Článek
Co pro vás uvedení do Síně slávy znamená?
Přiznávám, že jsem z toho byl zaskočený. Je to samozřejmě velká pocta. Nikdy jsem nedoufal, že se něčeho takového můžu dožít.
Dá se to porovnat s oceněním Zbrojovák století? Před lety jste byl vybrán jako nejlepší hráč v historii brněnského klubu.
Šlo o novinářskou anketu v Brně, taky na ni vzpomínám v dobrém. Jen mě mrzelo, že když jsem chtěl chodit na Zbrojovku, musel jsem si koupit permanentku. Taková byla tehdy v Brně doba.
Když jsme u Zbrojovky, jak vám je, když vidíte její trápení ve druhé lize?
Smutno. Bojím se, aby se nesestoupilo do třetí ligy. Byl jsem na posledním zápase s Táborskem (prohra 0:2). Je to špatné.
Vidíte s novým vedením naději, že se ve Zbrojovce výsledky a vše okolo obrátí k lepšímu?
Chci tomu věřit. Teď ale mluví celé Brno jen o záchraně, jiné ambice nejsou. Uvidíme, co se bude dít v létě. Nové vedení určitě přineslo finanční stabilitu klubu. Nechci se vyjadřovat ke kvalitě kádru, přišlo osm nebo devět nových hráčů, především mladých. Zkušenosti do zadních řad by měli přinést Hofmann s Břečkou. Věřím, že to tak bude.
Vy v Brně pamatujete úplně jiné časy. Chodily na vás desítky tisíc lidí, v roce 1978 jste získali pro klub jediný titul.
Základem bylo, že Lužánky jsou ve středu města, vedle byl hokejový stadion. Venkovští fanoušci věděli, kde ta sportoviště jsou. Byla tam dobrá dostupnost. Dnes je klub na periferii Brna. Když se zeptáte na brněnském venkově teď, tak devět z deseti lidí neví, kde to je. Povídá se, že by mohl nový fotbalový stadion vyrůst na výstavišti, kde se staví už hokejová aréna. Pokud by tam byl i fotbalový stadion, byl by to obrovský posun pro fotbal.
A jaké tehdy bylo hrát před nabitými tribunami?
Nám to připadalo automatické. Až teď to dokáže člověk docenit. Lidé tam byli zvyklí chodit. Atmosféra byla výjimečná.
Miroslav Koubek zatím neví, jestli povede Plzeň dál. Cítí se na vrcholu kariéry a děkuje manželceVideo: Sport.cz
Jak vzpomínáte na titul?
Velmi rád. Hráli jsme pod panem Masopustem, jehož hvězdu a fotku tady v Síni slávy vidím. Byl to výjimečný trenér a člověk, celé Brno na něj dodnes vzpomíná. Před ním nás vedl pan Havránek. Oba byli u mužstva delší dobu, budovali ho. Vždy říkám, že je správné dát trenérovi důvěru. Tady se to vyplatilo.
Scházíte se s bývalými spoluhráči?
Už nás moc nezbylo, někteří už bohužel nejsou mezi námi. Občas se potkáme, zavzpomínáme, dáme si víno.
Čeho jste v kariéře nejvíc litoval?
Spousta fanoušků vzpomíná, jak jsem neproměnil velkou šanci v Bratislavě proti tehdejšímu Sovětskému svazu (ve čtvrtfinále mistrovství Evropy). Myslím, že mě to stálo účast v Bělehradě.
S Moyesem zajdu klidně na pivo, směje se vítěz ankety Fotbalista roku Tomáš SoučekVideo: Sport.cz
Na finálový turnaj, kde Československo získalo titul mistrů Evropy, jste v roce 1976 nejel. Je to něco, co vás mrzí celoživotně?
Může to tak být. Ten úspěch byl obrovský. Výjimeční byli trenéři i celá sestava. Pivarník, Čapkovič, Ondruš, Gögh, Dobiáš, Móder, Panenka, Švehlík, Nehoda, Masný, Jurkemik. Obrovská kvalita.
Nemrzelo vás, že vám nevyšlo zahraniční angažmá?
Tenkrát byly směrnice, že jste musel mít odehraných tři sta ligových zápasů nebo pětadvacet za národní mužstvo. Něco mi chybělo. Podepsal jsem s AEK Atény, ale tyhle podmínky mi znemožnily, abych se tam dostal. Naštěstí jsem se v pětatřiceti dostal do třešňové ligy v Rakousku, jak já říkám nižším soutěžím. Člověk si dokázal na stará kolena přivydělat.
Platil jste za vyhlášeného kanonýra. Vybavíte si nějakou vaši oblíbenou branku?
Vzpomínám si, že jsem dal Slavii v jednom zápase čtyři góly. V tu dobu nebyla Slavia tak daleko jako některé jiné. Měl jsem dát ještě pátý gól, ale to by asi slávisté nepřenesli přes srdce. (úsměv)
