích prý vykoupili hrabla po celém městě, kdežto my máme solidní zásobu už dlouho, pro nás sníh taková novinka není. Možná máme víc hrabel než technické služby,“ vtipkuje Bergman.

Spoléhat nyní v Jablonci mohou i na v létě zrekonstruované umělé vytápění včetně drenáží. Celkem pod hřištěm vede 40 kilometrů trubek s průměrem 18 milimetrů s přibližně 14 kubíky nemrznoucí směsi. U kořenů udržuje teplotu kolem 21 stupňů. V ideálních podmínkách roztaje zhruba jeden centimetr sněhu za hodinu.

„Tohle je úplně jiný vesmír než dřív. Pamatuju si, jak se ještě v sedmdesátých letech na hřišti na ledových plotnách rozdělávaly ohýnky, aby led povolil. Dělaly se zhruba po pěti metrech. Ale zase se to nesmělo přehnat, aby se tráva nezničila. Stačilo, když led povolil, naházelo se to na kolečko a vozilo ven,“ připomíná fotbalový pravěk další z trávníkářů Jaroslav Gottwald, který na jabloneckém hřišti působí přes půlstoletí.

Ledovou krustu kdysi odstraňovali i sbíječkou. Pamatuje hřiště zapadané do výšky tři čtvrtě branek. „Z technických služeb jsme měli půjčené i Stalinovy ruce (unikátní nakladač sněhu), ale těžká technika by nyní hřiště zničila. Dříve se také tahaly plachty, s čímž nám pomáhali Rusáci z kasáren v Turnově, často dříve pomáhali i vězni. A někdy nad hřištěm lítal i vrtulník a vysušoval trávu před zápasem,“ líčí dávnou historii Gottwald, rovněž bývalý hráč LIAZ Jablonec. Ale ani moderní technika někdy na přírodu nestačí. Na severu ovšem doufají, že podruhé už proti Teplicím nastoupí.