Článek
Hned jedenáct z nich jste slavil po koronavirové pauze, zaskočila vás gólová exploze?
Jsem fakt trošku překvapenej, ale zároveň strašně rád. Na podzim jsem vstřelil tři góly a říkal si, že bych na jaře chtěl dát aspoň stejný počet. A ono jich je najednou jedenáct!
Další jste navíc připravil...
Je to pro mě určitě snová sezona. Po letech, kdy jsem nedal ani gól... Ale nebylo to jenom o mně, kluci mi pomáhali, bez nich bych se netrefil. Nechali mi i penalty. Když jsem dal pár gólů, uvolnila se mi trochu mysl a začalo to tam padat docela samo. Šance jsem proměňoval s lehkostí.
Chopil jste se role lídra, jak jste se při utkáních na hřišti cítil?
Úplně skvěle. Bylo to dané i dobrou přípravou. Během koronavirové přestávky jsme měli dobře nastavenej plán, kterej mi sedl. Já si navíc přidával i kruhové a silovější tréninky. Cítil jsem se dobře fyzicky a člověk pak vnímá, že má víc sil než soupeř. I trenéři mi říkali, že můžu být jedním z vůdčích typů. Dodalo mi to sebevědomí.
Za co byste mužstvo nejvíc pochválil?
Za celou sezonu jsme předváděli jeden z nejlepších fotbalů ve druhé lize. I Dukla s Brnem samozřejmě hrály dobře, ale my ho dokázali podpořit i výsledky. A taky za nastavení hlavy. Nezažil jsem tu moment, že bychom byli nějak negativní a z něčeho nervózní. Fotbal jsme si užívali. Probíhalo to tady v pozitivním duchu, což jsem ještě nezažil. V kabině měli všichni včetně realizačního týmu pořád optimistickou náladu. I proto nám vydržela forma po restartu soutěže. Skvěle taky šlapala defenziva, dostali jsme pouhých 17 gólů, což není zásluha jenom obranné čtyřky a gólmana, ale celého týmu, který dobře bránil.
Trenér Pardubic Jiří Krejčí (uprostřed) se s hráči a fanoušky raduje z výhry a postupu do první ligy.
Kádr je napěchovaný šikovnými mladými dravci. Jak do něj zapadli zkušení harcovníci Jeřábek a Černý?
Spíš si myslím, že jsme my zapadli dobře k nim. (úsměv) Trochu si nás pohlídali a každý z nich má na postupu velkou zásluhu. Pája (Černý), byť trenér říkal, že mohl mít víc gólů než tři, byl pro nás obrovsky důležitej stejně jako Jeřáb (Jeřábek). I díky němu jsme dostali tak málo branek, protože v organizaci hry je určitě nejlepší v soutěži.
Hned po sobotní vítězné bitvě s Vyšehradem propukly mohutné oslavy, kdy skončily?
Já se vrátil na ubytovnu asi v půl čtvrtý ráno, ale vím, že kluci chodili postupně dýl a dýl. Někteří přicházeli až s úsvitem. Nejdřív jsme si to hodně užili s fanoušky na hřišti, což bylo fantastický. Zůstávali s námi na stadionu dlouho a slavili společně. Pak jsme se ještě přesunuli všichni do jednoho klubu ve městě. Bylo hrozně fajn, že jsme tam byli spolu, akorát hudba, kterou v baru hráli, nebyla úplně ono.
Vadila vám?
Mám rád české nebo slovenské písničky, ale v baru nezazněla žádná. Sálem to jenom dunělo, až mě z toho bolela hlava. Nedalo se tancovat, zpívat... Hrozný. Byl jsem po zápase unavenej, bolely mě nohy, takže jsem na parketě jenom tak mával s rukama (smích). Oslavy pak ještě přetrvávaly i následující den, protože jsem se vrátil k rodičům, kde se slavilo snad ještě víc.
Dorazili v sobotu do hlediště?
Ano, přijela i přítelkyně Katka. Já jsem to nejdřív prožíval na trávníku s fanoušky, takže jsem se jim věnoval až trošičku dýl.
Hodně partnerka vaše duely na tribuně prožívá?
Jo. Hrozně mi drží palce, ale taky se mi snaží po zápasech pročistit hlavu, což je super. Že se hned po příjezdu domů nezačneme bavit hned o fotbale. Ale bavili jsme se o dvou gólech z penalt, co jsem kopal proti Vyšehradu a moc mi při před zahráváním nevěřila. Před tou druhou prý už vůbec (smích). Je při nich snad ještě nervóznější než já.
Jak jste spolu dlouho?
Pět let, takže už ví, jak se mnou pracovat. S čím mi pomoct a kdy mi říct, co bylo špatně.
Hráči Pardubic se radují z branky.
Do Pardubic za vámi dojíždí?
Pocházím kousek od Hořovic, přítelkyně bydlí v Příbrami. Studuje pedagogiku na Západočeské univerzitě v Plzni, takže jsme se viděli pouze jednou nebo dvakrát za týden. Ale když jí skončilo zkouškové období, trávili jsme spolu už víc času. Bylo pro mě příjemné zpestření, že tady byla ke konci sezony se mnou. Doma ale jinak moc nejsem. Bydlíme s pár hráči v Nemošicích, kde je to super. Jsou tam kluci, kteří si vzájemně sedli a rozumějí si.
Psychický tlak byl v závěru enormní, chystáte se někam na dovolenou?
Poletíme do Řecka na Kós. Čtyři roky jsme u moře nebyli a předevčírem jsme se s přítelkyní spontánně rozhodli a domluvili s jednou cestovkou.
Končí vám hostování z Plzně, přemýšlíte už nad fotbalovou budoucností?
Zatím ne. Určitě je ve hře i varianta pokračování v Pardubicích. Ale upřímně nevím, co bude a momentálně to ani neřeším. Teď si užívám tyhle krásný momenty. Poletíme na dovolenou, užiju si ji a agent mi potom řekne, jaký jsou možnosti a vybereme tu, na které se domluvíme.
Sledoval jste na dálku výkony Viktorie?
Ano, na jaře hráli fantasticky a moc jsem jim přál, aby to dotáhli třeba i k tomu titulu. Ale pro ně bylo hlavně úžasné, že Slavii po velké bodové ztrátě dokázali na jaře ještě takhle nahánět. Mám tam spoustu kamarádů i z mládežnických reprezentací. Všem klukům jsem přál a přeju jenom to nejlepší.
