Článek
Nemrzelo vás, že je vánoční pauza? Po listopadové reprezentační přestávce jste prohráli jediný zápas.
Byli jsme rozjetí, ovšem zároveň bylo fajn na chvíli odjet. Po posledním zápase s Lamií jsme byli všichni zklamaní: sahali jsme po výhře, jenže v 95. minutě jsme dostali gól na 2:2. Přitom půl minuty před koncem jsme měli aut v rohu hřiště u soupeřova vápna. Škoda, mohli jsme být ještě blíž elitní čtyřce. Z pátého místa ztrácíme osm bodů.
Jaký vlastně byl váš první rok v Řecku? Přišel jste v zimě po sedmi a půl letech v Hertě Berlín.
Byl to hezký rok. Odehrál jsem víceméně všechny zápasy, měl fajn čísla a radosti bylo víc než zklamání. Mrzí mě, že jsme v létě neprošli do Konferenční ligy, ovšem i tohle je relativní. Tady v Řecku můžete prohrát, ale když se druhý den probudíte, za oknem svítí sluníčko a chmury se rozplynou rychleji. Líbila se mi i místní podoba babího léta, které hřálo až do listopadu.
A jak vyznívá srovnání řecké ligy s bundesligou, kterou jste hrál skoro deset sezon?
V Řecku je to po taktické stránce o dost volnější, což se týká všech týmů kromě Panathinaikosu. Hraje se tu hodně otevřený fotbal a obvykle se víc myslí na ofenzivu než na defenzivu. Zpravidla padá spousta gólů a fanoušci se baví.
Pokud ovšem zrovna smí na tribuny. Až do 12. února se má kvůli sérii násilností hrát bez diváků, chuligáni řádili i na volejbale.
Se zavřenými stadiony je to trochu návrat do covidových časů. Smutná záležitost. Hrajeme pro lidi, ale tohle opatření naprosto chápu. Loni v létě zabili fanouška Arisu a po Vánocích zemřel i jeden zraněný policista. Doufám, že si lidi během zákazu uvědomí, že tohle k fotbalu nepatří. Fandění je o emocích, ale nikdy by se to nemělo dostat do roviny na život a na smrt. Tohle prostě nepochopím.
Dva týdny před Vánoci rezignoval šéf ligy Vangelis Marinakis a ještě předtím rozhodčí kvůli výhrůžkám smrtí vstoupili do stávky. Co na to říkají vaši řečtí spoluhráči?
Tohle je Řecko. Bude těžké, aby se to změnilo a atmosféra kolem fotbalu byla klidnější. Řekové jiní nebudou, jsou to horké hlavy. Fotbal berou hodně vážně a pak jim směrem k rozhodčím snadno uletí i něco, co je hodně za hranou.
Jak z toho ven?
Je to trochu začarovaný kruh. V Řecku dokáže majitel ligového klubu o půli přijít do kabiny za sudími a vynadat jim. Je to podobné jako u sousedů v Turecku. Na každém kroku tady potkáte milé lidi, kteří vám rádi pomůžou, ale jakmile jde o fotbal, jako kdyby v hlavě přepnuli.
Hádám, že vám i fanouškům Arisu chybí poháry, už ve třetím předkole Konferenční ligy vás zastavilo Dynamo Kyjev. Neříkáte si, že máte až moc volna?
Jasně, můžu být víc doma, ale taky si uvědomuju, že se moje kariéra chýlí ke konci. Šancí dostat se do Evropy už tolik nebude. Ještě bych si ji rád zahrál, cesta může vést třeba přes řecký pohár. Soustředíme se na něj, do pohárů chce celý klub.
Mimochodem, co vaše řečtina?
Zůstává na hodně nízké úrovni. (usmívá se) Naučil jsem se pár frází, umím pozdravit a zeptat se, jak se máte. V týmu jsou jen dva Řekové a na trenérovu řečtinu máme překladatele do angličtiny.
A co čeština v kabině? Kromě vás a stopera Jakuba Brabce ji umí i exsparťanský záložník David Moberg Karlsson, viďte?
Byli jsme s Kubou překvapení, kolik toho zná. Občas s ním poklábosíme po našem, aby si oprášil češtinu. V kabině hodně zní i španělština, ale nemyslím si, že bych z těch slovíček mohl něco běžně použít. (usmívá se)
Když jsme zmínili Jakuba Brabce, co jste mu řekl na jeho pařbu na srazu národního týmu? Dva dny před rozhodujícím zápasem kvalifikace na EURO s Vladimírem Coufalem a Janem Kuchtou vyrazil na diskotéku.
Byl to zkrat, u kterého kluci moc nepřemýšleli. Překvapilo mě to, takoví normálně nejsou. Omluvili se, litují toho a i pro ně je dobře, že to skončilo postupem. Možná se to až moc rozmazávalo, byla z toho obrovská kauza.
Když mluvíme o reprezentaci, nechybí vám? Skončil jste už v jednatřiceti po EURO 2021, kde jste postoupili do čtvrtfinále.
O konci v nároďáku jsem přemýšlel dlouho a věděl jsem, co dělám. Chtěl jsem být víc s rodinou a vidět děti růst. Tohle pořád platí, reprezentaci fandím doma u televize.
Takže kdyby vám zavolal nový trenér národního týmu a chtěl vás zpátky…
Tak bych pro něj měl stejnou odpověď jako pro pana Šilhavého. Jednou nebo dvakrát jsme si volali a ptal se mě, jak se daří. A když mezi řečí přišla otázka, jestli jsem si to nerozmyslel, řekl jsem mu ne. I s novým koučem by to dopadlo stejně.
Mimochodem, překvapil vás Jaroslav Šilhavý svojí rezignací po postupu na EURO?
Myslel jsem, že spíš zůstane. Ale chápu ho, tlak byl obrovský. Muselo to pro něj být složité rozhodování. I z Řecka sleduju výběr nového trenéra a zajímá mě, jak to dopadne. Doufám, že to bude šťastná volba a že se mistrovství Evropy povede.
Může být skupina s Portugalskem, Tureckem a vítězem jedné barážové větve postupová?
Věřím v to. Moje zkušenost mi říká, že to v Německu bude úžasné, bude to šampionát za humny. Už první zápas s Portugalskem by mohl být hodně zajímavý. Hned po losu se mi ozývali kamarádi, jestli bych jim nesehnal lístky.
A sehnal jste?
Teď už ne, spousty vstupenek jsou dávno pryč. Je to jen dobře, kluci by mohli těžit z velké podpory fanoušků. Může pomoct i výměna trenéra: vyčistí se vzduch a tým by mohl dojít daleko jako na předchozím EURO.
