Dostál vyrovnal Levého a sní o Panenkovi. Pokud se neozvou šejkové, vtipkuje držák z Ďolíčku

Když se chcete se sportovci bavit o jejich statistikách, často uslyšíte bezstarostné: „Čísla neřeším…“ Brzy 34letý Dostál patří k výjimkám. „Jsem fanouškem amerického sportu, kde čísla jedou horem dolem. Klubovou tabulku dobře znám, takže už před sezonou jsem věděl, že bych mohl kolem pátého kola dát dvoustovku a po dalších dvou se dotáhnout na pana Levého,“ zmíní jednu z legend jediné mistrovské sezony 1982/1983.

Dostálův příběh v Bohemians přitom začal nenápadně. Přišel v necelých sedmadvaceti ze sousední Slavie po ročním hostování v Baníku. Psalo se léto 2016. „Byl jsem rád za důvěru, i když jsem si na první šanci musel počkat do druhého kola,“ vypráví Dostál. Premiéra se mu povedla, v Plzni pomohl k remíze 1:1. „Nahrál jsem na první ligový gól Martina Haška juniora, i dneska si vybavím celou kombinaci.“

S nostalgií vzpomíná na velké bitvy v Ďolíčku, kde Bohemians několikrát dokázali překvapit i nejslavnější ligové značky. „1:1 se Spartou a mým gólem nebo 5:2 s Plzní, která byla v té době suverénní,“ líčí Dostál. Dočká se ještě jako hráč rekonstrukce kultovní arény, která prošla poslední přestavbou v roce 1970? „Byl bych za to moc rád, ale když vidím, jak proces plánování probíhá, trochu o tom pochybuju. Každopádně snad to jednou přijde, klub i fanoušci by si to zasloužili.“

Až na neuvěřitelně smolný podzim 2019, kdy marodil se vším možným (kotník, přední stehenní sval, slepé střevo), obvykle platil za železného muže a odehrál většinu zápasů v sezoně. „Je to kombinace štěstí, důvěry trenérů i přístupu,“ popisuje. „Každý den jedu fyzicky na hranu, takže se musím o tělo dobře postarat. Znamená to kvalitně jíst, spát i regenerovat, rád chodím do sauny.“

V Bohemians patří k inventáři, déle než on je na soupisce pouze 42letý kapitán Josef Jindřišek. „Nedávno jsem to počítal a zjistil jsem, že za těch víc než sedm let prošlo kabinou něco mezi 90 a 100 hráči. Všechny si pamatuju,“ poznamená Dostál. Mimochodem, do vršovického týmu přišel jako svobodný, zato teď už mu na tribuně fandí manželka s tříletou dcerkou Valentýnou.

Občas u toho trpí, což je součástí klubové DNA, ovšem momentálně Bohemians zažívají sladké časy. Díky čtvrtému místu z minulé sezony se po 36 letech na chvíli vrátili do pohárové Evropy. „Vzorem nám může být třeba Slovácko, které se z průměru posunulo do špičky. Asi bychom to nebyli úplně my, kdybychom pořád vyhrávali, ale věřím, že předchozí sezonu dokážeme zopakovat,“ doufá Dostál. „V létě jsme hráli jako se zataženou ruční brzdou a často ztráceli, ale kvůli Konferenční lize to nebylo. Všichni chceme znovu do pohárů, takže se v ligových zápasech musíme vyvarovat laciných ztrát, kterých jsme na podzim už pár měli.“

Oblíbenec fanoušků patří k vyhlášeným šprýmařům, povídání s ním nikdy nenudí. Stejně jako odpověď na otázku, jestli chce dohrát kariéru v Bohemians: „Takový scénář bych bral. Pochopitelně pokud se neozvou ze Saúdské Arábie, kam je teď populární chodit.“

Během kariéry stihl vystudovat trenérské áčko a dělá asistenta v Tempu, což je tým z pražského přeboru, ovšem ještě by rád přidal pár let v lize. S doyenem Jindřiškem, jenž s každým dalším zápasem vylepšuje vlastní rekord, může dál měnit historické statistiky Bohemians. Když očima sjedete na infobox pod článkem, zjistíte, že Dostálovi schází jen 28 zápasů k vyrovnání největší klubové legendy Antonína Panenky. „Při troše štěstí by se to dalo stihnout už v téhle sezoně,“ přemítá Dostál. „A pokud se to nepovede? Nevadí, už teď jsem v nádherné společnosti.“