Článek
Soluň (od našeho zpravodaje) - „Návrat do Česka je jistota, stavíme dům v Hradci Králové. Jde jen o to, kdy se s rodinou vrátíme. Mám v Arisu smlouvu do léta, před týdnem jsem ale dostal od klubu nabídku na její prodloužení,“ říká 34letý Darida.
Takže se na vás fanoušci v Česku těší možná zbytečně?
Na fotbalovou budoucnost se mi těžko odpovídá. Mám v hlavě několik variant, spoustu plusů i mínusů. Jestli zůstat v Arisu i příští sezonu, jestli tady skončit kariéru, nebo si ještě zahrát v Česku. Nechci si zavřít žádnou z možností.
Máte spíš blíž k návratu, nebo k prodloužení štace v Arisu?
Hezky mě nenápadně tlačíte. (smích) Opravdu teď nemám jednoznačnou odpověď. Uvidím také, co moje tělo, jak bude dál zvládat zátěž. Myslím, že pokud budu zdravý, s motivací problém nebude. Pokud jsem ale zraněný, motivace ochabuje. Vracet se je pro mě těžší a těžší. Jak říkám, musím všechno pořádně promyslet, ono z toho časem vzejde konečné rozhodnutí.
Česká fotbalová kolonie v Arisu Soluň. Zleva Jakub Brabec, Martin Frýdek, Vladimír Darida.
Upřímně, lákalo by vás hrát na sklonku kariéry českou ligu?
Pokud budu zdravý a budu mít pořád motivaci a chuť, tak proč ne. Nechci ale nyní vyhlašovat, že budu nebo nebudu pokračovat v Česku. Přiznávám, že jsem byl zprvu nakloněn variantě, že se po sezoně vrátím, ale situace v hlavě se mění. Když jsem se rozmýšlel o konci v reprezentaci, měl jsem záležitost uvnitř jasně vyřešenou. Teď mám spoustu myšlenek, spoustu řešení.
V Řecku jste si pořídil dům, což zase nahrává variantě, že se v zemi usadíte natrvalo, jako to plánuje váš spoluhráč z Arisu Jakub Brabec.
Dům v Soluni jsem koupil z čistě ekonomických důvodů, pronájmy jsou tu neskutečně vysoké. Až budeme odcházet, prodáme ho. Znovu opakuju, návrat do Česka je jistota. Jen zatím nemám vyřešeno, kdy.
Může vám k rozhodnutí napomoct, že jste na podzim vypadl ze základní sestavy Arisu?
Do léta jsem odehrál v podstatě všechno, poslední týdny se moje pozice trochu změnila. Udělaly se dobré výsledky, trenér nechce do sestavy sahat. Poznávám dosud nepoznané, není lehké se s pozicí náhradníka smířit. Nikdy jsem však nestavěl svoje ego před mančaft, s trenérem nemáme vůbec žádný problém. Váží si mě, pokud se něco změní, šanci dostanu.
V 34 letech, po deseti sezonách v německé lize, už nemusíte nikomu nic dokazovat.
Ano, fotbal už vnímám jinak. Kdybych se v pětadvaceti posadil na lavičku, byl bych z toho nervózní, špatný. Teď je to něco jiného. Fotbal pro mě není úplná priorita. Tou je rodina, děti. Přijdu domů, hraju si s nimi. Klepu si na zuby - jsme zdraví, máme krásný časy. Navíc s Arisem vedeme řeckou ligu.
Ohlas v Česku na to je ale téměř nulový. Necítíte se v Řecku v ústraní?
Jasně, řecká liga není Premier League, ale je rozhodně kvalitní. Já, Kuba Brabec ani Martin Frýdek, který do Arisu přišel v srpnu, nejsme takoví, abychom vyhledávali publicitu. Cítíme ale, že z české strany je řecká liga trochu opomíjená. Soutěž je přitom hodně kvalitní. Technická, žádný boj. Musím říct, že si zápasy užívám víc než v Německu. Jak ale teď spolu mluvíme, uvědomil jsem si, že mi bude v létě pětatřicet. Hrozný.(smích)
Důvod k bilancování?
Vůbec. Na tohle bude času dost v budoucnu. Fotbal mě pořád moc baví, jen už ho nevnímám jako nejdůležitější věc na světě. Synovi je pět, vozím ho do školky, po tréninku ho i vyzvedávám. Manželka je doma s tříměsíční dcerkou.
Zdědil syn fotbalové geny?
Od září začal hrát fotbal v malé akademii, baví ho. Předtím dělal gymnastiku. Má enormně energie, je s ním těžké vydržet tempo.
Evidentně se potatil.
Asi ano. Každopádně jsem rád, že se na fotbale trochu vybije.
