Článek
Co jste cítil, když jste se informaci o konci profesionálního fotbalu v Sokolově dozvěděl?
Šok je asi silné slovo, ale určitě jsem byl hodně překvapený. Rozhodně jsem nic takového nečekal. Lidem z klubu ale vůbec nic nezazlívám, kdyby věděli dopředu, co se stane, určitě by mě do Sokolova neangažovali. Nedělali by trenéra z tři sta kilometrů vzdáleného Hradce Králové.
Jak jste tedy zprávu přijal?
Jako fakt. Dokážu být pozitivní, beru ji jako další zkušenost. Trénoval jsem všechny soutěže od krajského přeboru až po první ligu, hrál jsem o postupy nebo o sestupy. Ale ještě nikdy jsem nevedl mužstvo, které ví, že příští sezonu bude hrát jinou soutěž. Spíš to beru jako touhu dokázat, že i v takové situaci dokážu mužstvo motivovat. Je to pro mě velká škola.
Jak se motivuje tým, který má před sebou ještě osm kol, přitom ví, že stejně sestoupí?
Všechno je o charakteru hráčů. V zimě jsme přivedli jedenáct nových kluků. Aniž jsme věděli, co se stane, kladli jsme důraz na jejich charakter. Bylo totiž jisté, že záchrana bude hodně složitý úkol, který můžou zvládnout jen mentálně silní jedinci. Kluci vědí, že v Sokolově hrát dál nebudou, jejich vnitřní motivací je ukázat se, aby sehnali jiné angažmá. Nemají jistotu, právě to je jejich hnací síla. Stejně jako pro nás trenéry.
Takže v Sokolově po sezoně končíte?
Původní dohoda zněla, že zůstanu do posledního mistráku. S tím, že pokud by se povedla záchrana, jelo by se dál. Takhle se všechno vyřešilo samo. Moc mě mrzí, že v Sokolově končím. Hodnotím ho totiž jako jedno z mých nejlepších angažmá. Máme k dispozici tři hřiště, umělku, fitness trenérku, bazén. Prostě všechno.
Hráči na nepříjemnou situaci zareagovali pozitivně? Nebo byli nějaký čas skleslí?
Skleslí nevím, nicméně na pohodě jim zpráva nepřidala. V hlavě se jim honila spousta myšlenek. Na druhou stranu, v kabině jsme si řekli, že když jsme něco začali, tak to taky dokončíme. Co nejlepším způsobem. Aby mělo všechno štábní kulturu. Naším cílem je dostat se na nesestupovou příčku.
Vzhledem k sestupové jistotě, spadl nyní z týmu stres?
Minimálně by kluci neměli mít svázané nohy. Ale musí to mít nějakou míru, na hřišti musí platit pravidla. Pořád jim zdůrazňuju, že na prvním místě je tým. Pokud tomu tak nebude, jednotlivců si nikdo nevšimne.
