Článek
Vzpomenete si, jaká byla vaše dosud nejlepší vítězná série na trenérské lavičce v kariéře?
Určitě jsem předtím takhle dlouhou šňůru nezažil. Ve slovenském Ružomberoku jsem byl jako kouč u čtyř vítězství v tamní první lize. Ale teď jsem ústeckým klukům připomínal zážitek z pražské Slavie z období, kdy jsem byl asistentem Míry Beránka. Vyhráli jsme první čtyři zápasy v první lize. Hráči začali s tím, že by si chtěli víc zahrát fotbal, a pak přišly porážky. Tenhle příběh mám na paměti i v Ústí a svěřencům zdůrazňuji, že ani po sérii deseti vítězství nesmí nic podcenit v tréninku ani v zápase. Zatím se nás drží i štěstěna.
Před dvěma lety jste jako asistent Vlastimila Petržely postoupil s Baníkem Ostrava do první ligy. Nyní se Ústím také pohybujete na špici druholigové tabulky. Dá se to porovnat?
Vůbec ne. V Ostravě byl postavený jasný cíl postoupit, prostě jsme to museli zvládnout. V Ústí to tak není. Ani s Baníkem jsme ale neměli takovou sérii jako teď v Ústí. Vím, že jsme s Baníkem vyhrávali doma, ale venku remizovali. Poznatky z Ostravy se nedají přenést do mého ústeckého angažmá. V obou klubech byli samozřejmě jiní hráči, jiné klima a prostředí, takže v Ústí je to originální práce.
Ústecký tým prošel v létě nevídanou obměnou. Čekali jste, že se nový celek tak rychle sehraje?
Pravdou je, že ze soupisky zmizelo jedenáct hráčů. Některé opory ukončily aktivní činnost, pět kluků se vrátilo z hostování do svých klubů, další přestoupili jinam. Současný kádr se prezentuje trošku odlišným způsobem. Noví kluci chtějí něco dokázat, byť nejsou tak zkušení jako jejich předchůdci v ústeckém dresu, a mají potenciál dosáhnout úspěchů. Věřím a chci doufat, že po tom půjdou.
Jaké předpoklady k tomu potřebují?
Tvoří se celistvá parta, bez níž se nedá hrát dlouhodobě dobře. To je základní atribut. Snažím se působit na kabinu, aby si kluci sami pohlídali, co je třeba. Při každém polevení se vám to negativně vrátí. I ve fotbale platí, že se lze někam posunout jen tvrdou prací.
