Článek
Lukáš Masopust ze Slavie a Štěpán Šebrle z Dukly během utkání 3. kola MOL Cupu.
Lukáš Masopust ze Slavie a Štěpán Šebrle z Dukly během utkání 3. kola MOL Cupu.
Roman Šebrle na starším snímku se synem Štěpánem.
Roman Šebrle při golfovém odpalu.
Čekal jste, že se váš syn už v osmnácti prosadí do áčka fotbalové Dukly? V přípravě dal gól Jablonci, v poháru se Slavií hrál v základní sestavě...
Prožívám s ním celou jeho kariéru, věděl jsem, že loni si ho vytáli do béčka a ke konci roku už trénoval s áčkem. Myslel jsem, že je ještě mladý a nemá na to, ale jen do toho zápasu s Jabloncem. Tam se mi fakt líbil, jak se nebál, počínal si, jako by těch zápasů měl odehraných hodně. Taky jsem byl při zápase se Slavií nervózní jako před desetibojem, klepal jsem se u televize. Tam si asi Štěpán mohl dovolit víc, respekt tam byl vidět, ale není se čemu divit, když v osmnácti hraje proti týmu, který je u nás o třídu lepší než všechny ostatní...
Na Julisce jste skoro celou kariéru trénoval, teď už ji tedy berete spíš jako fotbalový stadion? Vztahy mezi fotbalisty a atlety nebývaly vždy ideální...
Štěpán na hlavním hřišti ještě nehrál, jen vzadu na umělce, ale je pravda, že už tam jezdím spíš jako na fotbalový stadion. Sám jsem dřív hrál fotbal, vím, že vztahy mezi atlety a fotbalisty jsou často napjaté hlavně kvůli trávníku, ale na Julisce to fungovalo bez hádek. Fotbalisti brali, že atleti k Dukle patří, trávu jim oštěpy nezničíme a díry vždycky zašlápneme.
| Góly sází už i dcera Katka |
|---|
| Z atletické rodiny Šebrlových se zřejmě definitivně stává fotbalová familie. Po osmnáctiletém Štěpánovi tíhne k míči patnáctiletá Kateřina, byť pod vedením své maminky v pražské Aritmě prokazovala i atletický talent. Ostatně Eva Šebrlová ještě pod dívčím jménem Kasalová získala tři tituly mistryně republiky na osmistovce. |
| „Před rokem a půl byla ségra na olympiádě dětí a mládeže druhá na překážkách, pak vybírala, který sport začne dělat na sto procent. Fotbal ji baví víc, tak se rozhodla pro něj,“ říká Štěpán Šebrle. |
| A tak jeho sestra vloni přestoupila do Slavie. „Taky má po mně a Evě takovou jiskru a bojovnost, umí rychlou kličku. Asi by se mi u ní líbila atletika víc, ale už to vypadá na fotbal,“ smířil se s osudem i legendární desetibojař Roman Šebrle. (sob, jsv) |
Fotbal jste hrál v rodném Rychnově nad Kněžnou až do devatenácti. Byl jste podobný typ jako váš syn?
Taky jsem hrál v útoku a snažil se za každou cenu dát gól, i když mě brali přes nohu. To mi dneska u útočníků občas chybí, taková dravost až sobeckost. Štěpán to v sobě má a jsem za to rád. Když se útočník začne zbavovat míčů, tak je to špatně.
Na zahradě máte fotbalové hřiště, jsou vaše souboje jeden na jednoho vyhecované?
Poslední dobou hrajeme málo, protože mezi námi je největší rivalita. Když prohrajeme s kamarády, taky nám to vadí, ale proti sobě? To je maso. Vždycky to končí tím, že se jeden vzteká, to nepřeju nikomu vidět. Ale že jsem si to hřiště kdysi nechal postavit, bylo nejlepší rozhodnutí. Odmala jsme tam spolu hráli, nejdřív jsem proti němu hrál jen levou, teď už i pravou a stejně je mi to houby platné...
Takže vás ani nemrzelo, že si Štěpán nakonec nevybral atletiku jako vy?
Pro něj byl odmala fotbal sportem číslo jedna. Občas si hodil oštěpem a skočil do dálky a šlo mu to, ale ve fotbale byl dobrý, tak jsme tušili, že u něj zůstane. Na desetiboj by asi potřeboval být vyšší, ale mně to nevadí. Já děti vedl ke sportu, aby byly na vzduchu a v kolektivu, bavilo je to, naučily se dodržovat pravidla, a ne kvůli vrcholovému sportu.
Štěpán Šebrle z Dukly Praha během utkání 3. kola MOL Cupu proti Slavii.
V televizi Prima jste se v roli moderátora vrátil ze sportu do hlavních zpráv. Nelitujete, že teď nebudete moct ohlašovat góly či velký přestup svého syna?
To je pravda, že by se to ohlašovalo krásně, na to bych si i směnu vyměnil. (směje se)
Zobrazit příspěvek na Instagramu
