Článek
Ariel Arelláno je veselý a temperamentní. Užívá si život. Ostatně jak byste u Argentince čekali. Slova ze sebe chrlí rychle jako jihoameričtí fotbaloví komentátoři, jen ne ve španělštině, ale v angličtině. „Česky rozumím, ale mluvit je pro mě komplikované,“ přiznává s úsměvem muž, jenž se zná s Diegem Simeonem, krajanem a věhlasným trenérem Atlétika Madrid, nebo komunikuje s Ivánem de la Peňou, někdejším kreativním záložníkem, který dnes dělá taky fotbalového agenta.
Je podle vás reálné dostat do Česka větší počet hráčů z Argentiny, případně z Uruguaye?
Myslím, že určitě. Jsou tu dva hráči a další tři by měli dorazit v lednu. Česko je skvělé. Co se týče fotbalu, po taktické stránce je to tu složitější. Hra je důraznější, hráči jsou víc pod tlakem, víc se tu běhá. V Argentině je větší volnost, na druhou stranu si myslím, že jsme multikulturní a umíme se přizpůsobit.
Česká liga je navíc fyzicky hodně náročná. To není problém?
Souhlasím, že to tak je. Ale i v Argentině se zaměřují na fyzický trénink, to bych jako problém neviděl. Spíš v taktice, jak jsem zmínil. V Argentině není tolik hřišť, a tak se hraje třeba v parcích a na podobných místech. Myslím, že to pomáhá rozvíjet jejich techniku. Tady je vše přesné, organizované, což platí i pro život. Autobus tady přijede přesně, jak je v jízdním řádu. V Argentině nevíte, kdy ten autobus přijede.
Je podle vás lákavé pro argentinské hráče, aby do Česka šli?
Samozřejmě Evropu pro ně představuje Itálie, Španělsko, Portugalsko, Francie nebo Anglie. Ale je přece víc možností. Jsou menší ligy a země, které jsou cizincům otevřené. Třeba v Česku je hodně afrických hráčů. Takže se ptám, proč sem z Afriky hráči chodí a z Argentiny ne? Protože nemáme kontakt. Já ho mám, mohu ho nabídnout. Také slýchám, že jsou drazí, ale to není pravda.
Proč by měly české kluby stát o Argentince?
Bavíme se o dobrých hráčích, tak proč nezjišťovat možnosti, jak je sem dostat. Podle mě je třeba druhá argentinská liga na úrovni první české. Mnoho hráčů v ní, kterým je třiadvacet, ve fotbale nepokračují. V Argentině jsou tisíce, možná spíš miliony kluků, co se zkoušejí prosadit. Vezměte si například ligový Colón, ten má spoustu hráčů a řada z nich nemá šanci se do jeho prvního týmu dostat. Česko pro ně může být variantou.
V jejich hlavách by bylo hlavně přestupní stanicí dál, ne?
Ano, jak jsem zmínil, argentinští hráči by nejraději do Španělska nebo Itálie. Myslím, že fotbalově by sem ale sedli. Mají třeba obavy ze zimy, ale říkám jim, že je stejná jako jinde. Pochází samozřejmě z jiné kultury, ale i v tomhle směru se můžou obě strany obohatit a jedna od druhé se učit. Samozřejmě problém může být jazyk, ale věřím, že ne. Čeština je pro Argentince samozřejmě velmi složitá, ale s angličtinou by se měli popasovat.
Nedávno jste se do Argentiny vydal se sportovním manažerem druholigové Viktorie Žižkov Pavlem Hoftychem. Co jste zvládli?
Cesta byla fantastická, dostali jsme se díky mým kontaktům a přátelům jako Luis El Bocha Guzmán a Hermes Desio i do River Plate, které má některé technologie na stejné úrovni jako nejlepší kluby v Evropě. Navštívili jsme prvoligový Colón Santa Fé, druholigové Atlético de Rafaela a třetiligový San Jorge, což je sice menší klub, ale i tam byl Pavel překvapený, jak organizovaný a početný je. Mluvil na té cestě se sportovními řediteli a dalšími lidmi, měnili si informace, viděli jsme nějaké tréninky. A byli jsme i na zápase.
Ariel Arelláno (v zeleném triku) v rozhovoru se zástupci klubu Atlético de Rafaela. Pod ním sedí sportovní manažer Žižkova Pavel Hoftych.
Proč jste vlastně do Česka před dvanácti lety přišel?
Proč ne? (smích)
Protože to je pro Argentince docela neobvyklé.
To je samozřejmě pravda. Ale když se do někoho zamilujete, tak je to pak jasné. Moje žena je z České republiky. Vzali jsme se. Mam syna Kaila, psa, dům. Zůstali jsme tu. Já se soustředil na svou práci, měl jsem i firmu, která se zabývala jídlem, ale mou hlavní pracovní náplní byl vždy fotbal. Tohle mi otevřelo dveře, získával jsem kontakty.
Kde všude zastupujete hráče?
Kromě argentinských hráčů zastupuji i některé české. Myslím, že mnoho hráčů právě z české ligy by se hodilo do italské nebo španělské ligy. Mám hráče i ve Španělsku a jiných zemích. Také zastupuji dva hráče z Argentiny v Česku. A jak jsem řekl, v lednu přibydou další tři (úsměv).
Jak se vám v Česku žije?
Hodně lidí se tu soustředí především na práci, což je někdy stresující. Pocházím z Argentiny, kde je to jiné. Je potřeba najít si čas užívat život. Říkám svým hráčům i synovi, že nejdůležitější není práce nebo peníze, ale čas. Musíte si najít čas na to, co vás baví, na manželku, přátele. Když mám možnost, hraji fotbal za Kostomlaty, které leží kousek od Roudnice nad Labem. Hrajeme třetí třídu, moc si to užívám, lidé jsou tam velmi přátelští.
