Článek
Si Ťin-pching na cestě ke svému sportovnímu snu stanovil řadu dílčích úspěchů. Do roku 2030 se měl čínský národní tým stát nejlepším v Asii a měl být konkurenceschopný na mistrovství světa. V době, kdy to vyhlásil, figuroval národní tým nejlidnatější země světa na 81. místě světového žebříčku.
Aktuálně se podle BBC nachází na 90. místě mezi Novým Zélandem a Curacaem. A ani s účastí na mistrovství světa to nevypadá příliš dobře. Pokud v tomto reprezentačním okně prohraje kromě Saúdské Arábie i s Austrálií, může zapomenout na účast na šampionátu příští rok v USA, Mexiku a Kanadě. Čína se na turnaj probojovala jen jednou a to v roce 2002, kdy skončila ve skupinové fázi.
Britský premiér David Cameron (vlevo) a čínský prezident Si Ťin-pching (druhý zleva) hovoří s předsedou Manchesteru City Chaldúnem al-Mubarakem (uprostřed), Patrickem Vieirou (druhý zprava) a Sergiem Agüerem na snímku z roku 2015.
Některé cíle se ale komunistickému režimu podařilo splnit. Chtěl přivést k pravidelnému hraní fotbalu desítky milionů mladých lidí. Musel tedy vybudovat tisíce nových hřišť. „Od roku 2016 se to rozjelo na plné obrátky. Fotbalová hřiště rostla všude,“ popsal odborník na současnou Čínu Mike Gow. „Nikdy nejste dál než 10 minut chůze od hřiště poloviční nebo plné velikosti, na kterých se dá hrát za každého počasí.“
A jeho slova potvrzuje i trenér David Sproer, který od roku 2018 v Šanghaji trénoval mladé fotbalistky. „Připadalo mi to jako zlatá horečka. Měl jsem pocit, že se věci opravdu rozjíždějí a že čínský fotbal může udělat obrovské kroky k lepší budoucnosti,“ vzpomíná.
Během svého pobytu v zemi, který skončil během pandemie covidu, prý pochopil, proč jsou Číňané tak dobří ve sportech, jako jsou gymnastika, skoky do vody a stolní tenis, ale mají mezery třeba ve fotbale. Problémem jsou podle něj mimo jiné komunikace a soudržnost.
„Čínské děti vyrůstají s vědomím, že vždy existuje správná a špatná odpověď. Ve fotbale musíte být trochu všestrannější než třeba při skocích do vody. Není to o dokonalosti, je to také o kreativitě,“ popisuje trenér.
Největší ránu fotbalu v Číně ale zasadila korupce. Loni v září vyšlo najevo, že hráči a vedení 41 klubů ovlivnili nejméně 120 zápasů.
V prosinci pak poslal soud na 20 let do vězení legendu Li Tchie. Bývalý defenzivní záložník anglických týmů Everton a Sheffield United se podle rozsudku dostal do pozice trenéra národního týmu díky úplatku tři miliony čínských jüanů (necelých 10 milionů korun). Sám pak měl za úplatky ve výši 50 milionů jüanů (asi 163 milionů korun) nominovat do reprezentace konkrétní hráče a vybraným klubům měl pomoc vyhrávat zápasy. A jako trenér dvou týmů v čínské lize měl být součástí organizace, která uplácela zápasy. Soud byl nemilosrdný.
V této době navíc Číňané v kvalifikaci prohráli s odvěkým rivalem Japonci 0:7. „Je to jako, kdyby Anglie dostala nakládačku od Německa,“ vysvětlil Gow.
To všechno podle Sproera odrazuje rodiče dětí, aby pomáhali s chodem klubů a organizováním různých akcí včetně turnajů. Na takové dobrovolnické práci bývají totiž mládežnické týmy závislé. „Profesionální fotbal v Číně nemá nejlepší image,“ vysvětluje.
Té nakonec nepomohly ani zahraniční hvězdy, které přilákaly do nejlidnatější země světa obrovské platy. Brazilci Oscar z Chelsea nebo Hulk ze Zenitu Petrohrad měli pomoci zvýšit prestiž ligy. To se ale nestalo. A naopak to mělo spíše negativní dopady.
Řada klubů utrácela mnohem víc, než byla schopná vydělat. A už tak špatnou finanční situaci ještě zhoršila koronavirová pandemie, kvůli které řada sponzorů přestala podporovat fotbalové týmy. Některé kluby to poslalo do likvidace. Mezi ně patří třeba FC Kuang-čou, který mezi lety 2011 a 2019 vyhrál osm domácích titulů a dvakrát ovládl asijskou Ligu mistrů, nebo jiný mistr ligy Jiangsu Suning.
Lépe nedopadla ani snaha ovládnout kluby v Evropě. Po masivních investicích už zůstaly prakticky jen vzpomínky. Čínské firmy v tuhle chvíli plně ovládají už jen dva týmy v Anglii a to Wolverhampton Wanderers a Reading. Stáhly se i z pražské Slavie.
Celkově se zdá, že by v tuto chvíli bylo možné sen čínského prezidenta Si Ťin-pchinga zcela odepsat. Byla by to ale chyba. „Nikdy je nepodceňujte,“ říká Gow s tím, že Komunistická strana Číny má tendenci své cíle plnit. Další experti s ním souhlasí. Navíc čínské mládežnické týmy signalizují určitý pokrok. Takže si na výsledek budeme muset ještě 25 let počkat.
